Benjamin Hayes

Minulost​

​

Evelyn „Evie“ Brooks se narodila a vyrostla v Londýně. Pochází z obyčejné, milující rodiny, která nikdy neměla mnoho peněz, ale vždycky jí dávala pocit, že svět je mnohem větší než několik ulic kolem jejich domu. Její otec pracoval jako novinář a matka učila dějiny umění. Právě od nich si Evie odnesla lásku k příběhům, lidem a místům, která v sobě něco ukrývají. Od dětství byla poněkud neposedná. Nedokázala dlouho sedět na jednom místě a fascinovalo ji všechno neznámé. Fotit začala na starý analogový fotoaparát po otci a brzy zjistila, že skrze objektiv dokáže zachytit věci, které ostatní přehlížejí. Výraz ve tváři cizince, prázdnou ulici těsně před svítáním nebo způsob, jakým světlo dopadá na starou budovu. Ještě důležitější než fotografie pro ni ale bylo přátelství s Eleanor. Poznaly se jako malé a navzdory tomu, že Eleanor vyrůstala pod neustálým dohledem a tlakem královské rodiny, jejich vztah zůstal překvapivě obyčejný. Evie byla jedním z mála lidí, kteří se k Eleanor nikdy nechovali jako k princezně. Byly spolu prakticky celé dětství a dospívání. Sdílely první večírky, hádky, tajemství, útěky z nudných povinností i první zlomená srdce. Pro Eleanor byla Evie místem, kde nemusela být princeznou. Pro Evie byla Eleanor člověkem, který ji znal dřív, než se z ní stala cestovatelka. Po škole Evie odmítla klasickou kariéru a začala cestovat. Z původně několikaměsíčního výletu se postupně stal způsob života. Pracuje jako fotografka na volné noze, přijímá zakázky podle toho, kam ji zrovna táhne svět, a domů se vrací jen tehdy, když opravdu chce. Několik měsíců dokáže strávit v jedné zemi a pak bez většího plánování odjet úplně jinam. Cestování pro ni ale není jen touha po dobrodružství. Evie má potřebu neustále hledat něco, co sama neumí pojmenovat. Fotí hlavně lidi a jejich příběhy. Zajímá ji život mimo turistická centra, malé komunity, pouliční umělci, lidé žijící na okraji společnosti i obyčejné rodiny, jejichž životy by jinak nikdo neznal. Věří, že každý člověk má svůj příběh a že žádné místo není skutečně obyčejné. Přestože má po světě desítky známých a dokáže se spřátelit téměř s kýmkoli, hlubokých vztahů má jen několik. Eleanor zůstává její nejpevnější jistotou. Ať je Evie zrovna v Tokiu, Buenos Aires nebo někde uprostřed ničeho, ví, že jí může kdykoli zavolat a Eleanor tam bude. Po dlouhé době se Evie právě teď vrací do Londýna. Ne kvůli práci ani proto, že by měla v plánu zůstat. Jednoho dne si jednoduše uvědomila, že chce být zase chvíli doma. Chce vidět rodinu, projít se známými ulicemi, spát ve vlastní posteli a zjistit, jestli jí Londýn ještě připadá jako domov. Po letech neustálého cestování si totiž poprvé začíná uvědomovat, že možná neutíkala za světem, ale před něčím, co si sama nikdy nedovolila pojmenovat.