Benjamin Hayes

Minulost​

​

Benjamin Hayes se narodil před pětatřiceti lety v Manchesteru do rodiny, která nikdy nepatřila k těm úplně obyčejným. Jeho otec byl bývalý profesionální hokejista, který sice nikdy nedosáhl na nejvyšší úroveň, ale hokej pro něj znamenal celý svět. Benjamin tak vyrůstal na stadionu, v šatnách a na zimních stadionech, kde se naučil bruslit dřív, než pořádně četl. Odmalička bylo jasné, že po otci zdědil nejen lásku ke sportu, ale i tvrdohlavost a potřebu být nejlepší. Jeho dětství ale nebylo tak idylické, jak by se mohlo zdát. Otec měl vysoké nároky a Benjamin se velmi brzy naučil, že pochvala není něco, co dostane jen tak. Musel si ji zasloužit. Každá prohra bolela dvakrát – nejdřív na ledě a potom doma. Přesto svého otce obdivoval a celé dospívání se snažil být přesně tím synem, na kterého by mohl být pyšný. Ve dvaceti dvou letech se Benjaminovi podařilo dostat do profesionálního hokejového týmu. Jeho kariéra začala slibně, jenže během jednoho zápasu došlo k vážnému střetu, po kterém utrpěl komplikované zranění kolene. Lékaři mu sice řekli, že může znovu sportovat, ale profesionální hokej už pro něj byl prakticky minulostí. Benjamin to odmítal přijmout. Měsíce rehabilitace, bolesti a frustrace z něj udělaly ještě tvrdšího člověka. Krátce nato přišla další rána. Jeho otec zemřel náhle na infarkt. Benjamin s ním přitom v posledních měsících téměř nemluvil. Po zranění mezi nimi vznikla propast, protože otec nedokázal pochopit, že jeho syn už možná nebude pokračovat v kariéře. Benjamin si tak dodnes nese pocit, že kdyby byl tehdy méně tvrdohlavý, mohli si říct spoustu věcí, které už nikdy neřeknou. Když už nevěděl, co se svým životem, začal trénovat mladší hráče. Nejdřív jen jako způsob, jak zůstat u hokeje, který odmítal pustit ze svého života. Postupně ale zjistil, že v trénování našel něco, co mu hráčská kariéra nikdy nedala. Dokázal předávat zkušenosti, motivovat lidi a hlavně sledovat, jak se z nezkušených kluků stávají sebevědomí hráči. Byl přísný, náročný a někdy až nesnesitelně tvrdohlavý, ale jeho svěřenci věděli, že za ně bude bojovat, kdykoliv to bude potřeba. V osobním životě už ale Benjamin tak úspěšný nebyl. Má problém pustit si lidi opravdu blízko a jakmile mu na někom začne záležet, dokáže být až příliš intenzivní. Je ochranářský, žárlivý a nerad má pocit, že něco nemůže ovlivnit. Často si ani neuvědomuje, kdy už jeho potřeba mít věci pod kontrolou začíná být pro druhé dusivá. Ztráta je pro něj něco, čeho se děsí víc, než by kdy přiznal, a tak má tendenci držet si lidi u sebe, místo aby jim jednoduše věřil. Trénování mu nakonec dalo nový směr. Z kluka, který se kdysi nedokázal smířit s tím, že už nebude stát na ledě jako hráč, se stal trenér, kterého jeho svěřenci respektují. Je tvrdý, náročný a rozhodně není typ, který by rozdával pochvalu za každý povedený zápas. Zároveň ale za svůj tým umí bojovat a své hráče nenechá ve štychu. Hokej pro něj pořád znamená víc, než by si byl ochotný přiznat. Když pak dostane nabídku trénovat univerzitní hokejový tým v Londýně, dlouho neváhá. Je to přesně ten druh příležitosti, na který čekal. Větší tým, větší město a možnost začít zase trochu od začátku. Na začátku podzimu tedy sbalí svůj život do několika kufrů a odstěhuje se do Londýna. Nezná tam skoro nikoho a vlastně mu to vyhovuje. Po tom všem, co má za sebou, mu představa nového začátku připadá docela příjemná. Jen ještě netuší, že některé věci člověk za sebou nechat nedokáže, ani když změní celé město