Reálie
2 bc
Roky před dobytím nařídil Aegon, aby mu byl vytesán stůl v podobě mapy Západozemí. Krajiny, kterou do jeho příchodu ovládalo sedm mocných rodů - Durrandonů z Bouřlivých krajů, Hoarů z Železných ostrovů, Starků ze Severu, Lannisterů ze Západních zemí, Gardenerů z Roviny, Arrynů z Údolí a Martellů z Dorne.
Aegon a jeho dvě sestry, Visenya a Rhaenys, které pojal ze manželky, přistáli ze svými draky a flotilou o 1 600 mužích v Západizemí u ústí Blackwater Bay. Na nejvyšším ze tří kopců založil Aegonfort.
Visenya a Rhaenys korunovaly Aegona po první vítězné bitvě v Aegonfortu korunou z valyrijské oceli a prohlásily jej za Aegona prvního svého jména, krále Západozemí a štítu svého lidu.
Bitva ve vodách Gulltownu
Nejdůležitější námořní bitva během tažení Aegona Dobyvatele. Loďstvo vedl Daemon Valeryon v doprovodu královny Visenye Targeryen.
Arrynové dokázali poměrně obratně reagovat a narychlo sestavili flotilu. Vyjednali si dokonce válečné lodě z Braavosu. Následnou bitvu vyhráli a doslova zničili flotilu krále Aegona. Daemon Velaryon padl v bitvě. Reakcí královny Visenye bylo spálení celé flotily rodu Arryn.
Protože byly obě flotily zničeny, nastala v podstatě remíza. Nicméně ze strategického hlediska se jednalo o porážku rodu Targeryen, protože nebyli schopni dobít nejen město Gulltown, ale s ním i celé Údolí.
Spálení Harrenhalu
Král Harren Černý z rodu Hoare, který vládl jak Železným ostrovům, tak Říčním krajinám, čtyřicet let budoval největší hrad celého Západozemí. Při jeho výstavbě zemřely tisíce lidí a pokud jde o stavební materiály, byly Říční kraje prakticky vyčerpány. Ale užil si jej pouhý jeden den, neboť poblíž přistál Aegon Dobyvatel, aby si toto území podrobil.
Aegon Targaryen se chtěl nejdříve domluvit, nicméně Harren se mu vysmál s tím, že kámen přece nehoří. V tomto směru se nemýlil. Kámen skutečně nehořel. Ale muži uvnitř hradeb ano. Stejně jako všechny dřevěné podesty, jakékoliv zásoby. Železo se tavilo. Nakonec pukl i ten kámen. Dokonce se tradovalo, že věže této pevnosti svítily do noci jako svíčky. Z rodu Hoare nikdo nepřežil. Král Harren Černý i všichni jeho potomci té noci zahynuli.
Den po vypálení Harrenhalu lord Edmyn Tully poklekl před Aegonem a přísahal mu věrnost. Rod Tully byl následně jmenován vládnoucím rodem, neboť byl prvním z Říčních krajů, který uznal Aegona za svého krále.
Starý Edmyn Tully již odpočívá v rodinné hrobce a na jeho místo vládnoucího lorda Říčních krajů nastoupil dle práva a zvyklostí otců jeho syn, Royce Tully.
Aegon: Vzdej se a můžeš zůstat pánem Železných ostrovů. Vzdej se, a tvoji synové budou vládnout po tobě. Před tvými hradbami mám osm tisíc mužů.
Harren: Co je za mými hradbami, mě nezajímá. Ty hradby jsou silné a tlusté.
Aegon: Ale ne tak vysoké, aby zabránily drakům. Draci létají.
Harren: Postavil jsem je z kamene. Kámen nehoří.
Aegon: Až zapadne slunce, tvůj rod skončí.
Poslední bouře
Protože diplomatické jednání s Argilacem Durrandonem, králem Bouřlivého konce, bylo neúspěšné a velvyslanci krále Aegona byly useknuty ruce, byla povolána královna Rhaenys Targaryen společně s bratry Baratheony (Rollandem a mladším Orysem), aby byla i tato část Západozemí připojena k nově vzniklému království.
