Ilya Romanovich
Volkov

Minulost​

​

Ilya Romanovich Volkov se narodil 14. července 1996 v Petrohradu do obyčejné ruské rodiny. Jeho otec Viktor pracoval jako zedník a matka Elena jako učitelka na základní škole. Rodina nikdy nepatřila mezi bohaté, ale rodiče se snažili, aby jejich synovi nic důležitého nechybělo. Ilya byl od dětství plný energie, tvrdohlavý a měl poměrně prudkou povahu. Ve škole nebyl špatným studentem, ale rozhodně nebyl typem člověka, který by dobrovolně seděl několik hodin nad učebnicemi. Často se dostával do rvaček a právě jeho otec nakonec rozhodl, že by mu box mohl pomoct naučit se disciplíně.

Ve třinácti letech začal chodit do místního boxerského klubu. Z obyčejného způsobu, jak vybít přebytečnou energii, se postupně stal jeho největší koníček. Trenér v něm rychle poznal talent a Ilya začal závodit. Box mu dával něco, co doma ani ve škole nikdy úplně nenašel - jasná pravidla. Když byl lepší, vyhrál. Když udělal chybu, prohrál. Nebylo potřeba hledat výmluvy.

Ve svých sedmnácti letech ale přišel okamžik, který jeho život změnil. Ilya měl tehdy mladšího kamaráda z boxerského klubu, Maksima, kterému bylo patnáct. Maksim k němu vzhlížel a Ilya ho často bral s sebou na tréninky. Jednoho večera se po tréninku pohádali. Maksim chtěl, aby ho Ilya doprovodil domů, protože se necítil dobře, ale Ilya byl naštvaný a odmítl. Řekl mu, že není malé dítě a domů zvládne dojít sám.

Maksim se cestou domů dostal do nehody. Řidič automobilu nezvládl řízení na mokré silnici a chlapce srazil. Ilya se o nehodě dozvěděl až později od trenéra. Maksim zemřel ještě před příjezdem do nemocnice.

Přestože za jeho smrt objektivně nemohl, Ilya si ji celé roky dával za vinu. V hlavě se mu pořád vracela jediná myšlenka - kdyby tehdy šel s ním, možná by se to nestalo. Nikomu nikdy pořádně neřekl, jak moc ho tahle událost zasáhla. Dokonce ani rodiče nevěděli, že poslední člověk, se kterým Maksim před nehodou mluvil, byl právě on.

Po této události se změnil. Z kluka, který boxoval hlavně pro zábavu, se stal někdo, kdo trénoval téměř posedle. Potřeboval mít pocit, že má věci pod kontrolou. Každý trénink, každý zápas a každé selhání začal brát smrtelně vážně. Právě tehdy se v něm vytvořil odpor k pocitu bezmoci, který má dodnes.

V devatenácti letech přešel k profesionálnímu boxu. Začátky nebyly jednoduché, ale postupně se dostával mezi známější zápasníky. Jedna z jeho nejhorších porážek přišla ve chvíli, kdy byl na začátku své profesionální kariéry. Po tvrdém knokautu strávil několik týdnů mimo ring a poprvé vážně přemýšlel, jestli s boxem neskončit. Nakonec se ale vrátil.

V roce 2023 se přestěhoval do Londýna. Oficiálně kvůli lepším tréninkovým podmínkám a nové nabídce od promotéra. Pravým důvodem však bylo také to, že chtěl začít někde, kde ho nikdo nezná a kde nebude muset neustále čelit vlastní minulosti. V Londýně si vybudoval novou kariéru a postupně se dostal mezi respektované profesionální boxery.

O Maksimovi nikdy veřejně nemluvil. Má po něm však jedno malé tetování, které ostatní považují za obyčejný symbol. Ve skutečnosti je to datum jeho smrti. Ilya ho nikdy nepřestal nosit s sebou a dodnes má problém odpustit sám sobě něco, za co ve skutečnosti nemohl.