Selection: New Era

Zhihao Haiyun se narodila do jedné z nejstarších a nejvlivnějších dynastií východní Asie jako mladší z dvojčat císařského páru, Zhihao Jianyu a Zhihao Lianhua. Ještě předtím, než vůbec přišla na svět, byl osud obou dětí pevně určen. O několik minut starší princ Zhihao Jingtian měl být budoucím dědicem monarchie a symbolem pokračování dynastie Zhihao, zatímco Haiyun byla od počátku předurčena k roli princezny reprezentující rodinu prostřednictvím tradic, diplomacie a strategických spojenectví. Celý císařský dvůr očekával narození dvojčat jako znamení prosperity a harmonie. Místo oslav však palác zahalilo ticho a smutek.

Když císařovna Lianhua začala rodit, porod zkomplikovalo několik nečekaných problémů. Princ Jingtian se narodil mrtvý - pupeční šňůra jeho sestry byla během porodu omotaná kolem jeho krku a císařští lékaři už nedokázali nic změnit. Haiyun přežila, ale její první nádech zároveň znamenal poslední okamžik života jejího dvojčete. Přestože se o skutečných okolnostech porodu nikdy veřejně nemluvilo a dvůr vydal pouze strohé oznámení o tragické ztrátě prvorozeného prince, pravda zůstala uvnitř císařské rodiny jako otevřená rána, o které se nesmělo mluvit nahlas.

Haiyun byla příliš malá na to, aby si tuto událost pamatovala, ale celý život vyrůstala ve stínu smrti, která ji provázela od samotného narození. V paláci se často šeptalo, že osud dynastie byl narušen už v okamžiku jejího příchodu na svět. Císařovna Lianhua se po porodu změnila v chladnou a emocionálně vzdálenou ženu. Přestože Haiyun nikdy přímo neobvinila, nedokázala se na ni podívat bez bolesti. V očích matky byla živoucí připomínkou syna, který nikdy nedostal příležitost žít. Její chlad se neprojevoval křikem ani otevřenou krutostí, ale absencí něhy, přehnaně přísnými očekáváními a téměř nepřetržitou kontrolou. Haiyun velmi brzy pochopila, že v rodině Zhihao je láska podmíněná dokonalostí.

Dětství strávila převážně za zdmi císařského paláce a horských rezidencí, obklopená učiteli, strážemi a dvorními poradci. Od útlého věku byla vedena k disciplíně, kaligrafii, historii dynastie, čajovým rituálům a studiu jazyků. Její život byl přesně organizovaný a podřízený tradicím. Každé gesto, každý pohled i tón hlasu musely odpovídat postavení princezny dynastie Zhihao. Haiyun se naučila být tichá, poslušná a téměř bezchybná, protože instinktivně cítila, že jakákoli chyba by jen prohloubila zklamání, které kolem její existence viselo od narození.

O několik let později se narodil princ Zhihao Yichén. Jeho příchod změnil atmosféru celé císařské rodiny. Císařovna v něm viděla novou naději dynastie a dítě, které mělo zacelit prázdnotu po ztraceném synovi. Haiyun si velmi rychle všimla rozdílu mezi tím, jak se matka dívá na Yichéna, a jak se dívá na ni. Zatímco mladší princ dostával něhu, ochranu a upřímnou pozornost, Haiyun byla vychovávána především skrze povinnost a disciplínu. Nikdy svého bratra za tuto nerovnost nenáviděla, naopak se k němu upnula téměř ochranitelsky. Přesto ji hluboko uvnitř bolelo vědomí, že vedle něj vždy působí jako připomínka tragédie, kterou císařovna nedokázala překonat. Naštěstí pro císaře byla Haiyun jeho dcera, kterou i přes onu tragédii miluje a pomáhá jí  s tím, aby se jednou stala císařovnou.

