Maris Dalen

Povolání: učitelka v mateřské škole

Vzdělání: vysokoškolské

Provincie/kasta: Sota / 3. kasta

Věk: 23 let

Datum narození: 14. 5.

Znamení zvěrokruhu: blíženci

Barva očí: zelenošedá

Barva vlasů: tmavá blond

FC: Irina Likhachyova

Základní informace

Výška: 168 cm | Váha: 58 kg | Orientace: heterosexuální

Charakteristika

Maris je na první pohled spíš nenápadná. Nepůsobí jako někdo, kdo by vyhledával pozornost a často se raději drží trochu stranou, dokud si není jistá prostředím i lidmi kolem sebe. V nových situacích bývá nejdřív tichá a pozoruje. Potřebuje čas, aby si zvykla, ale jakmile se cítí bezpečně, dokáže být otevřenější a uvolněnější. Je zodpovědná až víc, než by musela být. Má tendenci brát věci vážně a často si na sebe klade vyšší nároky než ostatní. Když něco nevyjde podle jejích představ, dlouho o tom přemýšlí a přehrává si situace v hlavě. Někdy si přeje být spontánnější, ale přirozeně je spíš opatrná. Není konfliktní typ. Hádky ji stresují a raději hledá klidnější cestu řešení. To ale neznamená, že by neměla vlastní názor. Pokud jde o něco opravdu důležitého, dokáže se postavit za své přesvědčení, i když ji to stojí hodně odvahy. Maris je spíš tichý typ. V menší společnosti dokáže mluvit otevřeně, ale jakmile má promluvit před větší skupinou dospělých, stáhne se. S dětmi je sebejistá, klidná a přirozená, ale před autoritami nebo cizími lidmi si najednou připadá malá. Bojí se, že řekne něco hloupého nebo že nebude dost zajímavá, aby ji ostatní vůbec poslouchali. Často má pocit, že je příliš obyčejná, že vedle výraznějších osobností snadno zanikne. Má smysl pro jemný, trochu suchý humor, který se objeví hlavně mezi lidmi, kterým důvěřuje. Umí být laskavá a trpělivá, ale když je unavená nebo přetížená, stáhne se do sebe. Občas potřebuje být sama, aby si srovnala myšlenky. Maris není přehnaně ambiciózní. Nejde si tvrdě za vítězstvím, spíš se snaží obstát a nezklamat sebe ani ty, na kterých jí záleží. Má pochybnosti, obavy i slabé chvíle. A právě to z ní dělá skutečného člověka, ne ideál, ale někoho, kdo se snaží najít své místo ve světě, který je pro ni mnohem větší, než na jaký byla zvyklá. Navenek působí vyrovnaně, ale uvnitř v ní probíhá tichý boj. Touží po klidném životě, po dětech, stabilitě. Zároveň ji ale někde hluboko uvnitř znepokojuje otázka, jestli by nemohla chtít víc. Jestli by její svět nemohl být větší než jen ulice, kterou zná od dětství. Ta myšlenka ji láká i děsí zároveň. Když je nervózní nebo přemýšlí, nevědomky si hraje s pramenem vlasů. Dělá to i při čtení, když se ponoří do příběhu. Knihy jsou pro ni únikem i inspirací. Tajně sní o tom, že jednou napíše vlastní dětskou knihu – takovou, která by dětem dodala pocit bezpečí a odvahy. V minulosti byla zklamaná víc, než by si chtěla připustit. Její první vážný vztah skončil tím, že ji přítel podvedl s její nejlepší kamarádkou. Od té doby si drží odstup a důvěru si buduje pomalu. Ne proto, že by byla chladná, ale protože se bojí znovu cítit tu samou bolest.

