Christian „Kit“
Montgomery 

Minulost​

​

Christian Montgomery se narodil v červenci roku 1986 jako nejstarší syn a dědic markýze z Montgomery, hlavy jednoho z nejstarších a nejkonzervativnějších aristokratických rodů v Anglii. Vyrůstal v rodovém sídle v hrabství Warwickshire, obklopen nepředstavitelným luxusem, staletou tradicí a zároveň naprostým emocionálním chladem. Rozlehlé panství s rozsáhlými soukromými pozemky a lesy fungovalo jako zlatá klec s nepsanými pravidly, která se po generace téměř neměnila.

Jeho otec, rigidní a přísný markýz, v Christianovi odjakživa viděl především svého nástupce. Od útlého věku byl proto připravován na roli budoucí hlavy rodu. Učil se etiketě, historii a genealogii evropských šlechtických rodů, účastnil se společenských událostí a byl veden k tomu, aby rodinu vždy reprezentoval s dokonalým vystupováním. Jakýkoliv projev přílišné rebelie nebo obyčejné klukovské nerozvážnosti byl rychle potlačen.

Právě tento neustálý tlak v něm už od dětství vypěstoval hluboký odpor k aristokratickému snobismu. Jediným místem, kde se cítil skutečně svobodný, byly zámecké garáže. Dokázal tam celé hodiny pozorovat mechaniky při práci na historických vozech z rodové sbírky. Fascinovala ho vůně benzínu, motorového oleje a starého kovu mnohem víc než drahé parfémy a společenské večírky, na kterých musel doprovázet rodiče.

Když se blížil jeho devatenáctý rok života, rodina už měla pro jeho budoucnost prakticky všechno naplánované. Očekávalo se, že nastoupí na Oxford, získá vzdělání odpovídající budoucí hlavě rodu a později se vydá do britské politiky. Christian však měl o životě jiné představy.

V roce 2005, krátce před plánovaným nástupem na univerzitu, bez vědomí rodiny podal přihlášku k Royal Air Force. Jeho rozhodnutí vyvolalo doma obrovský skandál. Otec v něm viděl další důkaz neposlušnosti a naprostého pohrdání povinnostmi, které podle něj Christian vůči rodině měl. Christian však poprvé v životě cítil, že rozhoduje sám za sebe.

Jeho vojenská cesta začala na Royal Air Force College Cranwell. Rodové jméno a společenské postavení mu tam nebyly k ničemu. Naopak se rychle ukázalo, že instruktoři k němu nehodlají přistupovat nijak zvlášť. Christian byl tvrdohlavý, soutěživý a odmítal si připustit možnost selhání. Zároveň měl přirozený talent pro létání, výborné prostorové vnímání a mimořádně rychlé reakce.

Po dokončení výcviku se stal stíhacím pilotem Royal Air Force a létal na Eurofighteru Typhoon. Létání pro něj představovalo přesný opak světa, ze kterého pocházel. V kokpitu nebyl dědicem aristokratického rodu ani synem markýze. Byl pouze pilotem, jehož schopnosti rozhodovaly o výsledku mise.

Během několika let operační služby absolvoval různá nasazení a získal si respekt nejen mezi piloty, ale také mezi pozemním personálem a mechaniky. Právě tam se definitivně zbavil velké části aristokratické upjatosti, se kterou vyrůstal. Začal být známý spíše jako Kit - přezdívka, kterou si mezi kolegy oblíbil natolik, že ji používal téměř každý mimo formální prostředí.

Přestože byl v RAF úspěšný, po několika letech začal mít pocit, že mu něco chybí. Létání mu poskytovalo rychlost, adrenalin a neuvěřitelnou technickou preciznost, ale zároveň v něm stále rostla potřeba dostat se blíž k pozemním operacím a zjistit, jaké to je fungovat v prostředí, kde není bezpečí kokpitu.

V roce 2013 proto udělal další zásadní krok a pokusil se dostat k britským speciálním silám. Výběr byl mimořádně náročný a Kit se musel znovu učit fungovat v prostředí, kde jeho předchozí zkušenosti ani společenské postavení nic neznamenaly.

Po úspěšném absolvování výběru a následného výcviku se stal členem Special Air Service. Následující roky strávil převážně mimo veřejnou pozornost. Jeho práce zahrnovala specializovaný výcvik, průzkumné a bezpečnostní operace a zahraniční nasazení. Část jeho kariéry zůstala z pochopitelných důvodů utajena a Christian o ní nikdy veřejně nemluvil podrobněji.

Postupně se vypracoval do důstojnické pozice a nakonec dosáhl hodnosti majora. Během jedenácti let u speciálních sil se z impulzivního mladého muže stal člověk s mimořádnou sebekontrolou. Naučil se zachovat klid i v situacích, kdy kolem něj všechno selhávalo, a převzít odpovědnost za lidi, kteří byli pod jeho velením.

Zažil náročná zahraniční nasazení, noční operace, dlouhé období odloučení i ztrátu lidí, se kterými sloužil. Tyto zkušenosti ho změnily. Na rozdíl od svého otce se naučil ovládat své emoce nikoliv proto, že by je považoval za slabost, ale protože věděl, jak nebezpečné může být rozhodovat pod jejich vlivem.

V roce 2024, po jedenácti letech služby u SAS, se ve svých osmatřiceti letech rozhodl z aktivní služby odejít. Rozhodnutí nebylo jednoduché. Jeho otec mezitím vážně onemocněl a stav rodinného majetku i některých obchodních záležitostí vyžadoval přítomnost dědice. Christian navíc po letech služby začínal cítit, že už nechce celý život strávit v prostředí, kde je jeho existence definována další misí.

Návrat do Warwickshire byl přesto obrovským šokem.

Ze dne na den vyměnil uniformu, vojenské základny a operační nasazení za drahé vlněné kabáty, právníky, správce majetku a nekonečné schůze týkající se rodových pozemků. Znovu se ocitl ve světě, před kterým před téměř dvaceti lety utekl.

Jeho otec zemřel na začátku roku 2025 a Christian po něm zdědil titul markýze. Tím se stal hlavou rodiny a převzal odpovědnost za rozsáhlý rodový majetek, zaměstnance panství, rodinné investice i společenské povinnosti, kterým se celý život snažil uniknout.

Přestože se nyní musí pravidelně pohybovat mezi britskou aristokracií, Christian se její součástí nikdy necítil. Dokáže se pohybovat ve společnosti s vrozenou elegancí a šarmem, umí vést formální rozhovor a dokonale zvládá společenskou etiketu, kterou ho rodina naučila už v dětství. Za tím vším však zůstává muž, kterého aristokratické intriky a společenské hry ve skutečnosti vůbec nezajímají.

Jedinou částí rodového dědictví, ke které má skutečně osobní vztah, je rozsáhlá sbírka historických sportovních vozů. Garáže, ve kterých jako dítě strávil celé hodiny, se pro něj po návratu domů znovu staly místem, kde může na chvíli zapomenout na titul, povinnosti i očekávání ostatních.

Právě jeho vášeň pro historické automobily ho přivedla na jeden z prestižních automobilových podniků v Goodwoodu. Tam, mezi závodními veterány, mechaniky a lidmi, kteří se o auta zajímali stejně intenzivně jako on, poprvé potkal Thomase.

A poprvé po dlouhé době měl Christian pocit, že ho někdo nevnímá jako markýze, dědice ani bývalého majora.

Ale jen jako Kita.