Evangeline Irena Valeur

Povolání: modelka/influencerka

Vzdělání: stredná s maturitou

Provincie/kasta: Clermont/ 2. kasta

Věk: 21 rokov

Datum narození: 21.7

Znamení zvěrokruhu: rak

Barva očí: zelená

Barva vlasů: blond

FC: Romane Innc

Základní informace

Výška: 165 cm | Váha: 58 kg | Orientace: heterosexuální

Charakteristika

Evangeline nikdy nezůstává dlouho ve stínu. Od dětství byla vedena k tomu, že šarm a přítomnost jsou mocné zbraně a ona se je naučila ovládat s noblesou, celý život pohybuje na hraně mezi dokonalostí a zranitelností. Miluje život ve společnosti, plesy, zahradní slavnosti, umělecké salony. Ráda se směje, mluví, září. Je zvyklá být slyšet a vidět a nebojí se toho, naopak. Zbožňuje, když se k ní otáčejí hlavy, když ji lidé poslouchají, když svět na chvíli patří jí. Neztrácí se v davu, ona je ten bod, kolem kterého se všechno otáčí, to má ráda. Její matka ji naučila, že vzhled je zrcadlem postavení a Evangeline to přijala jako životní pravdu. Každý detail jejího vzhledu je dokonalý, od výběru šatů až po tón parfému. Ne z marnivosti, ale z principu, že krása je důstojnost a důstojnost je štít. Navzdory tomu, jak živě a sebejistě působí, v sobě Evangeline nese citlivost, kterou jen málokdo tuší. Není odtržená od emocí, naopak. Vnímá je velmi silně. Láska, strach, nenávist, smutek, když udeří, udeří hluboko. A právě z toho má Evangeline strach. Ne z emocí samotných, ale z jejich síly, z toho, že by ji jednou mohly ovládnout. Dokáže být i vstřícná, přátelská, někdy až překvapivě upřímná. Není falešná, jen dobře chápe pravidla hry. Ráda mluví, ale nikdy neplýtvá slovy. Ví, co chce říct, a ví, co chce, aby lidé slyšeli. Je ostrá, když je to nutné. Elegantně tvrdá, když si někdo dovolí příliš. Ačkoliv si Evangeline na veřejnosti udržuje klid a půvab, její emoce nejsou nikdy chladné. Když jí na někom záleží, ať už je to přítel, sourozenec, nebo někdo, koho miluje, váže se na něj silně, možná až příliš. A právě tam, kde vznikne pouto, se rodí i její žárlivost. Nesnáší pocit, že by ji mohl někdo nahradit, že by někdo mohl být důležitější. A pokud se mezi ni a člověka, na kterém jí záleží, začne někdo vtírat, v Evangeline se něco zlomí. Navenek může působit zdvořile, klidně, dokonce přátelsky. Ale uvnitř se vaří. Pozoruje každý pohled, každé gesto, každé slovo. A není to jen o lásce, žárlí i v přátelství a rodině. Někdy má pocit, že musí chránit to, co miluje, před světem. A někdy i před samotnými lidmi, které má ráda. Její žárlivost ale není výbušná, je spíš tichá, strategická. Nedělá scény, neuráží, ale může být ostrá jako břitva ve slovech, v náznacích, v nepatrných gestech. Dává najevo, že se nenechá vytlačit, že nezapomíná. Ve volném čase ráda píše krátké texty a citáty, které sdílí na svých sociálních sítích, má přes milion sledujících, kteří ji znají jako inspirativní a vyrovnanou osobnost. Jen málokdo tuší, že většina jejích příspěvků vzniká v okamžicích pochyb a samoty. Pro ni je to způsob, jak z chaosu v srdci vytvořit něco krásného. Móda je její vášní, ale ne proto, že by chtěla upoutat pozornost. Vidí v ní umění, způsob sebevyjádření. Umí si sama navrhovat oblečení a často kombinuje klasickou eleganci s moderními prvky, vždy však tak, aby vyprávěla příběh. Její oblíbený parfém voní po jasmínu a santalovém dřevě, vůně, která ji uklidňuje a vrací k sobě. Když potřebuje uniknout od světa, bere do ruky starý fotoaparát po otci a vydává se ven, zachytit svět bez filtrů a póz. V dešti, na ulici, v odrazu výlohy. Fotografie jí připomínají, že skutečná krása není v dokonalosti, ale v pravdivosti

Zájmy:

Hra na klavír, jízda na koni, makeup, móda a návrhářství, fotografování, psaní, poezie, procházky, jazyky

Rodina:

Dean Valeur - otec (po smrti)