Postupem času se Haiyun změnila v téměř dokonalou princeznu. Naučila se skrývat emoce za klidnou maskou elegance a veškerou bolest přetavila do disciplíny - do nekonečných hodin kaligrafie, hry na guqin, lukostřelby a studia historie dynastie. Největší útěchu nachází v tichu palácových zahrad, mezi orchidejemi a bonsajemi, nebo během nočního pozorování hvězd. Jen tehdy si dovolí zapomenout, že od prvního okamžiku svého života byla spojována se smrtí člověka, kterého nikdy neměla možnost poznat. Přesto v ní dodnes zůstává otázka, kterou si nikdy nedovolila vyslovit nahlas - zda by ji její matka dokázala milovat, kdyby Jingtian přežil.

Cesta Zhihao Haiyun do Illeyi byla oficiálně označena za diplomatickou návštěvu, jejím skutečným účelem však bylo mnohem víc než pouhá reprezentace monarchie Zhihao. Illeya, prosperující království známé svým politickým vlivem a strategickou polohou, udržovalo se Zhihao dlouhodobě formální, avšak chladné vztahy. V posledních letech se však situace v mezinárodní politice začala měnit a císař Jianyu si uvědomoval, že dynastie potřebuje posílit zahraniční spojenectví, aniž by narušila svou pečlivě budovanou neutralitu. Haiyun proto byla vybrána jako ideální představitelka monarchie - vzdělaná, kultivovaná a dostatečně disciplinovaná na to, aby nikdy neřekla více, než je nutné.

Oficiálně měla v Illeyi zastupovat dynastii během několikaměsíčního kulturně-diplomatického programu zaměřeného na obchod, vzdělávání a vztahy mezi monarchiemi. Ve skutečnosti však téměř každý člen císařského dvora věděl, že za jejím odjezdem stojí ještě jeden důvod: možné budoucí spojenectví prostřednictvím manželství. Přestože o tom nikdo nemluvil přímo, Haiyun od chvíle odjezdu cítila, že je do Illeyi posílána stejně jako kdysi vzácný dar - elegantní symbol dynastie, jehož úkolem je upevnit vztahy mezi dvěma mocnými státy.

Pro císařovnu Lianhua byla tato cesta zároveň způsobem, jak Haiyun vzdálit od císařského dvora. Přítomnost nejstarší dcery v ní stále vyvolávala bolestné vzpomínky na ztraceného prince Jingtiana a Illeya představovala možnost, jak dát Haiyun jasně najevo, kde je její místo: po boku dynastie, ne vedle vlastní rodiny. Zatímco princ Yichén zůstával v Zhihao pod ochranou císařského páru, Haiyun byla vyslána tisíce kilometrů daleko, aby sloužila monarchii stejně poslušně, jako to dělala celý život. Ovšem, to by nebyl mladší sourozenec, aby nechtěl jet s ní...

Haiyun přijala rozhodnutí o cestě bez odporu, stejně jako přijímala většinu věcí, které za ni určovali ostatní. Navenek působila klidně a důstojně, jako by odjezd do cizí země byl jen další z jejích povinností. Uvnitř však cítila směs nejistoty a tiché zvědavosti. Poprvé v životě měla na delší dobu opustit palácové zdi Zhihao a prostředí, které ji celý život formovalo i dusilo zároveň. Illeya pro ni představovala něco neznámého - svět vzdálený přísným tradicím její dynastie, místo, kde ji lidé neznali jako ''princeznu spojenou s tragédií'', ale pouze jako mladou ženu z cizí monarchie.

Ačkoliv si to Haiyun nikdy nedovolila vyslovit nahlas, část jejího nitra začala vnímat cestu do Illeyi jako možnou příležitost nadechnout se mimo neustálý dohled císařského dvora. Neutekla z Asie a nikdy by to ani nepovažovala za možné, přesto v ní poprvé vznikl nepatrný pocit, že za hranicemi její domovské monarchie může existovat život, který nebude definovaný pouze povinností, vinou a stínem mrtvého bratra.