Louis Kennedy

Minulost​

​

Louis Kennedy se narodil a vyrůstal v Londýně v obyčejné středostavovské rodině. Jeho otec pracoval jako elektrikář a matka jako zdravotní sestra, takže už od dětství byl zvyklý na to, že některé věci v životě člověk jednoduše musí odpracovat a že spolehnout se na druhé je stejně důležité jako umět se postarat sám o sebe. Louis nikdy nepatřil mezi děti, které by přesně věděly, co chtějí v životě dělat. Po škole vyzkoušel několik různých zaměstnání, ale žádné mu nepřipadalo dostatečně smysluplné. Nakonec se přihlásil k hasičům. Zpočátku to nebyl žádný dětský sen, spíš rozhodnutí, které mělo dát jeho životu určitý směr. Během výcviku ale zjistil, že mu práce sedí. Vyhovovala mu fyzická náročnost, týmová práce i skutečnost, že žádný den není stejný. Především se mu líbilo vědomí, že jeho práce může někomu skutečně zachránit život. Postupně se z něj stal zkušený hasič, na kterého se jeho kolegové mohli spolehnout i v těch nejtěžších situacích.

Ještě předtím, než se v práci naplno usadil, poznal Davida. Seznámili se úplnou náhodou v jednom londýnském baru a zpočátku mezi nimi nebylo nic víc než vzájemné popichování a dlouhé rozhovory. David byl spontánnější a otevřenější, zatímco Louis měl všechno raději promyšlené a pod kontrolou. Právě díky tomu se ale skvěle doplňovali. Nejdřív se z nich stali přátelé, kteří spolu trávili stále více času, a teprve později si oba připustili, že jejich vztah je mnohem hlubší. Po několika letech se vzali a Louis poprvé získal pocit, že našel člověka, se kterým chce skutečně strávit zbytek života. Jejich manželství nebylo dokonalé, ale bylo skutečné. Dokázali se pohádat kvůli úplným maličkostem, stejně jako spolu spontánně odjet na víkend mimo Londýn. David byl člověkem, který Louise dokázal vytáhnout z jeho potřeby všechno plánovat, zatímco Louis mu na oplátku poskytoval klid a jistotu.

Jednou z jejich společných zálib bylo zahradničení. Začalo to několika rostlinami v bytě, ale postupně se jejich zahrada rozrostla a stala se jejich společným projektem. David miloval květiny, Louis zase stromy, bylinky a všechno, co vyžadovalo trochu více péče. Trávili spolu na zahradě celé víkendy, plánovali, co zasadí příště, a dokázali se překvapivě vášnivě hádat o tom, kam patří růže nebo který strom už potřebuje prořezat. Právě zahrada se postupem času stala místem, kde se cítili nejvíce doma.

O několik let později však Louisův život zasáhla událost, kterou nemohl nijak ovlivnit. David zemřel při dopravní nehodě. Louis byl v době nehody v práci a zpráva o jeho smrti pro něj byla jedním z nejtěžších okamžiků, které kdy zažil. Celý svůj profesní život strávil v prostředí, kde lidé volají hasiče ve chvíli, kdy se stane něco hrozného, a on byl zvyklý přijet, jednat a pokusit se situaci zachránit. Tentokrát ale nemohl udělat vůbec nic. Nebyl tam jako hasič, nebyl tam jako člověk, který může někomu pomoci. Byl pouze manželem, který přišel o člověka, kterého miloval.

Po Davidově smrti se na několik měsíců uzavřel do sebe. Chodil do práce, protože mu dávala určitý řád, ale doma na něj čekalo ticho, na které si nedokázal zvyknout. Nějakou dobu dokonce přemýšlel, že od hasičů odejde, protože mu práce najednou připomínala, jak křehký život vlastně je. Nakonec však zůstal. Postupně pochopil, že nemůže celý svůj život podřídit jednomu dni, který mu ho změnil. Zahradu, kterou společně s Davidem vytvořili, ale nikdy neopustil. Některé rostliny tam stále rostou od dob jejich manželství a Louis se o ně dodnes stará. Zahradničení pro něj už není jen koníček. Je to kousek jejich společného života, který si mohl ponechat.

Od Davidovy smrti uplynulo několik let a Louis se dnes snaží žít normálně. Dokáže o svém manželovi mluvit a vzpomínat na něj bez toho, aby ho každá vzpomínka zlomila. Nechce na něj zapomenout, ale zároveň si uvědomuje, že nemůže zůstat celý život stát na místě. Pomalu se proto znovu vrací mezi lidi, tráví čas s přáteli a občas dokonce přijme pozvání na rande. Přestože si dokáže představit, že by jednou mohl někoho znovu milovat, představa nového vztahu v něm stále vyvolává určitou nejistotu. Neví, jestli dokáže někoho pustit tak blízko jako kdysi Davida, a zároveň má občas pocit, že by tím, že bude znovu šťastný, nějakým způsobem zrazoval člověka, kterého nikdy nepřestal milovat. Louis se tak stále učí přijímat skutečnost, že nový začátek nemusí znamenat zapomenout na minulost.