Charlotte Elizabeth
Russell

Minulost​

​

Charlotte se narodila jako první dítě Thomase a Eleanor Russellových v době, kdy byl její otec ještě mladým závodníkem. Charlotte tak byla od začátku spojena s jedním z nejšťastnějších období jeho života. Vyrůstala v prostředí, které bylo od běžného života většiny lidí na míle vzdálené. Rodinné sídlo, peníze, společenské kontakty, soukromé školy, zahraniční dovolené a lidé, kteří byli zvyklí otevírat dveře jen při vyslovení jejího příjmení. Charlotte si však na tento svět nikdy nemusela zvykat. Byl pro ni naprosto přirozený. Odmalička věděla, že je Russellová, a velmi brzy pochopila, že s tímto jménem přicházejí nejen výhody, ale také určitá očekávání. Charlotte byla od malička slabinou svého otce a postupem času si to začala dost dobře uvědomovat. Nedokázal jí příliš často říkat ne a snažil se jí dát všechno, kupoval jí dárky, které si přála, a snažil se být přítomný u důležitých okamžiků jejího života. I když později trávil stále více času v práci a na cestách, Charlotte nikdy neměla pocit, že by o otcovu pozornost musela bojovat. Možná právě proto si k němu vytvořila velmi silné pouto. Thomas pro ni nebyl jen úspěšný muž stojící v čele jedné z nejprestižnějších britských automobilek. Byl to člověk, který ji jako malou brával na výlety, volal jí, když nemohl být osobně u něčeho důležitého, a kterému stačil jediný její úsměv, aby jí splnil téměř cokoliv. Charlotte tak vyrůstala s jistotou, že je milovaná. Její vztah s matkou byl komplikovanější. Eleanor byla přítomná, ale postupem času se mezi ní a Thomasem začala zvětšovat propast. Charlotte si jako dítě nedokázala přesně vysvětlit, proč spolu rodiče tráví stále méně času a proč se z jejich rodiny postupně stává spíše dokonale vypadající obraz než skutečně fungující rodina. Navenek však všechno zůstávalo stejné. Russellovi se účastnili společenských večírků, charitativních akcí a dalších událostí a pro okolí působili jako dokonalá rodina. Charlotte se proto už v dospívání naučila jednu důležitou věc: ne všechno, co člověk vidí, je skutečně takové, jak to působí. Naučila se rozlišovat mezi obrazem a realitou. A především pochopila, že rodinné jméno může člověku otevřít dveře, ale samo o sobě mu nedá charakter, inteligenci ani vlastní hodnotu. Na škole nikdy nebyla tím typem dívky, která by potřebovala být neustále středem pozornosti. Pozornost k ní přicházela sama. Byla atraktivní, sebevědomá a pocházela z rodiny, kterou znal téměř každý, kdo se pohyboval ve vyšších společenských kruzích. Charlotte však velmi brzy zjistila, že právě proto musí být opatrná. Část lidí se s ní chtěla přátelit kvůli tomu, kým byla, jiní kvůli tomu, kým byli její rodiče. Naučila se proto lidi poměrně rychle odhadovat a nenechávat si k sobě pustit každého. Během dospívání si postupně vybudovala vlastní osobnost. Nebyla úplně vždy poslušnou dcerou, která by automaticky plnila všechna očekávání své rodiny. Zároveň ale nikdy neměla potřebu své privilegované postavení odmítat. Chtěla však, aby její život nebyl definovaný pouze tím, že je dcerou Thomase Russella. Na univerzitě se začala ještě více osamostatňovat. Poprvé měla pocit, že její život skutečně patří jen jí. Mohla si vybírat, s kým bude trávit čas, jakým směrem se vydá a koho si pustí k tělu. Právě tehdy se také začaly objevovat první vážnější vztahy. Charlotte nikdy nebyla naivní, aby věřila, že každý muž, který se jí dvoří, ji skutečně miluje. Dokázala si užívat pozornost, ale zároveň si hlídala vlastní hranice. Ne vždy ale šlo o vztahy, občas zkrátka jednala tak, jak uznala za vhodné, z čehož vznikla aférka s jedním z otcových asistentů. Nebylo to nic, co by plánovala, a rozhodně to nebylo nic, z čeho by vyvozovala cokoli vážnějšího, proto jí také nepřišlo důležité se o tom zmiňovat svému otci. Nebylo to něco, čím by se měla dále zabývat. Nebo si to alespoň myslela. Charlotte začala stále více uvědomovat, že nechce žít život podle představ ostatních. Nechtěla být něčí ozdobou, něčí dcerou ani ženou, která bude stát vedle úspěšného muže a těžit pouze z jeho jména. Chtěla vlastní kariéru, vlastní peníze, vlastní rozhodnutí a především vlastní identitu. Ve svých sedmadvaceti letech už proto není tou malou holčičkou, kterou Thomas kdysi rozmazloval. Přestože mezi nimi zůstává velmi silné pouto, Charlotte se od něj naučila oddělit lásku od poslušnosti. Svého otce miluje, respektuje jeho úspěchy a ví, kolik toho pro ni v životě udělal.