Constantine Fernsby

Minulost​

​

Constantine se narodil v Liverpoolu, městě s vysokou kriminalitou, která se pohybuje vysoko nad průměrem celého Spojeného království. Jeho otec byl zkorumpovaný policista, matka byla bývalá stripterka, která začala po svatbě pracovat jako servírka v jedné podprůměrné hospodě a k tomu pěstovat marihuanu. Bydleli na okraji ghetta v bytě 3+kk, a již odmala se tam Constantine kromě jeho rodičů setkával i s různorodými individuy, která buď uplatila jeho otce, nebo si přišla pro drogy k jeho matce. Tehdy byl ještě moc malý na to, aby cokoliv z toho chápal, moc mladý na to aby věděl, že to nemůže skončit dobře. A tak si žil poměrně spokojeným dětským životem, jak se na batole sluší a patří. 

Když mu byly tři roky, nastoupila Constantine do takzvané “nursery”, což bylo místo, které mělo rozvíjet jeho základní sociální schopnosti a řeč. Bohužel se tato instituce nacházela v jeho ghettu, a podle toho to také vypadalo. Neustálý strach učitelek o bezpečnost dětí či naopak jejich ignorování problémů dětí, neustálé konflikty a bitky mezi dětmi a vytoužených cílů se malý Constantine musel dopracovat úplně sám. A po roce v této instituci nastoupil do takzvané “reception”, což je ve své podstatě první rok základní školy, který ale slouží jako družina pro předškoláky. Tam se měl učit základy čtení, psaní a počítání. A zde se mu už učitelky občas i věnovaly, bohužel to ale vždy ztroskotalo na tom, že se musely jít starat o nějaké zaostalé dítě nebo se nějaké jiné děti začaly prát. Nutno podotknout že Constantine si v těchto institucích nikdy nenašel přátelé. 

Mezitím co Constantine prožíval trable ve školce, začali si i jeho rodiče prožívat trable doma. Vše vyvrcholilo jednoho dne v únoru. Byla zima, hustá vánice a ulice plné sněhu. Constantine byl s matkou doma když přišel naštvaný otec. Jeho žena, Constantinova matka, ho podvedla s jedním mužem, který k ní chodil pro marihuanu. Vzal pásek, začal ji bít. Constantine začal brečet. Ona se bránila, vzala kuchyňský nůž a bola mu ho do hrdla. Vystříkla krev, otec se chytil za hrdlo a padl k zemi. Do pár chvil byl mrtvý. Constantinův pláč ustal. V ten den zanikla jejich rodina. Povyk slyšeli sousedi, kteří zavolali policii. Ta v bytě našla nejen tělo a vražednou zbraň, ale i spoustu marihuany. Matku zatkli, Constantine už ji nikdy neviděl. A on se dostal do pěstounské rodiny, která si ho však brzy adoptovala. 

Pěstounská rodina se navenek tvářila mile, ve skutečnosti to ale takový med nebyl. Oni si ho vzali hlavně proto, protože sami nemohli mít dítě. Netušili ale, kolik je s dítětem práce, obzvlášť s takovým, které vidělo vraždu svého otce. Místo toho, aby k němu ale přistupovali s respektem, na něj ale byli zlí, bili ho a ponižovali, a to jen za to, že projevil slabost. Mezitím začal chodit do školy, kde byl nucen dělat, jako že se nic neděje. A jeho vize na svět se začaly postupně měnit. 

Do školy chodil Constantine rád. Mohl si tam odpočinout od útlaku a násilí, které zažíval doma. Navíc si konečně našel kamarády. Vzdělání už nebylo jako v ghettu, bylo to lepší. A bylo dokonce několik věcí, které mu jeho noví rodiče dovolili dělat. A tak začal Constantine chodit na kroužek kytary a později i na box. On to chtěl aby si ještě více odpočinul a jeho rodiče v tom viděli určitý potenciál, byla to výhra pro obě strany. Box ho bavil, kytara mu šla a nebylo co řešit. Většinu času doma pak trávil tréninkem jednoho ze dvou jeho zájmů, což těšilo jeho rodiče. A Constantine se konečně zase cítil jako doma. 

Jenže tu byl jeden problém. Z ghetta se pořád nedostal a v ghettu nikdy nevíte, co se vám stane. Ano, na školu už sice chodil mimo ghetto, bydlel ale stále v něm. A jak se tak zdá, jedna tragédie v jeho životě byla málo. V té době, co se to stalo, byl již puberťák. Vracel se domů ze školy, když v tom se z jeho domu ozvala střelba a následně z něj vyběhl cizí muž. On vběhl do domu a viděl své adoptivní rodiče mrtvé ležet na zemi. Po chvíli rozjímání zavolal policii, která ho odvezla s sebou, aby rozhodli co s ním. Nakonec usoudili že nejlepší bude dát ho for dětského domova v oblasti, ve které žije. 

Dětský domov byl plný puberťáků, kteří kouřili, brali drogy, společně dělali věci které by ve svém věku rozhodně dělat neměli a vychovatelky s tím nic nedělaly. Tehdy už se v Constantinovi plně zrodily jeho ideály, jeho budoucí povaha a začala se v něm formovat jeho budoucí profese. A tak pokračoval ve studiu a seberozvoji, aby se připravil na budoucí školu.

Po základní škole nastoupil na další studium s jasným cílem - stát se součástí autorit ve světě, kde autorita nefunguje. Díky svým studijním výsledkům, inteligenci a úspěchům byl schopný vystudovat dřív, než běžný student, čímž dokázal i to že na původu vůbec nezáleží. Při studiích se naučil vařit a ke své filosofii přidal hédonismus, směr založený na hledání slasti, toho jediného co ho může držet nad vodou. V téhle době si přeci jen nehledal moc přátel, protože se soustředil na kariéru, a tak pro něj různé party byly vítaným únikem z reality. A po veškerém potřebném studiu, kterým se nemá cenu dopodrobna zabývat, byla volba jasná. Stěhování do Londýna, města s větším potenciálem, a nástup do National Crime Agency. 

Kariéru začal Constantine slibně. Případy řešil jako na běžícím páse a tak se mu i přes některé neshody s členy jeho týmu kvůli jeho povaze rychle dostalo hned dvou povýšení. Dostal se na pozici někoho, kdo velí dalším lidem, zvolnil tempo a začal pracovat tak, jak potřebuje, aby zároveň stíhal získávat slast, kterou chtěl. A tím se dostáváme do dnešních dnů, ve kterých Constantine dále vyšetřuje Případy a vede svůj tým. Stále se snaží hledat slast a ač to nikdy nepřizná, hledá cestu ze své samoty.