Damon Cross

Minulost​

​

Narodil se v Londýně do rodiny, která na první pohled působila naprosto obyčejně. Vyrůstal v rušných ulicích města. Jeho otec byl muž prudké povahy, který si potrpěl na respekt a poslední slovo, zatímco jeho matka se snažila udržovat doma alespoň zdání klidu. Hádky se u nich nikdy neřešily dlouhými rozhovory ani upřímnými omluvami. Buď se přešlo k něčemu jinému, nebo se předstíralo, že se vlastně nic nestalo. Damon tak už odmala poznával, že člověk nemusí mít pravdu, aby zvítězil. Někdy stačí být hlasitější, přesvědčivější a nedovolit druhému, aby řekl poslední slovo. S přibývajícím věkem se z něho stal muž, který se dokázal pohybovat téměř v jakékoliv společnosti. Londýn znal jako vlastní kapsu a jeho anonymita mu vyhovovala. Mohl být jedním člověkem v jedné hospodě, někým úplně jiným na večírku a naprosto odlišný za zavřenými dveřmi bytu. Uměl si získat přátelé, navazovat známosti a působit dojmem, že má svůj život pevně v rukou. Nikdy nebyl svatoušek, ale většina lidí v jeho okolí neměla důvod si myslet, že by s ním bylo něco zásadně špatně. Damon totiž moc dobře věděl, jakou verzi sebe sama komu ukázat. Pak do jeho života vstoupila ona. Zpočátku mezi nimi přeskočila jiskra, kterou nešlo přehlédnout. Byl pozorný, vtipný a sebevědomý. Uměl jí rozesmát, překvapovat drobnými gesty a dát jí pocit, že právě ona je člověkem, kterému věnuje všechnu svou pozornost. Nebyl typem muže, který by své pocity dávkoval opatrně. Když něco chtěl, šel si za tím, a ona nebyla výjimkou. Jejich vztah nabral rychlý spád a brzy se zdálo, že jsou pro sebe jako stvořeni. Tedy, aspoň to tak působilo zvenčí. První trhliny se objevovaly nenápadně. Jedovatá poznámka, která měla být údajně jen vtipem. Žárlivá otázka, která se tvářila jako projev zájmu. Hádka, na jejímž konci se nakonec omlouvala ona, přestože neudělala nic špatného. Damon měl talent přimět druhého člověka pochybovat o svých pocitech. Postupně přestávalo být důležité, co se skutečně stalo. Důležitější bylo, jak on sám celou situaci podal. Dokázal být hrubý, manipulativní a ponižující, zvlášť když měl pocit, že ztrácí kontrolu. Před ostatními však zůstával stále jako usměvavý, charismatický a vtipný. Jednoho dne však náhle bez vysvětlení zmizel. Opustil Londýn a nechal za sebou vztah plný nevyřčených slov, bolestivých vzpomínek a otázek, na které nikdo nedostal odpověď. Neřekl, kam míří, ani kdy se hodlá vrátit. Některým lidem možná namluvil, že potřebuje nový začátek. Jiným jednoduše přestal odpovídat. Co dělal během svého zmizení, zůstávalo záhadou. Avšak do Londýna se po nějakém čase znovu vrátil. Namluvil si, že se změnil, a že je starší a zkušenější. Namluvil si, že nepotřeboval vyhrávat každou hádku, a že by k dívce měl přistupovat jinak. Možná tomu dokonce určitou chvíli i věřil, jenže stále měl v hlavě několik otázek, na které se bál odpovědět. Co když se bez něho naučila žít? Co když už ho nepotřebuje? A tak se vrátil do Londýna. S úsměvem, který si lidé pamatovali, se sebejistotou, kterou nikdy neztratil, a s přesvědčením, že minulost ještě nemusí být definitivně uzavřená. Chce jí najít, podívat se jí do očí a dokázat jí, že je jiným člověkem. Že tentokrát by všechno mohlo být jinak.