Eryk Thorne

Voják

Fc: Cody Christian

Heterosexuální

Hráč: Arriane

Kasta a provincie: 2. kasta, Huston

Vzdělání: středoškolské, vojenský výcvik

Stav: nezadaný

Zájmy: noční procházky, bojová umění/vrhání nožů, motorky, opravování věcí, vedení deníku

Věk: 24 let

Datum narození: 23.11

Výška/váha: 171,5 cm, 69 kg

Rodina: Alaric Thorne (otec), Astrid Thorne (matka), Garen Thorne (děda)

Charakteristika

Vyrůstal v prostředí, kde city neměly místo a kde pravidla byla důležitější než porozumění a soucit. Otec v něm zanechal neústupnost a výchova založená na přísnosti Eryka naučila, že slabost je něco, co si nemůže ani na vteřinu dovolit. Postupem času si v sobě vybudoval zdi, za které nikoho nepouštěl, ani ty, na kterých mu možná záleželo. Což byla chyba. A skrýval všechno, co by mohlo naznačit zranitelnost, pochybnosti, nejistotu. Přesto z něj nevyrostl chladný stroj, ale muž, který si ve vší tvrdosti zachovával vnitřní kompas a schopnost rozeznat, co je správné. Věří ve spravedlnost a loajalitu, i když ho to často bolí. Autoritu respektuje pouze tehdy, když je oprávněná a čistá, a zrada je pro něj konečnou hranicí. Jeho chování bývá promyšlené, ne impulzivní, a i když se někdy nechá hněvem unést, ví, jak ho nasměrovat správným směrem. Jeho klid je skutečný a místo zastrašování lidí sází na sílu vlastního sebevědomí. Nerozdává úsměv na potkání. Když se usmívá, má to svůj význam a zpravidla i důvod. Jeho charisma nepochází z přehnané snahy zapadnout, ale ze zkušeností, zklamání a času. K ženám se chová s respektem a nenuceným šarmem, který nikdy nepůsobí hraně. Není laskavý v běžném slova smyslu, ale dokáže být pozorný, někdy i nečekaně. Při výcviku se přiučil taktice a disciplíně. Také číst z lidí, odhadnout situaci a zvolit správný úsudek, když na tom záleží. V bitvě je přesný, v životě opatrný, ale nikdy ne zbabělý. Věrnost pro něj není jen slovo, ale závazek daný činy. Kdo si jednou získá jeho důvěru, má po boku někoho, kdo ho nezradí, ani když to bude znamenat jít proti všem ostatním. Otevření citů pro něj není otázkou okamžiku, ale běh na dlouhou trať.

"Head high, fists ready. I don’t run from storms—I walk into them.”

Minulost

Narodil se v jedné z okrajových oblastí Hudsonu, kde byli lidé zvyklí na pravidla provincie zabývající armádním výcvikem. Zločin tam nebyl všudypřítomný jako v jiných oblastech země, ale i tam se našli ti, co vypadli ze systému. A otec Eryka byl jedním z nich. Býval členem ozbrojených složek, ale zapletl se do nelegálních operací a zradil všechno, co Hudson představoval. Lidé v okolí ho znali, a špatný vliv se přenesl i na jeho syna. Ne proto, kým byl, ale proto, čí byl. Už jako malý kluk cítil, že s ním většina lidí mluví jinak a sleduje ho. Nedostal šanci ukázat, jaký je. Jen jeho matka se ho snažila chránit, jak jen mohla. Milovala ho, ale s každým dnem bylo znát, že situaci nezvládá. Čím dál víc se zavírala doma, vyhýbala se lidem, a když jejího muže zatkli, úplně se sesypala. Eryk zůstal sám, dokud nebyl přeřazen do pěstounské péče. Náhradní rodiče nebyli špatní, ale cítil, že k nim úplně nepatří. Chovali se k němu dobře, ale s odstupem, jako by se báli s ním víc sblížit. Nakonec skončil v dětském domově a matka v pečovatelském zařízení. V tu dobu si Eryk uvědomil, že pokud chce něco změnit, musí s tím začít sám. Nechtěl být jako jeho otec. Proto s postupem času začal pátrat po dědečkovi, o kterém se dřív doma vůbec nemluvilo. Věděl jen, že byl kdysi vysoce postaveným důstojníkem a že s ním otec přerušil veškerý kontakt. Trvalo mu několik let, než ho našel. A když se zadařilo, tak ho starší muž přijal. Dokonce i adoptoval, vzal si ho k sobě a začal se starat nejen o Eryka, ale i o jeho matku, která časem začala znovu lépe fungovat. Dědeček jim dal domov, řád a důvěru. Vnuka taky učil základům taktiky a sebeobrany. Eryk díky němu poprvé skutečně cítil, že někam patří. Po škole nastoupil na armádní výcvik a odmítl jakékoliv výhody, i když by mu je dědeček bez problémů mohl zařídit. Přál si výcvikem projít sám. Od spoluvrstevníků byl zkoušen. Často čelil podrazům, zkouškám, ale nevzdal se. Věděl, že pokud chce být brán vážně, nemůže si dovolit zaváhat. Po absolvování dostal nabídku na běžnou službu, ale on měl vyšší cíl. Chtěl chránit královskou rodinu. Což pojal trochu zvláštní cestou a zkusil podat přihlášku do selekce. Ne kvůli potřebě stát se králem. Nýbrž kvůli finanční podpoře pro matku a možnosti po soutěži, kdyby ho vybrali, získat lepší pozici v královském paláci.