Hannah Valeur - matka

Connor Valeur - brat

Stav: svobodná

Minulost

Evangeline se narodila do rodiny, která věřila, že elegance a krása jsou způsobem, jak přežít. Její matka bývala slavnou modelkou, kdysi obdivovanou po celé zemi a otec úspěšným návrhářem, který proslul svým citem pro detail. Když se narodila jejich první dcera, svět kolem nich byl ještě plný světel, šampaňského a potlesku. Jenže sláva je vrtkavá. Jak roky plynuly, práce ubývalo, obchody se zavíraly a jméno Valeur začalo pomalu ztrácet lesk. Evangeline vyrůstala v domě, kde se i přes úbytek peněz stále hrálo na dokonalost. Matka ji učila chodit rovně, mluvit s klidem, nikdy nezvedat hlas a hlavně, nikdy neukázat slabost. Když se malá Evangeline rozplakala, matka ji jen objala, otřela jí slzy a zašeptala: „Usmívej se, zlatíčko. Krása začíná tam, kde končí bolest.“ Byla to slova, kterým tenkrát nerozuměla, ale která se do ní zapsala víc, než si kdy přála. Otec trávil dny ve svém ateliéru, zkoušel znovu prorazit, ale konkurence byla nelítostná. Matka se snažila udržet rodinu mezi „těmi správnými lidmi“, i když to často znamenalo žít na dluh a předstírat, že všechno je v pořádku. Evangeline to chápala už jako dítě, i když se o tom nikdy nemluvilo. O čtyři roky později se narodil její bratr Connor. Když ho poprvé držela v náručí, byl to křehký, tichý chlapeček s pronikavým pohledem, který jí připomínal otce. Jak rostl, stal se z něj zvídavý, chytrý kluk s neskutečným smyslem pro humor. Byli nerozluční. A když dospíval, jejich vztah se proměnil v něco hlubšího, v opravdové přátelství. Její matka si velmi zakládala na etiketě a dokonalosti. Evangeline nesměla opustit dům neupravená. Každý den musela mít krásné šaty, učesané vlasy a správné držení těla. Jenže ona byla ještě malá. A malým dětem se občas zamotá copánek, ušpiní šaty nebo zapomenou, jak se mají chovat. A pokaždé, když ji matka pokárala, pro to, že nebyla dost krásná, dost uhlazená, dost dobrá, se v ní něco uvnitř pohnulo. Bolestně, tiše. Začala se víc snažit. A čím byla starší, tím jí to šlo lépe. Naučila se, jak vypadat ladně, jak mluvit jemně, jak se usmívat i tehdy, když se jí chtělo brečet. Nikdy to ale nebylo dost. Nikdy ne pro její matku. Postupně se stala přesně tím, čím ji její matka chtěla mít. Ne snad proto, že by ji to těšilo, ale proto, že to byla jediná cesta, jak si vysloužit to, po čem toužila nejvíc, matčinu hrdost. Evangeline nikdy nezapomněla na ten pohled, tu jiskru v očích, když se jí něco povedlo. Byla vzácná, ale návyková. Nikdy nepřišla jen tak, musela si ji zasloužit a tak se snažila. A čím víc se snažila, tím víc se stávala matčiným zlatíčkem. Vzorová dcera, její malá pýcha. Vždy poslušná, bezmezně oddaná, bez jediného přestupku. A co udělá větší radost než někdo, kdo se vzdá sám sebe jen proto, aby vás potěšil? Někdo kdo udělá přesně to, co řeknete bez známek odporu. Když jí bylo dvanáct, poprvé stála před objektivem fotoaparátu. Měla si jen vyzkoušet roli modelky pro otcův návrhářský katalog, ale fotograf byl nadšený a nabídky se začaly hrnout. Evangeline měla přirozený půvab, který si lidé pamatovali. Její kariéra rostla rychleji, než stíhala chápat. Občas, když všichni spali, se vplížila do obývacího pokoje, sedla si ke klavíru a hrála. Hudba pro ni byla únikem. Nikdo ji tam nesoudil, nikdo ji nefotil. Jen ona a tóny, které se rozléhaly prázdným domem. Byly to chvíle, kdy mohla být sama sebou. Connor byl ten, kdo ji dokázal stáhnout zpátky na zem, když ji svět slávy začal dusit. Uměl vidět skrz všechny její pózy, všechny masky, které si tak pečlivě budovala. Když jí bylo patnáct, otec onemocněl. Náhle, nečekaně a rodina se ocitla na pokraji krachu. Matka se snažila držet fasádu, ale Evangeline cítila, že tentokrát už nestačí jen úsměv a perfektní šaty. Začala pracovat víc než kdy dřív, přijímala všechny nabídky, jen aby pomohla s penězi. V té době dospěla. A také se naučila, že i když dělá všechno správně, svět jí to nemusí oplatit. Po otcově smrti zůstala rodina sama. Matka se uzavřela do světa večírků a přetvářky, zatímco Evangeline se starala o mladšího bratra Connora. I ona si nakonec svět do kterého vešla začala užívat, začala si užívat pozornost a volnost. Začala více cestovat do jiných zemí, což bylo to co si na tom všem užívala nejvíce. Roky plynuly a Evangeline se stala známou. Měla statisíce sledujících, spolupráce s prestižními značkami a její tvář zdobila obálky magazínů. A pak jednoho večera přišla pošta. Obyčejná obálka s královskou pečetí. Pozvánka do Selekce. Matka nadšeně mluvila o nové šanci, o slávě a postavení. Ale Evangeline mlčela. Seděla u klavíru, dopis v ruce a cítila, jak se v ní něco láme. Možná to byla naděje, možná jen únava. Rozhodla se přihlásit.