Selection: New Era

Charlotte se narodila v Bonitě do rodiny jedné významné slavné zpěvačky, Charli Cooper (babička). Její rodiče slavní nebyli. Tedy kromě mámy, které se ale po narození své dcery hudby vzdala, nebyla ale tak velká, jako byla její matka (neboli Charli Cooper). A postupně se na ni tak nějak stejně zapomnělo. Charlotte byla vychovávána s láskou jako normální dítě. A přesto byla v něčem ale neobyčejná. Už co se postavila na nožičky a začla mluvit první slůvka bylo jasné, co bude její velkou oblibou. Hudba. Ještě pomalu s plenkou, když ji rodiče pustili nějakou písničku, začla si do ní roztomile tancovat a žvatlat si. Byla to tedy roztomilá podívaná. Čím víc ale rostla, tím víc její vztah k hudbě sílil. A to hlavně díky její slavné babičce, která tehdy odešla do hudebního důchodu, jelikož byla už velmi stará a síly už ji pomalu odcházely. Malá Charlotte věděla, kdo byla její babička. Její písničky jako malá poslouchala, dívala se i na její taneční videoklipy, častokrát její kroky i opakovala. Babča byla zkrátka životní inspirace. Chtěla být jako ona. Což jak rodičům tak i babičce neustále připomínala. Babička ale stála nohama na zemi. Vždy ji vyprávěla, jak krásné je stát na pódium a užívat si tu volnost a svobodu a dívat se na ten dav, který podporuje a tleská. Vyprávěla ji, že za slávou je spousta krásy...ale i velké nebezpečí. I když byla ještě maličké dítě, které mělo sny, nechtěla, aby její iluze byla jednou zničená. Proto ji dávala varování před zlem, které sláva skrývá. Dávala ji rady,na co si dávat pozor a jak showbyznys dokáže být krutý. No a kromě toho... Ji také dávala hodně do života. Učila Charlotte i o přírodě a o tom, že si přírody má vážit. Učila ji k laskavosti a nabádala k dobrým skutkům. V babičce i v rodičích měla velkou oporu. Když hlídala babi, často si spolu zpívaly. A Charlotte se od ni učila různé taneční tryky. Když bylo Charlotte přibližně 6 let, darovali ji její rodiče první hudební nástroj. Ukulele. To bylo radosti... No hádejte, kdo ji na tu věc učil. Maminka? Ne, zase babča! Maminka a tatínek pak byli jen nuceni sledovat její vystoupení. Už zde se ale ukázalo jak velký talent bude mít. Sotva na to sáhla a jako by se narodila pro to tu věc v ruce držet. Když si jen tak sama vyhrávala v pokoji a prozpěvovala si, rodiče se nestačili divit. Bylo jasné, po kom zdědila talent. A bylo ještě jasnější, kým se stane až vyroste. Zdálo se to být jako velmi vzdálená budoucnost. Charlotte jako normální dítě chodila do školy. Když ji ale bylo 8 let, vše se změnilo. Jednoho dne se slavné hvězdě přitížilo. Byla tedy převezena do nemocnice, kde byla v péči těch nejlepších doktorů, ale ani ti ji nedokázali již pomoci. V osudný den si stará zpěvačka zavolala své blízké, aby se rozloučila. Včetně své malé vnučky, Charlotte. Nechtěla původně, aby ji takhle ta malá viděla. Ale potřebovala ji něco odkázat. Své malé vnučce odkázala svoji kytaru se kterou odehrávala snad každičký koncert který měla. Vzala si tehdy Charlotte malou ruku do svých. Doteď si Charlotte pamatovala její slova. ,, Jdi za svými sny. Jdi a nenech nikoho je zničit. Nenech nikoho, aby ti vzal tvou jirku." Po těchto slovech jí z posledních sil podala svou kytaru do ruky. Malá Charlotte kytaru držela v ruce, jako by střežila něco velmi cenného. Své babičce se podívala naposledy do očí, než byla jako jediná z pokoje vyvedena. Ani bývalá zpěvačka, ani rodiče nechtěli, aby Charlotte sledovala její odchod. Malá Charlotte ještě neměla tušení, co se s babičkou ve skutečnosti děje. Myslela jen, že je nemocná a že se jednou vrátí. Byla tehdy odvezena domů jedním z rodinných přátel jejich rodičů, který ji doma následně hlídal. Když rodiče dorazili domu, jen těžko se jim vysvětlilo, co se stalo. A poté, co tu smutnou zprávu malé Charlotte sdělili a vysvětlili, proč ji babička dala kytaru, malá mohla zešílel. Což se dalo předpokládat... Ztratila babičku. Ale slíbila jednu věc... Stane se zpěvačkou jakou byla ona. Aby se na ni mohla z nebíčka dívat a být pyšná.

