Selection: New era

Madeleine se narodila do milující rodiny královského rodu Wheaton jako první z dvojčat. O dvě minuty později přišel na svět její bratr, kterého rodiče milovali stejně hluboce a jehož příchod naplnil domov radostí a smíchem. Od začátku byl život pro děti rodiny plný lásky a tepla, což bylo pro Madeleine i jejího bratra samozřejmostí. Rodiče, nikdy nekladli na děti přehnaný tlak. Naopak, chtěli, aby si jejich potomci užili bezstarostné dětství, běhali venku, hráli si, smáli se a objevovali svět bez tíhy odpovědnosti, která na ně jednou čekala. Jenže právě to bylo pro Madeleine často zdrojem vnitřního konfliktu. Zatímco rodiče ji povzbuzovali, aby byla dítětem a užívala si hry, ona cítila hlubokou touhu po něčem víc. Už odmalička ji fascinovalo poznání, toužila se učit, stát se nejlepší ve všem, co dělá, a dosáhnout dokonalosti. Nechápala, proč by měla spoléhat na to, že „být dítětem“ je dost dobré. Ve svém srdci věřila, že pouze tvrdá práce a neustálé zlepšování jí zajistí respekt a místo, které chce mít. Vzdorovala představě, že by mohla být obyčejná nebo průměrná. Rodiče nikdy nechtěli, aby se jejich dcera cítila pod tlakem, a Madeleine nikdy nezmínila své nejhlubší ambice. Sama si vytvořila neviditelnou bariéru, která ji vedla k přísné sebekázni a tvrdému sebezdokonalování. Věřila, že jedině tak může dostát svým vlastním očekáváním – a že to není jen její volba, ale i povinnost. Zatímco její bratr si mohl dovolit být svobodný a spontánní, Madeleine často zůstávala sama se svými myšlenkami, ponořená do knih, učebnic a složitých jazyků. I když měla kolem sebe milující rodinu, vnitřně se cítila osamělá. Nikdy nikomu neřekla, že ji trápí strach z neúspěchu nebo že si myslí, že není dost dobrá, když neuspěje na první pokus. Rodiče jí dopřávali vše – drahé látky, nejlepší učitele, nádherné parfémy – ale ona chtěla víc než věci. Chtěla být někým, kdo nikdy neudělá chybu, kdo dokáže všechno zvládnout s grácií a bez zaváhání. A tak tvrdě dřela, často až do únavy, dokonce i ve chvílích, kdy už byla unavená. Její perfekcionismus nepocházel z vnějších požadavků, ale byl projevem její vlastní vnitřní potřeby mít všechno pod kontrolou. Byla na sebe nesmírně přísná a nikdy si neodpustila, když něco nešlo podle jejích představ. Zároveň však uměla být ke své rodině laskavá a ochranářská, zejména k bratrovi, kterého milovala nade vše, i když se často snažila skrýt své emoce za maskou dokonalé princezny. Tato vnitřní tvrdost a touha po dokonalosti byly zároveň její silou i slabinou. Přestože si její rodiče přáli, aby měla normální dětství plné radosti, Madeleine byla vždy ta, kdo volil jinou cestu. A právě proto je dnes taková – namyšlená, tvrdá, krutá nejen k sobě, ale někdy i k druhým. Její vnitřní boj mezi touhou po svobodě a potřebou být dokonalá ji formoval od útlého věku a stále ji pohání kupředu.