top of page
Valentina_Caravelli_Quraishi.webp

Valentina Caravelli Quraishi

Manželka koruního prince Egypta

Fc: Yasmin Barbieri

Heterosexuální

Hráč: Isabella Diana William

Země: Egypt 

Vzdělání: Fylozofická vysoká škola

Stav: vdaná

Zájmy: literatura, cestování, tanec, šachy, alkohol, motorky, jízda na koni

Věk: 24 let

Datum narození: 6.5.

Výška/váha: 168 cm, 58 kg

Rodina: Alessandro Caravelli (otec), Sofia Caravelli (zesnulá matka), Francesca Romano (starší sestra), Matteo Caravelli (mladší bratr), Kyros Quraishi (manžel)

Charakteristika

Na první pohled působí klidně. A možná právě v tom klidu je něco znepokojivého – něco, co člověk neumí přesně pojmenovat. Možná je to způsob, jakým hledí na lidi, jako by se jich neúčastnila. Možná to, jak přesně ví, kdy se pousmát, kdy sklopit oči a kdy jen lehce přikývnout. Působí vyrovnaně. Přesně tak, jak se od ženy po boku krále čeká. Jenže ten klid není odevzdanost – je to volba. Má v sobě zvláštní schopnost mizet – splynout s okolím, nepřitahovat pozornost víc, než je nutné. Ne proto, že by neměla co říct. Ale proto, že čím méně ji lidé vnímají, tím volněji se může pohybovat, jednat, dýchat. Naučila se být přítomná, ale neviditelná. Není to slabost. Je to taktika. Její chůze je přesná, důstojná, ale bez přehnané okázalosti. Každý její krok jako by byl promyšlený dva tahy dopředu. Gesta má jemná, hlas klidný. A přesto v ní něco doutná. Něco, co se projeví jen občas – zvednutým obočím, tichým výdechem, nebo tím drobným protočením očí, které si všimne jen ten, kdo ji zná příliš dobře. Občas, jen na zlomek vteřiny, se na její tváři mihne výraz, který by královně příslušet neměl. Když ji někdo naštve, nevybuchne – místo toho se lehce zamračí, zadrží úsměv, a ten tichý smích, co přijde potom, je varování. Je to smích, který ví, že peklo přijde, jakmile se zavřou dveře a zhasnou reflektory. Není to žena, která by si vše nechávala v sobě; když je sama s tím, kdo ji rozhněval, umí být tvrdá a nekompromisní. Svými slovy dokáže rázně okřiknout, ať už je to soukromé varování nebo ostrá připomínka. Veřejnost ji zná jako klidnou a důstojnou dámu, ale ti, kdo ji znají opravdu dobře, vidí tu druhou tvář – ženu, která je vášnivá, vyhraněná a nebojí se stát si za svým, když jde o její blízké nebo vlastní hrdost. I přes formální a uklidněný výraz má zvláštní zvyk — když mluví s někým, kdo jí není po chuti, nepatrně si přehodí vlasy přes rameno. Je to její tichá připomínka, že pozoruje a hodnotí, i když mlčí. Její prsty jsou vždy elegantně upravené, ale málokdo ví, že v noci, když je sama, si ráda kreslí drobné ornamenty na zápěstí, čímž si dodáva silu a klid. Když není na veřejnosti, dokáže být mnohem svobodnější – směje se víc, mluví otevřeněji, ukazuje emoce, které na veřejnosti skrývá. V těch chvílích je vášnivá, impulzivní a upřímná. Miluje chvíle, kdy může být sama sebou, bez masek a pravidel, která musí plnit. Ve svém soukromí tančí, směje se nahlas a dokáže být někdy i tvrdohlavá a vzpurná – ale vždy s grácií a rozmyslem.

“I am both soft and powerful. I am both fragile and unstoppable.” – Becca Lee

Minulost

Valentina vyrůstala v bohaté italské rodině, ale ten luxus nebyl odjakživa – o stabilní zázemí se zasloužil především její dědeček, významný politik. A právě jeho jméno, jeho minulost a jeho zásady byly vždy přítomné jako tichý dohled nad každým jejich krokem. Otec, který už tehdy směřoval do vysoké politiky, chtěl, aby jeho děti přesně věděly, co se od nich očekává. Valentina to chápala – i když byla ještě malá, věděla, že musí být klidná, uhlazená, reprezentativní. Ale něco v ní vždycky chtělo víc. Chtělo žít. Matka pro ni bývala oporou. Byla to právě ona, kdo jí rozuměl, kdo ji v těchhle snech podporoval. Když se otec zlobil, že je Valentina zase venku, že místo formální výchovy běhá někde v trávě nebo lítá s větrem ve vlasech, matka se jen tiše usmála a řekla: „Ať běží. Dokud může.“ Byla to žena s laskavým hlasem a tichou silou. Když Valentinu ve dvanácti letech ztratila, zhroutil se jí svět. Něco se v ní tenkrát zlomilo. Otec byl zdrcený taky, ale místo bolesti nabídl disciplínu. Chtěl, aby se učila. Aby byla dokonalá. Aby nikdy nebyla pro ostudu. Valentina to přijala, ale zároveň si uvědomila, že některé části sebe bude muset skrývat. A tak už tehdy v ní vznikly dvě tváře – ta, která studovala literaturu, milovala knihy, učila se, mluvila krásně a klidně. A ta druhá – která milovala rychlost, křik motorů, volnost. Od dětství se jí kloubily dva koníčky: vášeň pro slova a spisovatele... a jízda na motorce, závody, popíjení se staršími kamarády, únik do života, který by pro ni znamenal ostudu, kdyby se o něm otec dozvěděl. Byl to její tajný život – svět, kde mohla být sama sebou, byť jen na chvíli. A ten svět si chránila. Vše se změnilo znovu, když jí bylo dvacet a zemřel její dědeček. V zemi bylo potřeba obsadit jednu z nejvlivnějších pozic – ministra vnitra. Otec ani nezaváhal. Šel do voleb a vyhrál. Najednou už nešlo jen o rodinné jméno. Teď už byl všude. Každý krok se sledoval. Každé gesto mohlo být komentováno. Valentina si začala velmi rychle uvědomovat, že to, co nosí na veřejnosti, musí být krunýř. Její klid a vyrovnanost se stávaly součástí její ochrany. S otcem se hádali čím dál častěji. On chtěl, aby šla studovat právo nebo politiku. Ona zvolila literaturu. A on nakonec povolil – ale jen za podmínky, že bude reprezentativní. A že ji jednou provdá. A právě tehdy přišla dohoda. Manželství. Královský dvůr. Stěhování do Egypta. A nový život po boku budoucího krále.

pozadí NE.jpg

Texty, desing a nápady jsou majetkem Selekce: New Era. Zákaz kopírování!

©2023 od Selection: New Era. Vytvořeno pomocí Wix.com

bottom of page