Arianne Manwoody
Titul: Lady
Narození/věk: 19AC, Kingsgrave / 13 let
Partner: ~
Vztah ke králi/Sedmi: neutrální / záporný
FC: Sibylla Deen
Hráč: Ave_Caesar
Charakteristika
Arianne Manwoody je ženou, která působí dojmem, že ji jen máloco dokáže vyvést z rovnováhy. Na první pohled je klidná, vyrovnaná a důstojná, s hlavou vždy vztyčenou a pohledem, který jako by dokázal číst lidské úmysly ještě dříve, než padnou první slova. Málokdy jedná unáhleně. Raději dlouze naslouchá, pozoruje a skládá si obraz situace z drobných detailů, kterých si většina lidí ani nevšimne. Teprve když má pocit, že zná celou pravdu, vysloví svůj názor. Díky tomu si získala pověst ženy, jejíž rozhodnutí nejsou ovlivněna emocemi, ale rozumem.
Přestože vyrůstala jako budoucí dědička Kingsgrave, nikdy si nezvykla pohlížet na ostatní skrz jejich postavení. Stejně zdvořile jedná s významnými šlechtici jako s kuchařkami, stájníky nebo obyčejnými vesničany. Dobře ví, že rod Manwoody nestojí jen na kamenných hradbách svého sídla, ale především na lidech, kteří pod jeho praporci žijí. Často proto opouští bezpečí hradu, aby navštívila okolní vesnice, vyslechla stížnosti poddaných nebo se na vlastní oči přesvědčila, zda správci plní své povinnosti poctivě. Věří, že vládce, který nezná své lidi, si jejich loajalitu nezaslouží.
Po otci zdědila neochvějnou disciplínu a smysl pro povinnost. Jen málokdy dovolí, aby její osobní přání převážila nad tím, co považuje za správné pro svůj rod. Od dětství byla vedena k tomu, že její rozhodnutí mohou jednou ovlivnit osudy stovek lidí, a tento pocit odpovědnosti v sobě nosí dodnes. Často na sebe bere více, než je nutné, protože jen nerada přenechává důležité úkoly někomu jinému. Má potřebu mít přehled o všem, co se v Kingsgrave děje, a nese tíhu každého svého rozhodnutí, i když ji navenek nikdy nedává najevo.
Navzdory své rozvážnosti není chladná. Naopak je překvapivě soucitná a všímavá. Pamatuje si jména lidí, jejich rodiny i jejich starosti. Pokud některou z vesnic postihne neúroda nebo nemoc, bývá mezi prvními, kdo hledají způsob, jak pomoci. Nepovažuje to za laskavost, ale za povinnost každého dobrého vládce. Je přesvědčená, že respekt získaný spravedlností vydrží déle než respekt vynucený strachem.
Arianne si však svou důvěru pečlivě střeží. Otevřít se druhým je pro ni nesmírně obtížné a jen málokdo může říct, že zná její skutečné myšlenky. Zrada je v jejích očích jedním z nejhorších provinění a odpouští ji jen velmi těžko, pokud vůbec. Jakmile jednou někdo zklame její důvěru, už nikdy se k němu nebude chovat stejně jako dříve. Nevyhledává konflikty ani pomstu, ale nezapomíná.
Narození mladšího bratra v ní probudilo další stránku její osobnosti. Přestože si uvědomuje, že někteří lidé mohou jeho existenci využít k oslabení jejího postavení, nikdy v něm neviděla soupeře. Naopak se v ní přirozeně probudil silný ochranitelský instinkt. Je odhodlaná udělat vše pro to, aby vyrůstal v bezpečí a nebyl zatažen do politických her dospělých. V soukromí bývá právě po jeho boku nejuvolněnější – usmívá se, vypráví mu příběhy o dornských hrdinech a na chvíli odkládá masku budoucí vládkyně.
Její největší slabinou je právě vědomí odpovědnosti. Jen zřídka myslí sama na sebe a mnohdy potlačuje vlastní touhy ve prospěch rodu. Myšlenka, že by svým rozhodnutím mohla zklamat otce nebo přivést rod Manwoody k úpadku, ji pronásleduje více než strach ze smrti. Někdy až příliš dlouho zvažuje všechny možnosti, protože se obává následků špatného rozhodnutí. Přesto když přijde chvíle jednat, neváhá nést plnou odpovědnost za své činy.
Pod chladnou a vyrovnanou tváří se tak skrývá žena s hlubokým smyslem pro čest, oddaností své rodině a neochvějnou vůlí chránit vše, co jí bylo svěřeno. Neusiluje o moc pro samotnou moc. Touží pouze po tom, aby jednou mohla předat jméno Manwoody další generaci silnější, váženější a sjednocenější, než jaké jej sama převzala.
