Selection: New Era

Hannah neměla zrovna nejšťastnější začátek do života. Narodila se v Palomě matce, která se jí ihned po porodu zřekla a odevzdala ji do baby boxu. A to bez jakýchkoli výčitek a pochybností. Své první měsíce tedy strávila bez matky a bez rodiny. Naštěstí, když ji bylo kolem šesti měsíců, adoptoval si ji pár, který své vlastní dítě mít nemohl. A do malé Hanky se pár ihned zamiloval. A tak si ji vzali jako svoji vlastní. Dali ji domov, lásku a péči, kterou si každé dítě zaslouží. A skutečně ji vychovávali jako svoji vlastní. Ovšem nenechali ji žít ve lži. Když povyrostla, sdělili ji odkud je a vysvětlili ji, že nejsou její pravý rodiče a proč si ji tehdá vybrali. To ale vztah malé holčičky k nevlastním rodičům nezměnilo, naopak. Bylo to vždy velmi vděčné dítě, které své rodiče bralo též jako vlastní. A ani se za to nestyděla. Tedy až do doby, kdy nastoupila do školy. Prvních pár let bylo v pořádku. Našla si zde dokonce i kamarádky. Na druhém stupni se to ale bohužel změnilo. Děcka začla brát víc na vědomí to, že jako jediná ze třídy neměla ,, opravdové" rodiče. A tak začly posměšky, pomluvy, narážky a nevhodné komentáře. Co se jejich vlastních přátel týkalo, nevydrželi ji. A to kvůli tomu, že se nechali stáhnout ostatními dětmi ve třídě a obrátili se proti ní. Naštěstí se doma ale ihned svěřila. A její rodiče to nenechali jen tak. Začínající šikanu své nevlastní dcerky ihned řešili s vedením školy, kde proti šikaně zasáhli. Částečně to konec konců pomohlo, ale vztahy ve třídě to nijak neupevnilo. Byla nejméně oblíbená, byla ta divná, co nemá svoji rodinu. Nepřijímali ji mezi sebe. A tak ji nezbývalo, než trávit přestávky sama. Což ji ale pomohlo se lépe soustředit na učení a na své zájmy. Zatímco děti v jejím věku nevěděly, co budou dělat, ona měla jasno. Oblíbila si totiž tvoření rukama. Ať už skládání papírů nebo háčkování či cokoli podobného. Dokonce jí bavilo vylévat si svoji kreativitu na navrhování různých kravinek. A ty kravinky pak začla postupem času dosazovat do různých šperků jako jsou náramky a náhrdelníky. Proto se po skončení základní školy rozhodla jít na učiliště, kde byl obor zlatník a klenotník. Umělecký obor, kde lze využít svou kreativitu a cit pro detail. Zde už zapadala mnohem lépe. Nejen mezi žáky, ale také jako student. Patřila mezi ty nejsilnější, od druhého ročníku jezdila i na různé trhy, které škola pořádala aby ukázala dovednost řemesla, které učila a dovednost žáků, kteří zde studují. Zkrátka takový reprezentant školy. Školu úspěšně dokončila s vyznamenáním a díky těmto malým trhům si rychle našla i místo v jedné z firem, kde vyráběli šperky, kde pracovali zlatníci. Jelikož byla teprve vystudovaná, nebyla to bůh ví jaká velká firma, ale na začátky to bohatě stačilo. Později, když nasbírala zkušenost, přestoupila do větší firmy, kde si vydělala o trošku více peněz. Později si našetřila i na svoji vlastní minidílničku, kterou měla ve volné nepoužité místnosti, kterou jí její rodiče poskytlikde si tvořila šperky pro sebe či své blízké. Zkrátka jen tak pro radost. A zhruba po dvouleté praxi se rozhodla, že začne postupně začínat svoji vlastní tvorbu. Ovšem od firmy zatím stále neodešla. Současně tedy pracuje ve firmě a ve volném čase doma tvoří malé věci, které vypouští do světa. Nebyla samozřejmě bůh ví jak velká, ale své kupce si její výtvor přeci jen vždy našla. Někdy víc, někdy méně. Selekce: Když princ vyhlásil selekci, z nějakého důvodu ji to zaujalo. Nápad na přihlášení začal původně jen jako vtípek mezi ní a její matkou. Začla o tom ale seriózně přemýšlet. Proč to nezkusit? Nové zkušenosti, pozná nové lidi, zkusí si zase něco jiného....a kdo ví, třeba tam najde i to, co pochopitelně hledá i princ sám- lásku. Představa toho, že by se měla stát královnou ji sice přišla humorná, ale ne nereálná. A zkusit se má přeci všechno. Proto tedy neváhala a tu přihlášku si hodila. Princ vypadal konec konců pohledně a šarmantně. Má-li ho poznat a bojovat o jeho srdce, postavit se velké výzvě...bude jí tou nejvyšší ctí.