Selection: New era

Matteo vyrůstal v uznávané rodině z druhé kasty, která se dlouhá léta pohybovala v kulturním a mediálním prostředí. Jeho otec byl slavný filmový producent, matka bývalá herečka a společenská hvězda. Na veřejnosti působili jako dokonalý pár, elegantní, úspěšní, vždy s úsměvem na rtech. Ale za zavřenými dveřmi jejich manželství pomalu vyhasínalo. Věčné pracovní cesty, nevěry a nesoulad hodnot pomalu rozleptávaly to, co kdysi bylo opravdové. Když bylo Matteovi dvanáct, přišel rozvod. Rozvod byl pro něj šokem, ale skutečné peklo přišlo až potom. Jeho otec odešel za novou ženou a novou kariérou do jiné části Illey a s Mattem ztratil téměř veškerý kontakt. Matteo zůstal se svou matkou a tehdy tříletou sestřičkou Elií v jejich luxusním domě, který se postupně změnil z místa lásky na zrcadlový labyrint ticha a napětí. Matčina sláva rychle pohasla. Namísto návratu na jeviště začala trávit večery s vínem, později tvrdším alkoholem. Zpočátku se snažila tvářit, že všechno zvládá, oblékala se, usmívala, vařila snídaně. Ale brzy se začala vytrácet, nejprve z kuchyně, pak z obýváku a nakonec z každodenní reality. Změnila se v prázdnou skořápku ženy, kterou kdysi obdivovaly davy. Křehkou, vzdálenou a zraněnou, která už nedokázala být matkou. Matteo musel převzít roli dospělého. Staral se o Elii, která začala vykazovat první příznaky vzácného autoimunitního onemocnění, chronického a nákladného na léčbu. Chodil do školy, vařil, uklízel a snažil se matku přesvědčit, aby se nechala léčit. Ona ale odmítala. Místo toho pila, tiše, potají, den za dnem. Když mu bylo šestnáct, přihlásil se bez matčina vědomí na konkurz k modelingové agentuře, která hledala "novou tvář pro kampaň módního domu z Breetonu". Nešlo mu o slávu, šlo mu o peníze, o přežití. Měl štěstí, jeho vzhled, charisma a schopnost se rychle učit mu otevřely dveře. Zpočátku fotil jen drobné kampaně, ale velmi rychle si získal pozornost módního světa. V osmnácti byl tváří parfému Imperium, o rok později jezdil na přehlídky po světě. Fotil fotky pro mnoho známých značek a stal se i jednou z tváří pro Gucci. Ale zatímco fanoušci sledovali jeho úsměv na billboardech, on večer doma kontroloval Eliny léky, řešil účty za nemocnici a skládal rozbité střepy z matčina nočního života. Veřejnost vnímá Mattea jako úspěšného, bohatého a krásného mladého muže. Ale málokdo ví, že většinu svých honorářů neinvestoval do aut a večírků, ale do soukromé kliniky, kde se Elie léčí. Jeho sláva je jen štítem, pozlátkem, které drží pohromadě jeho křehký svět. Samozřejmě se snažil si svůj život také užívat, ale priorita pro něj byla jeho sestra. Když se vyhlásila Selekce, Matteo seděl u kuchyňského stolu ve svém rodinném domě, který už dávno ztratil lesk. Mramorová deska byla pokrytá kruhy od hrnků, okna matná a vzduch voněl po dezinfekci a lécích. Elie spala v pokoji vedle, vyčerpaná po dalším náročném dnu na klinice. Její kašel se zhoršoval, nové léky slibovali lepší výsledky, ale cena byla neúnosná. A modeling už přestával stačit. Pohled mu sklouzl na malou obálku ležící na stole. Byla bílá, oficiální, s vyraženým znakem paláce. Výzva k přihlášení do Selekce. Většina jeho známých to brala jako absurdní reality show pro princeznovské sny. Někteří dokonce vtipkovali, že "modelové jako on by tam neměli co dělat, princezna si přece nevezme chlapce z reklam". Ale pro Mattea to bylo něco jiného. Nešlo mu o slávu, nešlo ani o lásku, alespoň ne zpočátku. Šlo o stabilitu, o záchranu. A možná o sobecké touze po troše svobody. Kdyby byl vybrán, znamenalo by to prestiž, peníze, nový životní status. Ale co bylo nejdůležitější, přístup k nejlepším lékařům v zemi. K palácovým kontaktům, k prostředkům, které by mohly Elii zachránit. Dlouhou chvíli hleděl na formulář. V ruce držel pero, ale váhal. Ne protože by se bál neúspěchu, to už dávno překonal. Váhal, protože ho trápila představa, že by se musel znovu otevřít. Ukázat světu víc než jen tvář, že by se mohl zamilovat a nebo ublížit někomu, kdo si to nezaslouží. Ale pak mu v hlavě zazněl Elin hlas, tichý, zadýchaný, jak mu jednoho večera šeptala: “Byl by jsi krásný princ.” Podepsal a formulář odevzdal druhý den osobně na úřadu. A ať to dopadne jakkoliv, nebude litovat.