
Selection: New era



Julia Cooper
Zpěvačka
Fc: Julia Adamenko
Heterosexuální
Hráč: Šáruš
Kasta a provincie: 2. kasta, Bonita - Angeles
Vzdělání: střední škola
Stav: nezadaná
Zájmy: hudba, tanec, háčkování, šití, přírodověda a historie kultury a umění, navrhování, jednoduché šperkařství, meditace
Věk: 20 let
Datum narození: 10. 7.
Výška/váha: 150 cm, 45 kg
Rodina: Charli Cooper (matka), Bruno Castillo (otec)
Charakteristika
Julia je dcera velmi proslavené zpěvačky Charli. Je tedy jasné, že talent a povahu a slávu zdědí právě po ní. Julia je velmi přátelské, veselé a spirituální povahy. Většinou ji potkáte pozitivně naladěnou a vysmátou jak karbanátek. Je velice kontaktní, miluje objímání, miluje se seznamovat s novými lidmi a miluje, když může s kýmkoli strávit svůj volný čas. Má opravdu otevřený smysl pro humor. Díky tomu si většinou padne do řeči se spoustou lidí. Energie má vždy na rozdávání. Hlavně té pozitivní, kterou velmi ráda rozdává. Je to bezpochybně malý blázen, se kterým se rozhodně člověk nenudí. Dokáže pobavit i v těžkých situacích. Čímž se dostáváme k další překrásné a silné vlastnosti, kterou zdědila po své matce. Empatie. A že ji cítí velmi intenzivně. Dokáže člověku naslouchat klidně i hodiny a následně poskytnout svoji náruč. Pro své blízké by udělala cokoli. Dokáže opravdu soucítit a projevit lítost, podat tu pomocnou ruku. Velice ráda pomáhá druhým lidem. Nebojí se ukázat svoji laskavost. Konec konců, k lidem chová velkou úctu a lásku. Což občas může dělat problém, najde se nějaký idiot a ona na to doplatí. Další pozitivní stránkou je ta, že se učila být sama se sebou. Trávit čas sama se sebou, nebýt na nikom závislá. To je důvodem, proč se za svoji občas ,,divnou" povahu, jak by ji někteří možná nazvali, nestydí. Nebojí se, co si lidé budou myslet. Nemá absolutní problém jít třeba sama do kina, či se procházet v parku v dlouhých šatech, s věnečkem na hlavě a bosá, u toho si hrát na ukulele. Nene. Divné pohledy ji nezastraší. A kdo by se na ni díval divně, když má i obrovský talent? Ano, díky svým genům ze strany matky má opravdu velký talent pro hudbu a hudební sluch. Sílu v hlase a schopnost měnit jeho barvu zdědila právě po své matce. Nemá tedy žádný problém ze sebe udělat komedianta a napodobit buď cizí celebrity, hlas svých přátel (samozřejmě většinou dívky, chlapa napodobí asi těžko, takže zase úplně všechno nedokáže), ji nedělá problém. Dokonce ani napodobení některých zvířat či zvuků ji neláme hlavu. O tanečních pohybech ani nemluvím, jednoznačně se pozná, čí ta holka je. Další z talentů je pak ze strany otce a to je estetické cítění a kresba. Také kreativita a vynalézavost. (O tom více v minulosti). V souhrnu tedy: kreativní, zábavná, empatická, laskavá, talentovaná Negativní stránka:Její největší problém je důvěra a právě to, jak empatická dokáže být. Lidé toho často mohou zneužívat a ji to akorát ublíží. Navíc má ten problém, že je to ten naslouchající kamarád, který si ,, převezme " problémy svých blízkých na sebe a nakonec je to ona, která z toho má pak těžkou hlavu a srdce. Ale sama se nikomu nesvěří, pokavať je problém. Vše se snaží vidět pozitivně, i když je to pro ni samotnou mnohokrát i těžké.ale je to paličák a nenechá si pomoc. I její vlastní máma to z ní občas musí tahat jako z chlupaté deky. Ale asi té jediné se svěří. -Dále pak odmítá brát léky, když je nemocná, parchant jeden. Hlavně prášky, které ve svých 20 letech neumí polykat, ajajaj. -Máme mluvit o tom, jak spálená od sluníčka vždy v létě chodí, protože se odmítá paličatě namazat krémem? Rudá je pak jak tak a kňučí, jak to pálí. -Občas jedná impulzivně a do věcí se vrhne po hlavě. Ne vždy je to pak ale zábavou, že? - tohle je půl na půl, ale občas dokáže být i taaak otravně zvědavá... Ale zvědavost je zároveň i dobrá vlastnost, to ji zase brát nemůžu - je to pěkný nemehlo. Neustále něco rozbije, často rozbije i sebe. Takže ji, sice na talent, na druhou stranu z ní její slavné matce ale často stály vlasy hrůzou Je to občas takový hrom do police, ale jinak je to zlatíčko
,,Nejlepší učitel je život sám."