Minulost
Arianne Manwoody se narodila jako jediné dítě lorda Quentyna Manwoodyho a lady Elyrie Dayne. Její narození bylo pro celý Kingsgrave důvodem k oslavám, zároveň však mezi vazaly vyvolalo otázky o budoucnosti rodu. Mnozí doufali, že se lordovi jednou narodí syn, který převezme vládu nad starobylým rodem Manwoody. Další dítě však nikdy nepřišlo. Quentyn se proto rozhodl, že místo toho, aby svou dceru připravoval na život manželky některého z dornských lordů, vychová ji jako budoucí vládkyni Kingsgrave.
Od dětství tak Arianne vedla zcela jiný život než většina šlechtičen. Zatímco jiné dívky trávily dny učením dvorních mravů, vyšíváním a přípravou na výhodný sňatek, ona sedávala po boku svého otce při soudních jednáních, učila se číst účetní knihy, rozumět správě panství a poznávat jednotlivé vazalské rody. Lord Quentyn ji často brával na cesty po celém panství, aby poznala nejen hrad Kingsgrave, ale i vesnice, horské průsmyky a lidi, za které bude jednou nést odpovědnost. Její matka, lady Elyria Dayne, se mezitím starala o to, aby z ní vyrostla vzdělaná a kultivovaná žena. Vedla ji ke studiu historie Dornu, rodokmenů významných rodů, jazyků, diplomacie i etikety a učila ji, že dobrý vládce si musí získat úctu nejen silou, ale především spravedlností.
Přesto si Arianne už jako malá uvědomovala, že bude muset neustále dokazovat svou hodnotu. Ne všichni vazalové byli přesvědčeni, že žena může jednou vést rod Manwoody. Když jí bylo deset let, náhodou zaslechla několik rytířů, jak mezi sebou hovoří o tom, že Kingsgrave potřebuje mužského dědice. Jejich slova se jí hluboce vryla do paměti. Od té chvíle si slíbila, že bude natolik schopná, aby nikdo nemohl zpochybnit její právo stát v čele svého rodu. Studovala déle než ostatní děti, pečlivě naslouchala každé radě svého otce a snažila se pochopit nejen to, jak se vládne, ale i proč některá rozhodnutí vedou k prosperitě, zatímco jiná k úpadku.
Ve čtrnácti letech poprvé doprovázela svého otce na jednání do Sunspearu. Po většinu schůzek mlčela a pouze pozorovala zkušenější šlechtice. Po návratu však upozornila Quentyna na několik rozporů ve výpovědích jednoho z obchodníků, který zajišťoval zásobování pohraničních pevností. Vyšetřování následně odhalilo rozsáhlou zpronevěru a lord Manwoody si tehdy definitivně uvědomil, jak bystrou dceru vychoval. Od té doby ji začal zvát ke všem důležitým poradám a stále častěji se jí ptal na názor.
O několik let později postihlo okolí Kingsgrave dlouhé období sucha. Zatímco většina vazalů požadovala zvýšení daní, aby se nahradily ztráty na úrodě, Arianne navrhla pravý opak - otevřít hradní sýpky, rozdělit část zásob mezi poddané a dočasně jim ulevit od povinností. Mnozí ji tehdy označovali za příliš mladou a příliš měkkou. Čas jí však dal za pravdu. Poddaní na pomoc svého rodu nezapomněli a jejich věrnost se ukázala jako cennější než jakékoliv zlato.
Největší zkouška však na Arianne čekala teprve nedávno. Poté, co byl lord Quentyn vážně zraněn při střetu s horskými bandity v Rudých horách, převzala na několik měsíců správu Kingsgrave. Předsedala soudům, přijímala vyslance okolních rodů, rozhodovala o hospodaření, dohlížela na obranu horských průsmyků i na bezpečnost obchodních cest. Přestože byla mladá a mnozí zpočátku pochybovali, zda tuto odpovědnost unese, každým správným rozhodnutím si získávala větší respekt. Když se její otec zotavil a znovu ujal vlády, většina vazalů už nehovořila pouze o jeho jediné dceři, ale o ženě, která jednou povede rod Manwoody.
Osud však rod Manwoody překvapil ve chvíli, kdy už téměř nikdo nevěřil, že lady Elyria ještě někdy porodí dítě. Po více než dvaceti letech manželství přivedla na svět zdravého syna. Narození chlapce se stalo událostí, o níž se mluvilo po celém okolí Kingsgrave. Někteří vazalové jej považovali za požehnání Sedmi a znamení, že rod konečně získal mužského dědice. Jiní připomínali dornské zákony, podle nichž dědí nejstarší dítě bez ohledu na pohlaví, a tudíž zůstává právoplatnou dědičkou Arianne.