Král Bouřlivého konce již slyšel, jak dopadl Harren z Říčních krajů a odmítl následovat jeho příkladu. Shromáždil vojsko, které bylo násobně větší než to, které měl k dispozici rod Targaryen. A nebýt draka, bitvu by vyhrál. Po smrti Argilaca bylo dobojováno, neboť jeho muži zahodili zbraně a utekli.
Když se princezna Argella Durrandon doslechla o smrti svého otce, zabarikádovala se v Bouřlivém konci. Nicméně její vojsko bylo vystrašeno osudem Harrenhalu. Vzbouřilo se. Princeznu zajali, spoutali a nahou přivedli před Oryse Baratheona. Ten ji ze všeho nejdříve skryl pod vlastní plášť a následně se s ní i oženil. Z úcty k rodu Durrandon převzal erb i heslo tohoto rodu a jelen se stal symbolem rodu Baratheon. Jen pár měsíců poté však Orys Baratheon poměrně nešťastně zahynul a na stolec v Bouřlivém konci nastoupil Rolland, jeho starší bratr.
Dobytí Západních krajin a Roviny - Ohnivé pole
Jako následek Aegonova dobývání bylo vytvořeno dosud nevídané spojenectví Západních krajin a Roviny. Král Loren Lannister společně s králem Mernem IX. Gardenerem uzavřeli alianci. Společně postavili armádu čítající 50 000 mužů, dosud nejmocnější vojsko, jaké kdy pochodovalo po půdě Západozemí. Společně této armádě veleli. Byla to ukázka nebývalých diplomatických schopnosti Lorena I. Lannistera, kterému se nakonec začalo říkat Loren Poslední.
Největší a nejstrašlivější bitva v rámci tažení Aegona Dobyvatele. Dva Králové se svým mocným vojskem doufali, že když obklíčí početně slabší armádu rodu Targeryen a poté rozbíjí střed tohoto vojska těžkou jízdou, budou mít naději zvítězit. Jenže podcenili volbu místa a draky. Vzlétli proti nim všichni tři a suché pole v okolí zapálili mocným plamenem. Bitva byla během okamžiku ztracená.
Loren Lannister společně se svými bratry Marrenem a Derrickem ujeli do bezpečí, ale Mern takové štěstí neměl. Ten padl společně se svými syny a vnuky, čímž rod Gardener vymřel.
Následkem bitvy na straně Dvou Králů bylo na 4 000 mužů spáleno zaživa, 1 000 zemřelo kopím či mečem. 10 000 mužů utrpělo vážně popáleniny a 30 000 vojáků se vzdalo. Strana Aegona Dobyvatele čítala ztráty do 100 mužů.
Loren Lannister se po prohrané bitvě vzdal, poklekl a přísahal věrnost rodu Targaryen. Nicméně díky zrádným slovům svého bratra se postavení vzdal a odešel na Sever, připojit se k Noční hlídce. Hlavou rodu a Strážcem Západu se stal Marren Lannister, který byl ihned jmenován novým pobočníkem krále.
Rod Targaryen měl díky tomuto vítězství volnou cestu do Vysoké Zahrady, kde jej uvítal Harlan Tyrrell, správce, jenž se bez jakéhokoliv odporu vzdal. Za odměnu byl jmenován Strážcem Jihu a vládnoucím lordem Roviny. Zanedlouho však dostal ve spánku mrtvici a současným Strážcem Jihu je jeho syn, Theo Tyrrell.
Král, který poklekl - Podání Severu
Torrhen Stark a celý Sever se již celé měsíce připravoval na invazi nově příchozího krále. Vojsko bylo shromážděno, natěšeno na bitvu. Jeho morálku nezlomily zvěsti o Harrenhalu, Bouřlivém konci ba ani Ohnivé pole je nevylekalo. Sever byl připraven čelit nájezdu.
Někteří lordi radili Starkovi, ať se vrhne do boje a spoléhá se na zuřivost severu. Další se chtěli opevňovat, jiní se nabízeli, že ve spánku pozabíjí všechny draky. Torrhen však nedal na rady níže podřízených lordů. Když viděl vojsko Jihu, tři obrovské draky, tak si uvědomil, že válka nemá smysl. Kolik statečných seveřanů by zahynulo v bitvě? A co následky války? Kolik by bylo vdov a sirotků, o které by se nikdo nepostaral? Tento král Severu se sklonil před Aegonem, přísahal mu věrnost. K žádné bitvě nedošlo a všichni seveřani se pokojně rozešli do svých domovů.