Malá Charlotte to se svým slibem myslela vážně. A chtěla začít ihned. Proto šla za matkou, která vůbec nesouhlasila. Ale zkrátka...to dítě bylo neodbytné. Proto nakonec svolila. Charlotte tedy začínala tak, He zpívala v kavárnách a restauracích a hrála na své ukulele. V jedné takové restauraci seděl i známý producent. Charlotte tam zrovna předváděla co v ní bylo. Producent si nenápadně mezitím zašel za matkou Charlotte, kterou znal díky zesnulé zpěvačce. Ačkoli se jí to nelíbilo, producent ji přemluvil. Po Charlotte vystoupení si došel za ní samotnou s nabídkou spolupráce. A nic netušící Charlotte? Ta ihned s radostí přijmula. Tento producent byl velmi znám tím, jak rychle dostal spusty celebrit nahoru...ale nikdo nevěděl, jak rychle je dostal i dolů. A sláva tím není myšlena. Že začátku to začlo nevinně. Charlotte začla zpívat takový...dětský popíček, který ji ale poměrně rychle začal vystřelovat nahoru. Virální taneční videoklipy, které měli spoustu shlédnutí ji zařídily slávu v celé Illey a to hlavně protože se vědělo, či je to vnučka. Vystupovala na různých menších akcích, než na podium vlezly opravdové hvězdy. Producent si mezitím získal důvěru jak rodičů, tak i malé Charlotte, kterou si kupoval pomocí dárečků a hezkých keců o tom, jak z ní udělá hvězdu, jako byla její babička. Každý den po škole šla do studia, kde byla pak celý zbytek dne. Takhle...vlastně neměla prostor na normální dětství, hah. Když Charlotte bylo 12 let, přešlo se z dětského popíku na vyšší level. A zároveň se začla formulovat producentova práva povaha. Charlotte se začla měnit. Rostla do výšky, tvaroval se pas, zvětšoval se zadek, na pleti se objevovalo akné. To se novinářům zrovna moc nelíbilo. Začly tak kritické články, za které producent nebyl rád. Naopak. Nastavil Charlotte režim. Nesměla překročit určitý váhový limit, který byl velmi nízký a na pleť se jí patlal make-up. Pro Charlotte byly skládány už písně více k jejímu věku. Plus nějaké přezpívané covery samozřejmě. Zde se ale začaly objevovat první problémy. Charlotte byla více nepozorná, byla čím dál impulzivnější, dělala zbytečně chyby, nevydržela na místě když ji připravovali... To se manažerovi nelíbilo. Tak ji poslal s matkou na vyšetření, kde ji bylo zjištěno adhd. Kdyby jen Charlotte věděla, že touto diagnózou to ale neskončí... Čím byla starší, problémy se začly formovat. Začínala mít postupně problémy s jídlem díky článkům a neustále kritice manažera. Začly ji výkyvy nálad, kdy byla pár dnů byla bez energie, bez motivace, cítila pcoty prázdnoty a že nic nemá smysl. Často na ní křičeli, aby se probrala. A i když se snažila, neměla sílu. Následně se to pak po dalších dnech vystřídalo naopak s návaly energie, kreativitou, až nezdravě dobrou náladou doprovázenou impulzivním jednáním a snadným rozrušením se. Nikdo to ale nebral v potaz. Přeci jen...děti v pubertě takové jsou. A beztak to bude dělat to adhd její.

