top of page
Camira Evelyn Harringhton.jpg

Camira Evelyn Harringhton

Dvorní dáma

Fc: Erin Moore

Heterosexuální

Hráč: Isabella Diana William

Kasta a provincie: 2. kasta, Sonage - Angeles

Vzdělání: domácí vzdělání

Stav: nezadaná

Zájmy: sbíraní kamenů a starých věcí, vylety do přírody, amaterské lezení, jezení, psaní básní, hra na kytaru

Věk: 18 let

Datum narození: 26. 11.

Výška/váha: 163 cm, 50 kg

Rodina: Edmund Harringhton (otec), Isadora Harringhton (matka), Sebastian Harringhton (starší bratr), Genevieve Montclair (teta)

Charakteristika

Camira má v sobě cosi neklidného, co si člověk všimne hned, aniž by uměl přesně určit co. Možná je to způsob, jakým se nikdy nezastaví – jak v pohybu, tak v myšlenkách. A možná je to ten drobný úsměv v koutku úst, jako by neustále věděla o nějakém vtipu, který ostatním uniká. Její postava je štíhlá, drobnější a působí trochu nesourodě – jako by měla tělo neustále o krok napřed před hlavou. Pohybuje se rychle a často nešikovně, zakopne o práh, narazí do rohu stolu, nebo shodí, co má stát. Nepůsobí však nemotorně z nedbalosti – spíš jako by toho měla v hlavě tolik, že už na prostor kolem sebe nezbývalo místo. Vlasy jí sahají pod ramena, mají měděný odstín, který na slunci hraje do zlata. Většinou je nechává volně, maximálně ledabyle sepnuté gumičkou. Obličej má jemný, s výraznými rysy, hnědozelenýma očima, ve kterých je pořád něco neposedného. Pihy má převážně na těle – drobné, zlatavé tečky rozeseté přes ramena, paže a záda. Vzadu dole na zádech má velké, nápadné mateřské znaménko. Styl oblékání má svůj – a rozhodně se nedá nazvat luxusním. Ačkoli pochází z druhé kasty, drahé látky a šperky ji spíš obtěžují. Dává přednost jednoduchosti a pohodlí, a kdyby mohla, nejraději by chodila bosa. Na pozlátko si nikdy nepotrpěla a palácový lesk jí byl vždy protivný. Ne proto, že by ho nechápala – jen si k němu nikdy nevytvořila vztah. Ačkoli její jméno zní honosně – Camira Evelyn Harringhton – nesnáší ho. Všem se představuje jako Miray. Pokud někdo použije její pravé jméno, okamžitě ho opraví, často i podrážděně. Nejde o rozmar, ale o vědomé odmítnutí obrazu, který jí přisoudili jiní. Miray chce rozhodovat o sobě sama. Její jméno je první krok. Camira je upřímná až na dřeň. Co si myslí, to řekne, a často bez ohledu na to, jestli se to hodí. Je drzá, tvrdohlavá a neústupná, ale zároveň v ní není ani špetka zloby. Jen ví, co chce – nebo alespoň ví, co nechce. Často jedná impulzivně, což ji přivádí do nepříjemných situací, které obvykle sama vyvolá a pak se z nich musí dostat. Zbrklost je jejím stálým společníkem a s trochou smůly i důvodem, proč se kolem ní neustále něco děje. Právě tahle zbrklost a impulsivnost ji často dostává do potíží – a to i v případech, kdy se snaží udělat správnou věc. Má neuvěřitelný talent být ve špatný čas na špatném místě, přičemž obvykle ještě zvládne nechtěně rozlít čaj na šaty někomu důležitému nebo způsobit drobný chaos jen tím, že se snaží pomoci. Někdy to vypadá, že problémy přitahuje jako magnet, i když si to rozhodně neplánuje. Její hlava je většinou někde jinde než její tělo. Přemýšlí, fantazíruje, přeskakuje z myšlenky na myšlenku jako pták z větve na větev. Zní to roztomile – dokud tím někoho nenaštve. I když se snaží soustředit, nevydrží dlouho. A i když nechce být středem pozornosti, její živost a neklid ji tam stejně vždycky přivedou.

„Leap, and the net will appear.“
- John Burroughs

Minulost

Camira Evelyn Harringhton se narodila do zářivého světa druhé kasty – mezi bohatství, přepych a očekávání. Její rodiče vlastnili rozsáhlý hotelový komplex v rušné provincii Sonage a měli ve společnosti slušné jméno. Už deset let předtím jim osud nadělil syna – ukázkového dědice. Vybraného, klidného, slušně vychovaného. A pak přišla Camira. Jako by vesmír rozhodl, že jedna zlatá medaile v rodině stačí. Už jako malá byla všechno, jen ne uhlazená slečna z vyšších vrstev. Nezajímaly ji čajové dýchánky, ani hedvábné šaty – zato stromy, bláto, střepy a škrábance, ty ji přitahovaly s magickou silou. Kam jiní dávali krajky, ona tahala kamínky. Kam jiní skládali ruce do klína, ona lezla na střechu zimní zahrady. Její rodiče doufali, že je to jen období – trochu dlouhé, trochu hlučné období – a že se s věkem zklidní. Ale ne. S patnáctinami místo rozvahy přišla puberta. Camira začala být ještě živější, zbrklejší a tvrdohlavější. A přesně v tomhle období se stalo něco, co by nejspíš nikdo nevymyslel – ona už vůbec ne. Jednoho ospalého podvečera se Camira zatoulala na neznámou ulici. Zaměřená na cvrkot kolem, hlavu v oblacích, zamyšleně vešla do jakéhosi skladiště, netušíc, že se právě stává součástí něčeho... velkého. Uvnitř zrovna probíhala schůze rebelů – těch, o kterých lidé šeptají, a palác je proklíná. Vzduch byl napjatý, hlasy rozhodné. Miray tam jen stála, v úžasu z vlastní hlouposti, ale taky fascinovaná. A dřív než stihla utéct, někdo si ji všiml – a zbytek už šel tak nějak... samospádem. Netušila, jak se to stalo. Neučastnila se ničeho moc velkého. Nikdo jí nedal přezdívku, zbraň ani misi. Ale nějak se z ní stala „ta nová“, co sem tam přišla, něco vyslechla, nic moc neříkala, jen občas planovala nějaké menší akce. Důležité zmínit, že vlasně vůbec netušila o co Rebelům jde. Žila v tom, že to je jen obyčejná hra a že by skutečně něco takového nedělali. Byla to ale jediná věc, kterou se jí kdy podařilo skrýt – a to dokonale. Rodiče si mysleli, že veškerý její volný čas patří škole. V den jejích osmnáctých narozenin přišlo rozhodnutí, které jí změnilo život. Její rodiče, unavení neustálými výstřelky své dcery, usoudili, že z ní konečně udělají „dámu“. Poslali ji do provincie Angles, k tetě z matčiny strany – elegantní, spořádané ženě s aristokratickým klidem – s přímým záměrem: umístit Camiru, jako dvorní dámu v paláci. Snad tam konečně najde vzor, trochu se zklidní a pochopí, co se od dívky jejího původu očekává. To bylo přesně to, co její rodiče očekávali.

pozadí NE.jpg

Texty, desing a nápady jsou majetkem Selekce: New Era. Zákaz kopírování!

©2023 od Selection: New Era. Vytvořeno pomocí Wix.com

bottom of page