Vládnoucím lordem a Strážcem Severu je i nadále Torrhen Stark.
Pokoření ˇÚdolí
Jako reakci na všechny tyto události začala královna regentka, Sharra Arryn, posilovat opevnění a obranu Údolí. Ale veškerá snaha byla marná, neboť Visenya Targaryen přistála přímo na nádvoří Orlího hnízda a než Sharra stačila dorazit, začala si Visenya povídat s malým králem. Chlapec se chtěl proletět na drakovi a vůbec si neuvědomoval, co jeho hovor způsobí. Vzlétl k nebesům jako král, ale zpátky na zem se snesl jako vládnoucí lord.
Nyní vládne Údolí Sharra Arryn, jež se schovává za svého syna Ronnela. I když se tato oblast do současné politiky prozatím nijak nezapojuje, přesto jsou vnímáni jako slabí, neboť v čele tohoto celku stojí žena a z mladého hocha se muž nestal ani náhodou.
Invaze do Dorne
Královna Rhaenys Targaryen letěla na své dračici Meraxes s úmyslem podrobit si i poslední část Západozemí. Ale hrady, města i větší vesnice nacházela zcela opuštěné, případně tam byly jen ženy a děti. Válečníci Pouštního království zmizeli.
Sluneční Oštěp, hlavní sídlo rodu Martell, bylo taktéž prázdné. Až na vládnoucí princeznu Merii, která na výhrůžky Rhaenys odvětila, že ona vládne Dorne. Ano, Aegon Targaryen může i tuto část Západozemí spálit, ale nikdy se mu nepodaří Dorne ohnout a zlomit. Dorne se nikdy Targaryenům nepokloní. Tato invaze skončila neúspěchem a Rhaenys se musela vrátit zpět ke svému králi se zprávou, že další vstup rodu Targaryen na území patřící princezne Merii je jen na jejich vlastní nebezpečí.
Meria: Nebudu s tebou bojovat, ani před tebou nepokleknu. Dorne nemá krále. Řekni to svému bratrovi.
Rhaenys: Příště přijdeme znovu, princezno, a příště přijdeme s ohněm a krví.
Meria: YTvá slova, naše jsou Neskloněný, Neohnutý, Nezlomený. Můžeš nás upálit, má paní, ale neohneš nás, nezlomíš nás, nepřinutíš nás se sklonit. Tohle je Dorne. Tady nejsi vítána. Vrať se na vlastní nebezpečí.
Korunování vírou
Jakmile se o činech Aegona Dobyvatele doslechl Nejvyšší Septon, tak se na sedm dní a sedm nocí uchýlil do soukromí. Údajně mu bylo zjeveno, že pokud se Staré Město nepodřídí, tak bude spáleno.
Colin Hightower se rozhodl nepostavit se Aegonovi na Ohnivém poli, takže měl k dispozici armádu, se kterou se mohl pokusit o odpor. Ale neudělal to.
Když se Aegon blížil ke Starému městu tak viděl otevřené brány a průvod, který vedl lord Hightower. Colin poklekl a přísahal novému králi svou věrnost.
O tři dny později byl Aegon pomazán sedmi oleji a korunován Nejvyšším septonem. Aegona z rodu Targaryenů, prvního svého jména, prohlásil králem Andalů, Rhoynarů a Prvních lidí, Pánem Sedmi království a Ochráncem říše. Toto byl oficiální začátek vlády krále Aegona.
Aegon I Targaryen, který nyní ovládá šest ze Sedmi království a je známý jako Dobyvatel, oznámil, že nebude vládnout z Dračího kamene nebo Starého města , ale z Aegonfortu a nového města rostoucího kolem něj, Králova Přístaviště. Aegon roztavil meče těch, kteří se mu postavili a nechal z nich udělat železný trůn, jako připomínku jejich podrobení se Targaryenům.
Železné ostrovy upadly do chaosu po smrti Harrena Černého. V roce 2 AC vedl Aegon invazi na Železné ostrovy a donutil přeživší lordy ze železných, aby se podrobili. Aegon jim dovolil vybrat Lorda Harlana Greyjoye, jako nového Lorda Železných ostrovů. Dorne však zůstal nepokořen.
Tímto psaní dějin ještě nekončí.
