Blake Whitmore

Minulost​

​

Blake pochází z rodiny, která na první pohled působí jako idylická představa toho, jak by měla šťastná fungující rodina vypadat. Pěkný domek v malebném londýnském předměstí, obývaný šťastným mladým párem a obehnaný úhledně posekaným trávníkem, jehož hlavní dominantu představoval s láskou opečovávaný skleník hned vedle dětské houpačky. Tak by se dal jednoduše vykreslit prostor, kde Blake po boku rodičů vyrůstal. Z prvních roků života mu toho v paměti mnoho neutkvělo, pouze pár vzpomínek na radostné chvilky s mámou, která se živila jako botanička v místní botanické zahradě a otce, kterého vídal pouze sporadicky. James se totiž hned po dokončení střední školy zapsal do armády a byl pravidelně vysílán na mise. Času s rodinou mu tak mnoho nezbývalo, a pokud byl zrovna zpátky v Londýně, nejvíce času trávil s flaškou v ruce. To, co se ze začátku jevilo jako nadějný mladý pár zamilovaný až po uši, časem přešlo v očistec. Blakeův otec po traumatických zkušenostech a zážitcích z misí trpěl posttraumatickou stresovou poruchou, kterou odmítal přijat stejně jako její léčbu. Naordinoval si vlastní – požívání alkoholu, jež se pro něj stal středobodem vesmíru. Závislost začala nenápadně, ale postupem času se z úspěšného mladého muže stala kupka neštěstí a troska, kterou žádná žena nechce doma pod střechou. Když Jamese přestali vysílat na mise kvůli jeho psychickému i zdravotnímu stavu, pro Selinu i Blakea, který byl tou dobou ještě malý kluk, nastalo živoucí peklo. Hádky, násilné výlevy a výbuchy vzteku pronásledovaly Blakea téměř celý nedospělý život. Dnes by si dokázal vzpomenout na nespočet vyhrocených situací, policii za dveřmi, když ji sousedé zavolali, matku s uslzenýma očima a modřinami na různých částech těla. Přestože si s manželem procházela peklem, dlouho nedokázala odejít. Trvalo deset let, než se konečně odhodlala k vyplnění rozvodových papírů, těsně před osmnáctými narozeninami svého syna. Sbalila si kufry, své jediné dítě vzala s sebou a nikdy se do pěkného domku v poklidném sousedství nevrátila. Tím začala nová etapa v jeho životě. Bytovka, do které se nastěhovali, nebyla žádným přepychem, ale místo života po otcově boku by ji zvolil tisíckrát raději. S odstěhováním a ukončeným rozvodovým řízením mohl konečně svobodně dýchat. Za špatnou známku nebo průšvih ve škole si konečně nevysloužil natržený ret a nikdo do detailu nekontroloval každičkou minutu jeho volného času. Nejraději byl však za svou vlastní matku, za to, že dokázala odejít a konečně se trochu rozzářila. Byla pro něj jednou z největších inspirací, proč si při nástupu na univerzitu vybral obor armádní psychologie. Tím dalším byl samozřejmě jeho otec. Toho od rozvodu do svého života znovu nepustil, byť se ho James dodnes snaží pravidelně kontaktovat a minimálně jednou za měsíc si na něj někde počká, ať už se sliby, že se změnil nebo s protichůdnými žádostmi o finanční honorář na jednu malou lahvinku. V průběhu studia si začal dávat vlastní život zpátky dohromady. Jakmile mu za zády nedýchal hrozivý stín otce, mohl začít s poznáváním svého skutečného já. Výběr studijního oboru pro něj nebyl žádným velkým otazníkem. O psychologii se zajímal už v průběhu dospívání, stejně jako o návštěvy podpůrných skupin pro rodiny, které se vypořádávaly se stejným osudem. Dnes se karty obrátily a místo návštěvníka představuje přednášejícího. Aktivně se účastní besed i přednášek na školách a snaží se kariérně neustále zdokonalovat. V osobním životě pak krapet pokulhává. Soustředění na kariéru z něj spolu s jeho charakterem dělá poměrně tvrdý oříšek na rozlousknutí. Drží si kolem sebe pouze úzký okruh přátel a co se týče romantických vztahů, preferuje jednorázové záležitosti. Všechny ty dlouhé roky, kdy byl vystaven toxickému vztahu rodičů, se na něm podepsaly a obavy, aby neměl podobné problémy se vztekem, přetrvávají dodnes. Zažil pouze dva vážné vztahy, z nichž oba skončily nezdarem. První z nich skončil kvůli dálce a za konec druhého mohl sám. Když při jedné z větších hádek pocítil až nadměrně výraznou ztrátu nervů, lekl se sám sebe a veškeré vazby s přítelkyní okamžitě zpřetrhal. Od té doby se o navázání dalšího vztahu ani nepokoušel. Zvolil si samotářský život a jeho nejbližším společníkem je kokršpaněl Louis Vuitton, kterému neřekne jinak než Louie. Malého chlupáče vlastní už od prvního rozchodu, kdy kvůli stěhování bývalé přítelkyně do Austrálie zůstal u něj v Londýně.