Minulost
Julia se narodila jedné výběrové známé celebritě a mega hvězdě, zpěvačce Charli pocházející z Francie a talentovanému módnímu návrháři, který má španělské kořeny, Brunu Castillo. Mělo to ale jeden malý háček. Charli na výchovu malé Julky byla v podstatě sama. Už jen během těhotenství bylo jasné, že malá Julie přijde na svět s tím, že svým otcem rozhodně není vítána. Nebyl schopný se dostavit ani k porodu. Až, když byl ten drobeček na světě, pak teprve se na pět minut ukázal, aby se na své dítě podíval. Byl to byznys man, neměl na zatracené děti čas. Ale alespoň byl ochoten někdy přispět finančně... Ačkoli ne moc. Charli je přeci zpěvačka, peněz má víc než dost. A tak se stalo to, že Julka byla od malička pověšená na mamince. A čemu to vadilo? Julce to nevadilo rozhodně ničemu. Od malička byla její matka ta, za kterou vždy po čtyřech přicupitala. Už jen od tohoto začátku života bylo jasné, jakým směrem se to dítě dá. Jako batolátko si vždy vyšplhala nějakým způsobem na židli a rukama si vesele plácala do kláves klavíru své matky. Ta se tomu vždy smála a své dítě přidržovala za boky. Té bylo úplně jedno, jestli maminku bolela hlava, co byla unavená. Hlavně, že se bavila ona. Když pak trošku vyrostla, ráda sedávala večer mamince na klín, nechala si česat vlasy a při tom si s ní zpívala. Zkrátka a jednoduše, s Charli měla velmi silné pouto už od narození. Mazlení, zpívánky, hry na babu, hry na schovku... Nebyl zde žádný problém. Až tedy na otce, který zábavu vždy narušoval. Vyčítal jak malé Juli, tak i své manželce, že se ,,v tom kraváli nedá pracovat". Dále měl pak problém jen s tím, že Julka vůbec žije a dýchá. Vždy byla ,,moc otravná", vždy byla ,,příliš hlasitá ", vždy ,,otravovala, když neměl čas." Zkrátka to dítě deptal, jak jen mohl. To už se ale slavné zpěvačce přestalo líbit. Vždyť ten chlap pomalu ani občas nevěděl, že nějaké dítě má a když jo, byl velmi hrubý. Bezdůvodně. Tak, když Julce bylo 5 let, zabalila jim pět švestek a svého starého nakopala do pr- , s malou Julií se odstěhovala. Jůlie si upřímně tolik otce nepamatuje, ne alespoň, co se výchovy týče. Ale když byla takhle malá, byla smutná. Neměla to, co ostatní děti. Neměla maminku a tatínka, měla už jen maminku. Tatínek ji rád neměl, což jí jako maličké dítě toužící po náklonnosti obou rodičů, dost bolelo. Otec se pak už jen občas ozval přes zprávy, kdy popřál dceři k narozeninám. Většinou ale ve špatné datum...zrovna k 18 narozeninám ji popřál, vše nejlepší k 12 narozeninám" a ještě o měsíc později. Ale to předbíháme, zpět do minulosti. Naštěstí byla maminka vždy nejlepším léčitelem těchto bolestných ran. S mámou si přišla, že měla všechno na světě. Teď už to byla jen ona, a máma. Ony dvě ve svém domečku. Sice bez otce, ale za to v klidu a bez hádek. Maminka ji dala nový život. Běhání bosy po louce, lehání si do zahrad a dívání se na