Jakmile padl 15. rok života, sranda skončila. Doteď to bylo jen malé prozpěvování na festivalech a akcích. Ale teď? Nový level. Charlotte pod nátlakem producenta nastoupila na konzervatoř, kde studovala sólový zpěv. To aby se zdokonalila. Otevřel ji zároveň ale dveře ke kreativitě... částečně. Zadal ji téma, na které Charlotte složila svoji první píseň. A ta jí tehdy byla osudová. Její píseň jí proslavila po celém světě. Noviny, internetové články, vše se zaplnilo právě zrozenou hvězdou, která se podobala svým vzhledem hvězdě, která již nebyla mezi živými, na což se začlo hodně poukazovat. Do roka mladá hvězda vydala své první album, které se prodávalo opravdu ve velkém. ,,Druhá Charli", volaly titulky. A tak při té příležitosti dostala Charlotte nové umělecké jméno. Charli...bez příjmení, bez čehokoli jiného. Charli. Dívka, která se začínala vyrovnávat, možná předbíhat svoji babičku. Čekalo ji její první tour ve vyprodaných arénách. A zde přišel čas využít dar, který od sebe babičky dostala. Její slavná kytara. Nehrála na ní až do této chvíle. Ve stage na ní upřeně zírala s vědomím, že je to tady. Když vystoupila na stage a davy ji pomalu i přes zábrany sežraly, předvedla neskutečné vystoupení s úžasnými tanečními kreacemi. Až v půlce koncertu přišel čas na kytaru. Když ji byla podána, měla pocity, že ji srdce vyskočí z krku. Pomalu omotala prsty kolem krku kytary a uchopila ji. Prošla ji v těle taková zvláštní vlna..jako kdyby tam byla s ní... V hlavě ji při tom zněla ta jedna věta, kterou jí ten den řekla. Po tomto tour už nebylo cesty zpátky. Zrodila se hvězda. Nová umělecká duše, kterou miloval celý svět. Zároveň ale přišly i ošklivé komentáře a titulky, které ji osočovaly z kopírování slavné hvězdy. To jejímu psychickému stavu také nijak nepomohlo.

S Charlotte to šlo z kopce. Velmi. Rok od roku se její stavy zhoršovaly. Těžké deprese, díky kterým se sotva dokázala postarat sama o sebe. Nedokázala se zvednout, nedokázala jíst, pít ani si dojít na záchod, nedokázala splnit ani svoji hygienu. Musely se kvůli tomu rušit koncerty, tvorby písní se dokládaly. Následně přišla jak vyměněna. Vysoká energie, impulzivní zařizování nových koncertů, skládání a kreativita, na pódium byla energická. Zároveň ale měla výkyvy nálad, kdy se během jedné sekundy dokázala zhroutit či při pokusu drobných o to jí trochu zabrzdit přišel intenzivní vztek vedoucí k hádkám. Její vztahy začly být poměrně nestabilní díky jejím epizodám a prudkým změnám nálad. Do toho měla problémy s jídlem, kdy se strachovala o svoji váhu. K tomu ty davy lidí, žádné soukromí, nepochopení, titulky... Bylo toho na ní příliš. A proto začla s alkoholem. A to už kolem 17 let. Na koncert střízlivá, vše se zdálo normální, po koncertě zmizela. A když ji pak po poměrně dlouhé doby konečně vyvedly ven, neudržela se pomalu ani na nohách, což se maskovalo jen těžko. Hlavně, když ji museli dva lidé vláčet, ona měla pokleslá víčka, byla zeblitá a ještě mlela kraviny. Hodně rychle se to dostalo na povrch, hodně rychle. A jen se to stupňovalo. K alkoholu se přidala i drogová závislost. Byl to jediný únik z reality, který ji tak nějak ,,pomáhal" držet se při životě a neudělat něco, čeho by mohla litovat. Ani doma to už nebylo jako dříve. Pokaždé, když přišla, ve dveřích na ni křičela její zoufalá, vyděšená matka. Hádky byly čím dál častější a eskalovalo to kolikrát do takové míry, že to skončilo rozbitými věcmi. Od váz, po díry ve stěnách až po rozbité dveře. No hádejte, kdo to asi byl, co? Když byla dospělá, od rodičů se odstěhovala. A přerušila s nimi veškerý kontakt. Stejně tak se zbytkem rodiny. A jela dál.

