Olivia Crowley

Charakteristika​

​

Olivia je divoká, impulzivní a živelná holka, která má v sobě něco, kvůli čemu člověk nikdy úplně neví, co od ní čekat. Je to typ člověka, který se nejdřív vrhne do problému a až potom začne přemýšlet, jestli to byl dobrý nápad. Nuda je pro ni skoro nesnesitelná, a pokud se dlouho nic neděje, pravděpodobně se postará o to, aby se něco dít začalo. Nemá příliš velký respekt k autoritám a pravidla vnímá spíš jako doporučení než jako něco, co se musí bezpodmínečně dodržovat. Když jí někdo řekne, že něco nejde, její první reakce bývá zjistit, co se stane, když to přesto zkusí. Je tvrdohlavá, soutěživá a občas až neuvěřitelně nezodpovědná, především pokud ji něco zrovna chytne. Má rychlý jazyk, drzý humor a dokáže si udělat srandu prakticky z čehokoliv, včetně situací, kdy by ostatní spíš panikařili. Když je nervózní nebo se bojí, často to maskuje právě vtipem a přehnanou sebejistotou. Nerada dává najevo slabost a jen málokdo ji skutečně viděl ve chvíli, kdy si není jistá sama sebou. Přesto rozhodně není hloupá. Její problém spočívá spíš v tom, že její mozek často nestihne dohnat její impulzivitu. Tohle všechno má do jisté míry v rodině. Její starší bratr je totiž velmi podobný – stejně impulzivní, stejně tvrdohlavý, stejně neschopný nechat věci jednoduše být. Už od dětství spolu tvořili dvojici, která dokázala během několika minut vymyslet něco, z čeho jejich rodičům vstávaly vlasy na hlavě. Navzájem se neustále hecují, soutěží spolu a dělají si ze sebe legraci, ale zároveň mezi nimi existuje silné pouto. Olivia svého bratra obdivuje, i když by mu to nikdy neřekla přímo, a právě on patří mezi velmi málo lidí, kteří ji dokážou skutečně zastavit. Olivia má navíc silně zakořeněný pocit, že pokud jde o její rodinu nebo lidi, které považuje za svoje, musí stát na jejich straně bez ohledu na okolnosti. Sama může svého bratra urážet celý den, ale jakmile to udělá někdo cizí, je z toho okamžitě osobní problém. Ve vztazích je Olivia stejně chaotická jako ve zbytku života. Přitahují ji sebevědomí lidé, kteří se jí nebojí postavit a dokážou jí vrátit její vlastní energii. Nemá ráda přílišnou předvídatelnost a člověk, který jí všechno odkývá, ji pravděpodobně začne velmi rychle nudit. Miluje škádlení, provokování a neustálé pošťuchování, takže její flirtování často vypadá spíš jako hádka dvou lidí, kteří se snaží zjistit, kdo z nich má poslední slovo. Má ráda spontánnost a vztahy pro ni dlouho znamenaly hlavně zábavu a pocit, že se něco děje. Jenže ve skutečnosti není zdaleka tak nezávazná, jak se snaží působit. Jakmile jí na někom opravdu začne záležet, dokáže se do toho ponořit až po uši. Právě tehdy se ale objeví její největší problém – strach ze zranitelnosti. Olivia má potřebu dělat, že je jí všechno jedno, i když uvnitř prožívá pravý opak. Místo aby řekla, že se bojí, že někoho ztratí, začne být protivná. Místo aby přiznala, že ji něco ranilo, udělá si z toho srandu. A místo aby někoho požádala o pomoc, raději se pokusí všechno vyřešit sama, i když tím situaci často ještě zhorší. Když se ale do někoho skutečně zamiluje, její loajalita je téměř bezpodmínečná. Dokáže kvůli člověku riskovat vlastní bezpečí, dostat se do problémů a klidně udělat něco naprosto šíleného, pokud bude přesvědčená, že ho tím ochrání. Olivia zkrátka není holka, která by vždycky dělala správná rozhodnutí, ale když jde do tuhého, bývá právě ona člověkem, který zůstane.

