Rei Nishimura

Minulost​

​

Rei se narodila jako mladší ze dvou dětí do rodiny japonského aristokrata, což zní sice jako skvělý začátek pro historický román, ale realita byla o něco prozaičtější. Aristokracie totiž v moderním Japonsku zrovna jako hlavní zdroj příjmů nefunguje. Její otec se tak raději oháněl v advokátní kanceláři jako úspěšný právník a matka seděla na zlatém vejci v podobě rodinného potravinářského impéria. Z tohohle je celkem jasné, že Rei nikdy netrpěla nouzí o kapesné, ani o prvotřídní péči. Idylka to ale měla háček. Japonská kultura totiž na vzdělání neuvěřitelně dává, což v překladu pro malou Rei znamenalo nekonečné šňůry povinných doučování a domácích úkolů. Zatímco v angličtině zářila tak, že by klidně mohla dělat tlumočnici, matematika a chemie pro ni byly rovnocennými synonymy pro mučení. Její mozek se prostě odmítal kamarádit se vzorečky a periodickou tabulkou. Rodiče ji i přes tyhle menší studijní zádrhele nacpali na prestižní soukromou střední školu. Tam sice naprosto dominovala v umění a v té své angličtině, ale premiantkou třídy se stát odmítala, k velkému zděšení svých ambiciózních rodičů. Ti naštěstí měli záložní plán v podobě její starší sestry, která školní systém drtila s dokonalým přehledem, takže rodinná reputace zůstala zachována. Aby rodiče Rei alespoň v něčem podpořili, velkoryse nad jejími propadajícími se známkami z přírodních věd přimhouřili oči a investovali do jejích skicáků a barev. Ve třídě byla Rei nečekaně za hvězdu. Měla ten typ přirozeného šarmu, díky kterému se úspěšně vyhnula jakékoliv šikaně, a ještě stíhala dělat ochránkyni slabším. Středoškolské kolektivy v Japonsku totiž umí být zatraceně nemilosrdné, takže její spravedlivý ochranitelský instinkt přišel docela vhod. Když se blížil konec studia, přišlo malé rodinné drama. Rei totiž rodičům s naprostým klidem oznámila, že kašle na domácí univerzity, protože si tajně podala přihlášku na uměleckou fakultu do Londýna. A světe div se, ono to vyšlo! Sice s mírným šokem v očích, ale nakonec i s plnou finanční podporou rodičů se tak sbalila a frčela vstříc britské mlze. Teď, o pár let později, sedí v posledním ročníku svého bakalářského studia, s hrnkem přepražené kávy v ruce čelí té úplně nejtěžší fázi celého studia a v hlavě už kuje plány na navazujícího magistra, protože se své skicáky jen tak lehce vzdát nehodlá.