Isobel Sinclair

Minulost​

​

Isobel se narodila v Edinburghu do milující rodiny jako druhé dítě. Se starším bratrem Nathanem měla skvělý vztah a totéž mohla tvrdit i o svých rodičích. Máma pracovala jako kurátorka v muzeu a táta byl architekt. Blonďatá dívka se tím pádem již odmalička pohybovala v prostředí, kde se zájem o umění snoubil s precizností a důrazem na detail rozsáhlých architektonických plánů. Izzy často svou maminku navštěvovala v práci a vyrůstala mezi obrazy, díky čemuž také postupně poznávala, že za jediným dílem existuje ještě druhý svět. Kdo je autorem, jaký druh barev, plátna nebo stylu použil a kolik majitelů skvost v překrásném rámování vlastně vystřídal. Isobel byla zvídavé dítko a moc ráda přicházela na různé zapeklitosti sama. Neuměla si nechat poradit. Byla paličatá jako typický Skot a s přibývajícími roky přetavila tuto vlastnost ve svou výhodu. Bavilo ji řešit úkol tím složitějším způsobem a například z různých hlavolamů měla v pokojíčku vyskládanou celou poličku. Nebyla nijak hlučná, ale v případě potřeby se projevila dost osobitým způsobem. Hlavně, když někdo neměl pravdu a ona to věděla. Prázdniny často trávila u své babičky na Vysočině. Malá vesnička uprostřed kopců, rozlehlých vřesovišť, říček a mokřadů. Starší žena se držela staromódních způsobů a trvala na tom, že po uložení ke spánku se nesmí rozsvítit. Byla spořivá, ale malá dívka v domě daleko od domova, kde by jeden pořádný závan civilizace pohledal a se spoustou děsivých stínů na stropě pokoje, zkrátka nezvládla uklidnit svou bujnou fantazii. V té době si vybudovala určitý strach ze tmy a dodnes nedokáže usnout bez alespoň malého, teplého zdroje světla. Protože už v dětství jí tma jednoduše nedávala smysl. Nevěděla, co je kolem ní a nemohla se na to připravit. Paradoxně ale k babičce jezdila ráda z toho důvodu, že měla ve svém domě spoustu zajímavých věcí. Starožitností, které Isobel s oblibou zkoumala. Pokud zrovna nepobíhala venku s kamarády z vesnice, zašívala se uvnitř chladných stěn domu a za doprovodu praskajícího dřeva v rozhořelém krbu zapisovala do svého notýsku informace, které by mohla později zužitkovat. Vedla si takový deník už dlouho a věřila, že jí bude k něčemu. Že se k těm popsaným stránkám jednou vrátí a rozlouskne záhadu starou třeba dvě stě let. Po střední škole vystudovala také dějiny umění na Univerzitě v Edinburghu, a protože v umění a historii byla až po uši, nedokázala jen tak přestat. Rozhodla se tedy pokořit další metu, a to magisterské studium. Mohla tak dále a hlouběji rozvíjet svůj zájem a cit pro detail. Ve druhém ročníku se jí povedlo získat práci na částečný úvazek v malém muzeu v centru Edinburghu. Tam přicházely první menší úspěchy, které formovaly její pověst. Dokázala vytrvat. Nenechala se odradit „neexistujícími” záznamy a pátrala tak dlouho, dokud neodhalila pravdu. Právě díky těmto drobnějším odhalením se jen utvrzovala v tom, že tato práce je pro ni jako stvořená. Bavila ji a každé uznání od starších a zkušenějších v ní probouzela pocit osobní hrdosti. V posledním roce svého magisterského studia získala stáž v londýnské aukční síni. Navíc v jejím oblíbeném odvětví týkajícího se evropského malířství a umění. Prvotní nadšení ovšem semlela celková realita rušného Londýna. Byla zvyklá na svůj milovaný Edinburgh. Na velké, ale autentické město, kde téměř nikdo nespěchal. Na déšť, křik racků a oblíbená místa, která pravidelně navštěvovala. V Londýně si první měsíce nedokázala vůbec zvyknout a byla rozhodnuta, že po stáži se vrací zpět domů. Nevyhovovala jí ta rychlost, anonymita a krutá pravda, že v uměleckém světě mezi ostřílenými badateli byla prostým nováčkem. Pak ale nastal zlom a archivář, se kterým často pracovala, si všiml, že má opravdu bystré a pečlivé oko na nesrovnalosti. Byla zatraceně dobrá a takové lidi oni potřebovali. Po stáži dostala nabídku na juniorskou pozici. Nemusela dlouho přemýšlet. Chtěla se ve své kariéře někam posunout. A takový růst znamenal, že musela vystoupit ze své komfortní zóny. Londýn už tak nebyl jen „přestupní stanicí”. Stal se jejím druhým domovem. Měla práci, našla si byt a oblíbenou kavárnu i trasy na procházky s výhledy. Byl otevřenou kapitolou, kterou teprve začínala psát.