Herní rok 4AC
4 rok po dobytí začal zdánlivě v pokoji – alespoň navenek. V realitě to byl rok sňatků, spojenectví, prvních dětí a prvních jizev. Mnozí si ještě hráli na rovnováhu, zatímco jiní už kladli základy svých vlastních říší. Meče zatím mlčely, zato slova bodala o to ostřeji.
Na jaře se bez velkých fanfár konala svatba Marrena Lannistera a Alysanne Hightower. Nečekalo se na žádné proroctví ani příznivé znamení. Marren si zkrátka řekl, že nebude otálet, a oženil se s ní rovnou na chodbě. Tak začalo manželství, které mělo být jedním z nejplodnějších i nejdiskutovanějších v celém království.
Na Rudé baště však brzy vybuchla bouře – a ne kvůli válce, ale kvůli zasnoubení Myrsei Lannister, dcery pobočníka krále, s Harlanem Greyjoyem. Železné ostrovy, dosud považované za odpad Západozemí, se tak přes noc vyšvihly do vyšší společnosti. Alespoň papírově. Šeptandy o únosech, slané nevěstě a hnilobě mezi prsty nebyly o nic tišší než předtím.
Sňatková politika Marrena Lannistera však pokračovala: další dceru, lady Ellen, zasnoubil lordu Rollandovi Baratheonovi. Tento svazek potvrdil zvrácený trend, že krev a jméno nejsou už to jediné, co rozhoduje o postavení – a že moc někdy přichází s pachutí soli a hříchu.
Tullyové mezitím udržovali důstojný tón. V Řekotočí se konala svatba Beccy Tully a Tyreona Lannistera. Vše se zdálo být v pořádku, dokud... se nezměnilo téměř vše.
Na jaře se král Aegon a jeho sestry dočkali dědiců. Prince Maegora a princezny Maegelle. Dva noví Targaryeni, dvě další naděje pro oheň i pro trůn.
Na Severu se uskutečnila další významná svatba – mezi Torrhenem Starkem a lady Sarrou Mormont. Sňatek, který měl upevnit severskou jednotu, však skončil ostudou. Marren Lannister, pobočník krále, urazil nevěstu i celý Sever. Vše musel uklidnit sám král Aegon, který Marrena sotva zachránil před dračím ohněm. Následky byly dalekosáhlé: pobočník nesměl vstoupit na Sever bez doprovodu, Torrhenova pozice oslabila a lady Sarra se stala terčem jižanských posměšků.
Ale život šel dál – Alysanne Lannister porodila krásná dvojčata, Adriana a Amarei, a o pár týdnů později porodila Becca Tully další dvě děti – Joela a Maileen. Joel se brzy stal dědicem Západních krajů. O důvodech se šuškalo – Tyreon Lannister vážně onemocněl a byl zbaven práv. Kdo jiný tedy než nemluvně?
Ve stínech slávy se však rodily i děti nemanželské. Lord Rolland Baratheon veřejně uznal bastarda Daerona – k zuřivosti šlechticů, septonů i své snoubenky. Šeptandy o dalším nelegitimním dítěti jen prohloubily odpor Rudé bašty. Marren však překvapivě mlčel – a tak se svět domnívá, že případ byl... „vyřešen“.
Mezitím Royce Tully, pán Řekotočí, pojal za ženu lady Laysu z rodu Tyrell. Narodila se jim dvojčata, ale přežil jen jeden syn, Jeremy. Bohové tím prý Royceovi naznačili, že víno u snídaně a večerky v náruči žen mu neprospívají.
A zatímco se lordi přeli, Aegon Dobyvatel konal. V Rudé baště poskytl azyl členu rodu Martell, kterého Marren nechal zajmout a mučit. Moudrost krále se ukázala v plné síle – a proradná princezna z Dorne se od vlastního vnuka odvrátila.
Na Severu se znovu ozval život. Sařře a Torrhenovi Stark se narodil syn – Cregan II., dědic Zimohradu. A tak i přes šrámy zůstala severská krev pevná a hrdá.
Rok končil rozhodnutím, které mnohé překvapilo: lord Marren jmenoval svým dědicem kojence – Joela, vnuka, místo vlastního syna Mikaela. A ačkoliv mnoho hlasů v síních Západu nesouhlasilo, pravomoc zůstala v rukou hlavy rodu. Všichni si jen přáli, aby Marren žil dostatečně dlouho, než jeho volba stihne přerůst do další války.