Charlotte měla již plně rozjetou kariéru. Po dostudování školy jezdila na tour, kde už místo arén vyprodávala stadiony. Skládala vlastní písně, které se stávaly hity. Ale její problémy se stále stupňovaly. Začala napadat novináře, což jí způsobilo i problémy z policií za napadení. Nebo se opilá někde porvala na ulici. Neměla problém nadávat ani policistům. Byla to bída. Z malé holčičky se stala zrůda. A její producent? Ten tomu také nepomáhal. Nutil ji vystupovat i když ji nebylo dobře, i když byla nemocná, i když byla unavená. Přemáhal její hlas, neustále na ni tlačil. A když chtěla odejít, vydíral ji. Jak citově, jak i všelijak jinak. Ani její milostné vztahy nebyly zázrak. Buď se impulzivně ve stavu mánie rozdávala, kde mohla, nebo pokud měla vztah, po měsících se rozpadl kvůli její nemocné mysli. Nebo jí její princ z pohádky byl nevěrný. Charlotte si uvědomovala, v jakých sračkách se momentálně nachází. Jednou seděla sjetá u zdi. Rodinu neměla, o přítele opět přišla, byla závislá na drogách i alkoholu a když se z jedné závislosti dostala, tak spadla do druhé, jednala sebedestruktivně, byla uvězněna u svého producenta, měla problémy s policií...takhle si to rozhodně nepředstavovala, když byla malá. Byla tehdy schopná se zvednout a se slzami v očích dojít k oknu a podívat se na hvězdy. Věděla, že by na ni babča asi nebyla moc pyšná. Charlotte dělala to, před čím ji tehdy varovala. Když hj řekla, aby si šla za svými sny...tohle nebylo to, co myslela.

Jednoho dne po koncertě, kdy opět byla pod obraz a ležela pod stolem se odhodlala a po dlouhých pěti letech co se odstěhovala od rodičů zavolala své matce. Chtěla domů. Ale ne k sobě domů, kde byla neustále sledována novináři, kde ji neustále někdo zvonil a obtěžoval, kde každý den ležela na zemi vylitá nebo sjetá... Chtěla domů, kde vyrůstala. Kde cítila teplo své rodiny, než to celé zvorala. Naštěstí nad ní ale její matka i přes to všechno hůl nezlomila. Po telefonu si promluvily...tedy spíš matka mluvila, Charlotte...ta jen bulela, ji ani rozumět nebylo. Tak poslala adresu, máma poslala auto, věci nechali věcma a jelo se. Doma si pak dlouhé hodiny podívaly o tom, co se stalo. A hlavně o tom snad nejvíce důležitém. O tom, co je s Charlotte. Nebyla to ta malá holčička. Když ji matka opět viděla, byla to jen nezdravě hubená hromada neštěstí s rudýma očima a pytli až pomalu na zem. Doma pak vedli dlouhý rozhovor, kde rozebírali co se s Charlotte vlastně děje. O jejích depresivních s manických epizodách doprovázené dalšími spousty jiných příznaků, o jejím vztahu k jídlu a o jejich závislostech. A obě usoudily, že je na čase něco dělat... Charlotte bylo už 23. Bylo na čase, aby se hák zachovala. Jako první ukončila spolupráci se svým producentem. Horší to už prostě nemůže být. Ukončila to po zprávě. Bez vysvětlení, bez lítosti. Ať si zveřejní co chce, už to bylo jedno. A následně konečně vyhledala pomoc odborníků. Byla jí zjištěna bipolární porucha, což jí velmi šokovalo, zároveň ale ulevilo. Konečně věděla, co s ní je. A konečně se jí dostalo pomoci, která ji byla neustále odpírána jejím...rádoby jakoby ,,týmem", který ji zařídil její producent, se kterými též ukončila vše co s nimi měla.