Zájmy:

hra na klavír, čtení, pečení, kreslení, tvoření, zahradničení, dětská psychologie, procházky, jóga, poezie

Rodina:

William Dalen - otec

Margaret Dalen - matka

Thomas Dalen - starší bratr

Lily Dalen - mladší sestra

Stav: svobodná

Minulost

Maris vyrůstala v provincii Sota v rodině, kde vzdělání a povinnost měly pevné místo. Její matka pracovala jako doktorka a byla známá svou pečlivostí i přísností. Otec byl právník, klidný, rozvážný muž, který věřil v pravidla, systém a odpovědnost. Oba patřili do Kasty 3 a svou pozici si tvrdě vybudovali. Od svých dětí očekávali slušnost, pracovitost a určitou úroveň vystupování. Své ale děti milovali a dávali jim to najevo, někdy drobnými gesty, jako byla pozdní večeře čekající na stole po dlouhém dni, jindy objetím nebo tichým ujištěním, že jsou na ně hrdí. Láska v jejich rodině nebyla přehnaně okázalá, ale byla stálá a jistá. Maris měla o tři roky staršího bratra, který byl od malička sebevědomější a průbojnější. Ve škole patřil mezi nejlepší a přirozeně přebíral pozornost okolí. Vedle něj si Maris často připadala tišší a méně výrazná. Nikdo jí to nikdy neřekl přímo, ale sama měla pocit, že není tak výjimečná. O to víc se snažila být spolehlivá a „bezproblémová“. Když jí bylo devět let, narodila se jí mladší sestra. Mezi nimi je devítiletý věkový rozdíl a tak se Maris částečně stala i druhou pečovatelkou. Pomáhala s uspáváním, krmením i prvními kroky. Tento vztah ji silně ovlivnil. Naučila se trpělivosti a odpovědnosti mnohem dřív než její vrstevníci. Možná právě tehdy se začala formovat její cesta k práci s dětmi. Její sestra pro ní znamenala vše, nic nebylo důležitější. Dětství nebylo dramatické ani plné konfliktů, ale bylo plné očekávání. Její rodiče ji podporovali, ale zároveň měli jasnou představu o tom, jak by měl vypadat úspěšný život. Maris se učila dobře, ale nebyla soutěživá. Největší slabinou pro ni bylo mluvení před lidmi. Prezentace a veřejná vystoupení jí způsobovala silnou nervozitu. Cítila, jak jí buší srdce a hlas se jí třese. Po každém takovém vystoupení si v hlavě přehrávala každé slovo, přemýšlela, jestli nebyla hloupá nebo nezajímavá. Ve svých devatenácti letech prožila první větší zklamání. Chodila s chlapcem, kterému věřila a svou budoucnost si představovala klidně a jednoduše. Když zjistila, že ji podvádí s její nejlepší kamarádkou, nebyla to jen bolest z rozchodu, ale především ztráta důvěry. Ztratila dva blízké lidi najednou. Od té doby si dává pozor, komu se otevře. Neuzavřela se úplně, ale její důvěra už není bezpodmínečná. Po vysoké škole se rozhodla pracovat jako učitelka v mateřské škole. Její rodiče ji podporovali, i když možná tajně očekávali jinou kariéru. Maris si ale v práci s dětmi našla smysl. S nimi se cítila přirozeně. Nepotřebovala být výřečná ani výrazná. Stačilo být trpělivá a laskavá. Tajně sní o tom, že jednou napíše dětskou knihu, příběh, který by dětem dodal odvahu a pocit, že být obyčejný neznamená být méně hodnotný. Navzdory relativně stabilnímu a bezpečnému životu v ní občas roste otázka, jestli je to všechno. Touží po klidu, ale zároveň ji láká myšlenka, že by její svět mohl být větší. Selekce pro ni není jen soutěží o prince. Je to střet mezi tím, kým vždy byla a tím, kým by se mohla stát. A právě to ji děsí víc než samotná soutěž, možnost, že by musela vystoupit z role tiché, spolehlivé dcery a ukázat, kdo je doopravdy.