Tak skončil 4 rok po dobytí. Ne s výkřikem, ale s šeptem. Ale každý ten šepot něco naznačil – že žádné spojenectví není pevné, žádná krev není čistá, a žádná rodina – bez hříchu.
Herní rok 5AC
5 rok po dobytí přinesl do Západozemí více ztrát než vítězství. Zatímco se rodily děti a utvrzovaly sňatky, osud tiše sesílal smrt tam, kde byla nejméně očekávána. Byl to rok zlomu, kdy krev starých rodů stékala po meči osudu a naděje se mísila s popelem.
Na Severu, v chladném Zimohradě, přivítali lord Torrhen Stark a jeho manželka Sarra hned dvojí požehnání – dvojčata, chlapce a dívku. Robb a Lyanna přišli na svět tiše, ale zdraví. Vlčí dům se tím rozrostl a Sever nabyl na síle i budoucnosti.
Na jihu se posilovalo nejen manželství, ale i krev. V Bouřném konci se po svatbě Rollanda Baratheona a Ellen Lannister narodil syn – Rhogar Baratheon, dědic bouře a hrdosti rodu. Jeho narození proběhlo bez komplikací a bylo přijato s oslavami hodnými lorda.
V Králově přístavišti přivedli Aegon I. Targaryen a Visenya na svět dceru – Vhaenu Targaryen. Její vejce však zůstalo chladné. Nevylíhlo se. Znamení, které mnohé znepokojilo, ale nahlas to vyslovil málokdo. O to temnější byl následující stín. Visenya odešla do Dorne, aby vyjednávala, ale byla zasažena šípem ze škorpiónu dříve, než mohla nabídnout mír. Padla cizí a sama, mezi těmi, kdo nikdy neodpustili.
Tragédie však Aegona neopustila. Jeho druhá manželka, Rhaenys, porodila dceru. Avšak měsíc po porodu zasáhly obě ženy horečky – prudké, kruté, neúprosné. Zemřely krátce po sobě. Aegon, který během jediného roku ztratil oba rodiče, sestru, manželku i dceru, se zlobil, než truchlil. V záchvatu hněvu ničil, co mu přišlo pod ruku – nábytek, zbraně, kámen. Až poté, v popelu a tichu, padl na kolena.
V západních krajích se ve spěchu vzali Mikael Lannister a Minisa Frey, jejich dcera se narodila o měsíc dřív, ale přežila. Další svazek se uzavřel mezi Ellen Lannister a Rollandem Baratheonem, svatba proběhla v Bouřném konci, dříve, než se čekalo. Rody spojily krev i zájmy, a v závěsu přišel nový život.
Nad mořem zuřila bouře, která si vyžádala vysokou daň. Loď s rodiči Aegona, Visenyi a Rhaenys se potopila v zuřících vlnách, a děti zůstaly samy – osiřelé, ale stále pod břemenem draků. Smrt pak udeřila i v Řekotočí. Lord Royce Tully byl zavražděn ve vlastním loži prostitutkou. Nezůstala po něm čest, jen krev na prostěradlech a neklid v rodové síni. Jeho příbuzný Brynden Tully převzal vládu jako poručník právoplatného dědice Jeremyho.
V Lannisportu přišla nemoc. Becca Lannister, rozená Tully, podlehla horečce. Krátce poté zemřela její dcera Myrsei – zranění na starém kovu přerostlo v infekci, která ji zlomila. Dvě pohřbené ženy, dvě rány pro rod Lannisterů.
Mezitím se v zemi tiše rozrůstalo napětí. Víra, která dříve spojovala, začala rozdělovat. Náboženské nepokoje se zvedaly jako dým nad svatyněmi, a ti, kdo šeptali proti dračí krvi, získávali pozornost i posluchače. Septoni kázali o hříchu, ale jejich slova začínala znít jako příprava na válku.
Rok tak skončil v kouři a stínech. Děti se rodily, ale otcové umírali. Manželství se uzavírala, ale krev tekla dál. Meče se zatím nezkřížily, ale nikdo nepochyboval, že třetí rok přinese víc než jen šepoty. Přinese odpovědi. A možná i oheň.
Herní rok 6AC
/