Vzhled​

​

Olivia je typ člověka, kterého si člověk všimne téměř okamžitě, i když se o pozornost nijak aktivně nesnaží. Už na první pohled z ní srší energie, sebevědomí a určitá neposednost, jako by nikdy nedokázala úplně stát v klidu a její hlava už dávno řešila další tři věci. Má dlouhé, husté hnědé vlasy, které jí volně padají kolem ramen a často vypadají lehce rozcuchaně, což k ní dokonale sedí. Působí přirozeně, trochu divoce a rozhodně ne dokonale upraveně. Její světle šedo-modré oči jsou výrazné a neustále v nich něco probleskuje – pobavení, zvědavost, provokace nebo nápad, který by možná bylo lepší nerealizovat. Má jemně oválný obličej, výrazné obočí, dlouhé řasy, rovnější nos a plnější rty. Její výraz se mění prakticky každou chvíli a málokdy působí úplně neutrálně; i když jen mlčí, má v očích něco, co naznačuje, že se každou chvíli usměje, něco okomentuje nebo udělá nějakou hloupost. Její postava je štíhlá a ženská, s přirozenými křivkami a lehce atletickým dojmem. Nepůsobí jako někdo, kdo tráví hodiny před zrcadlem, aby vypadal dokonale. Olivia má rychlá gesta, výraznou mimiku a často mluví celým tělem; když se směje, je hlučná, když se rozčiluje, je to na ní okamžitě vidět a když ji něco zaujme, její oči doslova ožijí. Dokáže působit sebejistě, drzým způsobem okouzlujícím dojmem a někdy až lehce nebezpečně, ale stačí, aby se usmála, a všechno je najednou mnohem přátelštější. Působí jako někdo, s kým nikdy nebude nuda, a zároveň jako člověk, u kterého člověk tak trochu tuší, že se během následujících pěti minut může stát něco, co rozhodně nebylo v plánu.

Minulost​

​

Olivia vyrůstala v rodině, která nikdy nemusela řešit, jestli bude na nájem nebo jestli si mohou dovolit další měsíc. Její rodiče byli úspěšní, žili v hezkém domě a svým dětem dokázali nabídnout prakticky všechno, co potřebovaly. Nebyli ale typem rodičů, kteří by své děti rozmazlovali nebo jim umetali cestu. Přesto měla vždycky jistotu, že kdyby se něco opravdu pokazilo, její rodiče budou stát za ní. Největší vliv na ni ale odjakživa měl její starší bratr Luca. Už jako malé děti byli prakticky nerozlučná dvojice. Luca byl první člověk, který ji naučil, že někdy je mnohem zábavnější udělat něco zakázaného než poslouchat, proč se to dělat nemá. Společně lezli tam, kam neměli, soutěžili v naprostých nesmyslech a pravidelně testovali hranice trpělivosti svých rodičů. Byl sice starší, ale nikdy se k Olivii nechoval jako k malé sestře, kterou musí neustále hlídat. Bral ji jako rovnocenného parťáka, což mezi nimi vytvořilo vztah, který jim vydržel i během dospívání. Hádali se kvůli naprostým hloupostem, provokovali se a dokázali spolu strávit celý den tím, že se snažili jeden druhého překonat. Zároveň ale platilo, že kdyby někdo sáhl na jednoho z nich, ten druhý by byl během několika sekund na místě. Olivia nikdy nebyla dítě, které by se snadno přizpůsobovalo. Ve škole nebyla problémová v klasickém smyslu slova. Nebyla hloupá, nezajímalo ji ale bezmyšlenkovité plnění pravidel. Pokud učitel dokázal vysvětlit, proč něco musí být určitým způsobem, většinou to respektovala. Jakmile však odpověď zněla „protože jsem to řekl“, začínal být problém. Už na základní škole si tak vytvořila pověst holky, která má neustále nějakou poznámku, otázku nebo nápad, který by ji mohl dostat do průšvihu. Často také jednala dřív, než si uvědomila následky. Několikrát jí to prošlo, několikrát ne. Ve dvanácti letech se ale do jejího života dostala Winnie. Když nastoupila na novou školu, Olivia si jí všimla prakticky okamžitě. Ne proto, že by o její minulosti něco věděla, ale jednoduše proto, že viděla holku, která seděla sama a vypadala, jako by si přála být někde úplně jinde. Olivia se vedle ní prostě posadila s oznámením, že budou kamarádky. Přesně takhle totiž ona fungovala. A zakořeněno to v ní zůstalo až do dospělosti. Právě to se stalo základem jejich přátelství, které postupně přerostlo v něco, co Olivia považuje za rodinu. Winnie zná její nejhorší stránky, její nejhloupější rozhodnutí i věci, které by před ostatními nikdy nepřiznala. Přestože jsou povahově rozdílné, právě proto spolu fungují. Winnie dokáže Olivii trochu uzemnit, zatímco Olivia dokáže Winnie vytáhnout z její komfortní zóny.