západ slunce, při tom se projevila i její zvědavá povaha. Vždy se maminky ptala na nejrůznější otázky. A dostávalo se jí plno moudrých odpovědí. Dále pak ráda před spaním poslouchala, jak jí její slavná maminka hrávala na kytaru ukolébavku, kterou pro ní složila. Vždy se jí zvědavé dívala na ty prsty, kmitající na strunách kytary. Často je pak napodobovala. A to tak dlouho, než dostala ke svým 6. narozeninám ukulele. Svůj první hudební nástroj, na kterém ji učila samotná Charli. Ježíš jak Ta Julia byla šťastná z té maličké čtyř strunné kytary.... Hrávala si na něj od rána do večera. Postupně samozřejmě nástrojů přibývalo. O rok později to byla flétna, o další dva pak kytara, následně i klavír. Ve své matce viděla obrovský vzor. A jednou, až bude velká, chce být stejně slavná, jako ona. Když ji bylo ale 10 let, našla si novou zálibu. Už byla ,,velká", mohla sama chodit ven na louku, kde si sbírala květiny a dělala si z nich věnečky. Později pak zjistila, že se z nich dá udělat i prstýnek, náramek či se dají nalepit na papír pomocí lepidla. A nejen z kytek. I z šišek šel udělat nějaký ten šperk. Její pokoj se tedy kromě hudebních nástrojů, začal plnit i korálky, či přízí na háčkování. A už si to jela. Ketlování, navlékání, svěšování, až se z toho stal plán B. Pokud nebude zpěvačkou, bude navrhovat oblečení. Střední škola byla tedy jasná- návrhář oděvů. Zde už do ruky dostala i šicí stroj. A chytla se velice rychle. Jelikož hodně šila i doma, její novou oblibou se stalo šití oblečení na koncerty pro svoji matku. Střih byl netypický, zároveň jednoduchý. Oděv byl jednobarevný, občas byly barvy dvě. Zbytek totiž vkládala do dekoru. Přišila umělé květiny, či využila přírodních materiálů (kraviny, co našla v lese" a vytvářela poměrně zajímavé oděvy. A světe div se, spousty z nich Charli i na své koncerty nosila. Ale pozor, hudba nás stále nepustila. Když bylo Julii 16 let, rozhodla se začít s plánem A. Na své sociální sítě začala vydávat covery písní jiných zpěváků. A to se ihned chytilo. Přeci jen, měla velmi dobrý a snadný start. Její matka je celosvětová hvězda, do pěti minut vyprodala stadiony a arény všude, kde vlezla. Proto lidé Julii ihned začali sledovat, byla to ,,ta Charli dcera". O rok později pak s pomocí své matky vydala svoji první píseň, která hned obletěla svět. Do dvou let, kromě maturity, přišlo na svět i první album, Julia se stala velmi úspěšnou. Nyní ve svých 20 letech je velmi úspěšnou zpěvačkou. Ano, lidé jí znají hlavně kvůli její mámě, ale Juliiny písně se staly oblíbenými po půlce světa. V současné době úspěšně vyprodává kluby, menší arény a hrává nejčastěji na velkých festivalech. Je to tedy mladá, popová hvězdička, která má před sebou ještě velikou budoucnost. A pokud takhle bude pokračovat, v budoucnu určitě vyprodá i svůj první stadión. Jako její maminka, která ji dávala tu největší podporu.