Arianne si velmi dobře uvědomovala, že narození mladšího bratra změnilo víc než jen podobu její rodiny. Poprvé v životě cítila, jak se na ni upírají pohledy lidí, kteří čekají na sebemenší chybu, aby mohli zpochybnit její postavení. Nikdy však svou nejistotu nepřenesla na nevinné dítě. Od prvního okamžiku svého bratra bezvýhradně milovala a přijala ho s něhou, jakou od ní málokdo očekával. Často tráví čas u jeho kolébky, bere jej do náruče při každé příležitosti a už nyní je odhodlaná být pro něj nejen starší sestrou, ale i ochránkyní.
Přesto není naivní. Ví, že skutečnou hrozbou není její bratr, ale lidé, kteří by jeho jméno mohli jednoho dne využít k rozdělení rodu Manwoody nebo k oslabení jejího postavení. Arianne je proto rozhodnutá udělat vše pro to, aby mezi nimi nikdy nevznikla nenávist, kterou by mohli ostatní obrátit ve svůj prospěch. Je přesvědčena, že síla rodu nespočívá v tom, kdo nosí titul dědice, ale v tom, zda jeho členové dokážou stát při sobě i tehdy, když se je okolní svět snaží postavit proti sobě.
Rodina
Otec - Lord Quentyn Manwoody
Lord Quentyn je zkušený vládce Kingsgrave a jeden z nejváženějších šlechticů Rudých hor. V mládí strávil mnoho let v pohraničních střetech s lordi z Roviny a díky své statečnosti si získal respekt nejen v Dornu, ale i za jeho hranicemi. Po narození Arianne doufal, že se mu jednou narodí syn. To se však stalo až po dvaceti letech. Namísto hledání nové manželky nebo odstranění dcery z dědictví učinil něco neobvyklého - rozhodl se vychovat ji jako svého nástupce. Od sedmi let ji bral na soudy, jednání s vazaly i vojenské porady. Učil ji číst účetní knihy, plánovat zásobování hradu i rozpoznat, kdy některý vazal lže. Jejich vztah je založený na hluboké úctě. Quentyn ji málokdy chválí, ale Arianne ví, že právě ona je člověkem, kterému věří nejvíce.
Matka - Lady Alinor Connington (Grandison)
Lady Elyria pochází z urozeného rodu Dayne ze Starfallu. Je jemnější povahy než její manžel a představuje pro Arianne protiváhu otcovy přísnosti. Naučila ji hudbě, literatuře, historii i dvornímu vystupování. Často jí připomíná, že i ten nejlepší vládce potřebuje soucit. Matka je zároveň jediným člověkem, před kterým Arianne dokáže otevřeně mluvit o svých obavách.
Mladší bratr - Mors Manwoody
Mors je nejmladším členem rodu Manwoody a dlouho očekávaným synem lorda Quentyna Manwoodyho a lady Elyrie Dayne. Narodil se teprve před několika měsíci, více než dvacet let po narození Arianne, kdy už téměř nikdo nevěřil, že manželé budou mít další dítě. Jeho příchod na svět byl považován téměř za zázrak a stal se událostí, o níž se mluvilo nejen v Kingsgrave, ale i mezi okolními dornskými rody. Přestože je Mors zatím jen bezbranné nemluvně, jeho narození okamžitě vyvolalo mezi šlechtou řadu spekulací. Někteří vazalové jej začali označovat za vytouženého mužského dědice, jiní však připomínají dornské zákony, podle nichž dědí nejstarší dítě bez ohledu na pohlaví. Malý Mors si těchto sporů samozřejmě není vědom – většinu dní prospí v náručí své matky nebo chův, obklopen péčí celé domácnosti. Nejsilnější pouto si k němu vytvořila právě Arianne. Od chvíle, kdy jej poprvé držela v náručí, jej přijala s bezpodmínečnou láskou a nikdy v něm nespatřovala rivala. Naopak se stala velmi ochranitelskou a často tráví čas po jeho boku. Věří, že až jednou vyroste, bude mezi nimi stát pevné sourozenecké pouto, které žádné politické intriky nedokážou rozbít. Je odhodlaná zajistit, aby její mladší bratr vyrůstal v bezpečí a nikdy se nestal pouhým nástrojem v rukou těch, kteří by chtěli oslabit nebo rozdělit rod Manwoody.