Charlotte tedy nastoupla dobrovolně do léčebny, kde bojovala se závislostí. Po léčbě pak začla navštěvovat terapie a začla na sobě konečně pracovat. Začla brát léky, které ji pomáhaly s její poruchou a aby měla skutečně čas jen na sebe, zmizela ze scény. A to na dobré dva roky. Ty dva roky věnovala sobě a své rodině, se kterou se snažila napravit vše, co šlo. Nebylo to jednoduché. Byla to těžká cesta, které měla chuť se vzdát. Ani rodina to s jejími stavy neměla lotsd jednoduché. Ale důležité bylo, že tentokrát s nimi pracovala. Chodila často do přírody, kde skládala písně... Písně o tom, co zkrátka cítí. A cítila toho dost. Hlavně cítila zlost k producentovi za to, jak s ni zacházel a tvářil je jak neviňátko. Proto jednu složila i o mém samotném. Ne pro sebe aby se mstila... Ale pro to, aby jiní mladí zpěváci neudělali tu chybu jako ona. Skládání písní ji velmi pomáhalo, byla to pro ni taková její vlastní terapie. A měla v plánu je až bude připravena vydat.

V jejich 25 letech se vrátila zpět na scénu s písní, která popisovala to, co se dělo za zavřenými dveřmi. A s ní i videoklip se skrytými důkazy. Píseň ihned obletěla celý svět. Stejně tak i titulky slavíci, že se jejich Charli vrátila zpět. Zároveň s titulky, které spekulovali o písni, kterou vydala. Později v rozhovorech pak vše vysvětlila, čímž jednou pro vždy zničila kariéru někomu, kdo si ji nezasloužil. Vydávala píseň za písní a ukazovala tím, že ty dva roky se nevalela jen tak na zadku. Do pár měsíců bylo venku i album, které se prodávalo po tunách a uskutečnila celosvětově tour, které bylo jejím nejvýdělečnějším za její kariéru. Začíná navštěvovat nemocnice, kde pomáhala nemocným, dětské domovy, kde rozdávala radost dětem. A v rozhovorech se rozpovídala i o psychickém zdraví a o tom, jak může být člověk ve skutečnosti křehký. Při tom dále docházela na terapie, brala leky a učila se, jak se se vším vypořádat. Její psychicky stav se konečně rok od roku dával dohromady.

V současné době je to zpěvačka, které si prošla vším, ale udělalo ji to silnější. V kariéře se jí daří, její jméno znal celý svět, její písně zněly v uších milionů lidí, v rádiích i v obchodních centrech. Vyprodávala největší stadiony a hrála na největších festivalech jako hlavní hvězda. Na vavřínech ale neusnula. Naopak. Byla to Charlotte, jakou znají teď. Veselá úsměvná ženská se zlatým srdcem na správném místě a se správným humorem. Ačkoli to nebylo jenom růžové, pořád měla své stavy, pořád se učila, pořád se občas cítila na houby, pořád se jí dokázala měnit nálada jako počasí a bylo to s ní občas na vyliž mi řiť... Už to nebylo jako dřív. Silné epizody mývala tak jednou za rok, kdy si dala pauzu a postarala se o to, aby se to opět nezhoršilo. Možná není její stav úplně dokonalý, možná funguje jinak než ostatní...ale byla to zkrátka ona.