Charakteristika

Daegar většinou toho tolik nenamluví – řekne jen to, co je v momentální chvíli dle něj třeba. Rád však diskutuje s inteligentními lidmi – dříve především s jeho teď již zesnulým otcem, teď především se svým mistrem či septonem nebo příležitostně s vybranými lordy na společenských událostech. Zbožňuje také drama všeho druhu – byl vychovaný na velkém původu Valyrie, hledá tak něco v životě, co by tuto slávu jeho předků nějak napodobil. Dalo by se říct, že má silný Main Character Syndrom – je zahleděný do sebe a myslí si o sobě velmi moc, kvůli své valyrijské krvi. Detail, že příslušníci jeho rodu ve Valyrii byli pouhý nízcí služebníci a v současném Západozemí je jeho rod slabší, než většina rodů Andalů a Prvních lidí. Přes svou introvertní povahu se účastní společenských událostí, co jen může – hledá tam lidi hodné jeho pozornosti a zároveň se snaží vtírat ostatním dvěma valyrijským rodům (poměrně neúspěšně). Nelze o něm však mluvit pouze v negativním světle. Pokud si k někomu vybuduje vztah, stane se velmi věrným a snaží se dotyčnému velmi pomáhat. Má také načteno více, než většina lordů v Západozemí a občas si sám pro sebe i píše – kdyby nebyl jediným synem svého otce, dost možná by ho čekala dráha mistra v citadele. Kromě čtení také rád poslouchá poezii – objednává si tak často bardy, které dokáže poslouchat celé hodiny. Se dvěma povinnostmi muže si však stále neví docela rady přes mnoho pokusů – s bojem a ženami. Byl trénován skvělými mistry a bojoval dokonce i v dobývání Západozemí na straně Targaryenů, když ještě vládl jeho otec, žádných velkých úspěchů však nedosáhl. Co se týče žen, je s nimi vždy nervózní, ale zároveň má romantickou povahu – odmítá si tak vzít někoho jen kvůli jeho původu (výjimku by možná tvořili Velaryoni a Targaryeni, ti si o něj však ani neopřou kolo). Otec se ho snažil přiučit objednanými prostitutkami, ale moc pokroku to nedalo. Co se týče vzhledu, je sice poměrně pohledný, když má téměř bílé vlasy a fialové oči, tedy určitý valyrijský šarm, ale dává přirozeně arogantní dojem. Nepomáhá tomu ani typ oblečení, které nosí – když jde do společnosti, nosí jen vzhledný oděv. Byla by třeba zmínit i jeho duchovní cesta, i když není zrovna velkou částí jeho života. Ve víru v Sedm totiž uvěřil ještě před dobytím Západozemí Aegonem – Sedmicípou hvězdu mu jeden potulný septon daroval a po přečtení si uvědomil, že bohové Valyrie selhali – je třeba tak nových bohů a tato byla nanejvýš praktická, když všech sedm reprezentovali jiný aspekt života, ale stále byli v jakési jednotě. Potulného septona, kterého potkal tak nechal poslat na Krabí ostrov a stal se septonem jeho území. Tento septon s mistrem mu jsou nejbližšími přáteli, kterým důvěřuje a vždy, když cestuje, jdou s ním. S jeho dvěma staršími sestry si nikdy moc nerozuměl, protože se mu zdály povrchní – přivítal tak, když je otec provdal. Se svým otcem měl velmi blízký vztah, protože po něm mnoho intelektuálně a zájmově sdělil – také rád četl, poslouchal poezii a diskutoval s ostatními. Po své matce, která zemřela při jeho porodu, zdědil však svou určitou něžnost a romantické vidění světa – to bylo vždy předmětem napětí mezi ním a otcem, který byl vždy velkým bojovníkem a byl i jeden z vrchních poradců Aegona při dobývání. Daegar se mu snažil vyjít vstříc, ale povaha jeho samotného nitra tomu bránila. Poslední stále příbuzní jsou strýc a jeho děti – jeho dva bratranci a dvě sestřenice. Ti stále zůstávají na jeho dvoře, kvůli hrozbě své smrti bez potomků. Má s nimi vztah pouze v rámci povinností – jeho strýc je jeho vrchní politický poradce, bratranci ho doprovázejí na společenských akcích, aby se něco přiučili a u svých sestřenic se snaží domluvit výhodný sňatek.

Minulost

Daegar se narodil 27 let před dobytím na Krabím ostrově Crispianovi Celtigarovi a Taeře Celtigarové – původně Velaryonové – otci Crispiana se podařil tento úspěšný sňatek, kvůli argumentu, že by aspoň jedno dítě Velaryonů mělo zachovat čistější valyrijskou krev, kdy kvůli incestnímu zvyku Targaryenů Celtigaři zůstali jaksi jedinou legitimní možností. Taera však hned po smrti zemřela – to zpřetrhalo drahocenné krátké přátelství s Valeryony. Crispian k ní naštěstí nic necítil a bral to pouze jako politický svazek, její smrt ho tak příliš nezasáhla. Taera do něj sice byla hluboce romanticky zamilovaná, ale i v samotném manželském svazku to zůstalo jednostranné. V této tragické skutečnosti však zůstalo aspoň jedno velké pozitivum – Crispian to Daegarovi nikdy nevyčítal, a naopak měli mezi sebou velmi dobrý vztah. Daegar vyrůstal v pohádkách a později historických pojednáních o Valyrii. Byl pečlivě vzdělán svým mistrem, aby měl všeobecné povědomí. Vyrůstal v prostředí plné knih, protože jeho otec byl také velký čtenář – od té doby, co rozuměl písmenkům, proto četl celé své dětství. Byl trénován dobrými mistry boje s mečem, příležitostně i výbornými, ale Daegar jakoby nedokázal najít správné propojení s jeho zbraní. Frustrace otce rostla a vybouchla v ten nejhorší možný moment pro syna. Když nastala válka, Crispian v moment dozvědění se, přijel k Aegonovi, pokleknul a stal se jeden z nejvěrnějších vazalů krále. Daegar byl však bezmocně poslán na frontu s hrozbou, že pokud nedorazí, vydědí ho. V těch několika bitvách dělal, co mohl – nechtěl, aby zklamal svého otce. Bohové mu asi přáli, protože dokázal přežít – svůj meč střetnul jen ještě se slabšími protivníky. Po konci války jim zůstalo jejich území, ale zároveň jim připadlo území poloostrova Prasklepeta, které bylo nedaleko jejich Krabího ostrova. To se však stalo spíše prokletím, než požehnáním – obyvatelé svého lorda nechtěli přijmout a Crispian veškeré své poslední roky vyčerpal donucováním nich k autoritě. To probudilo v Daegarovi hluboké pohrdání k těmto neposlušným poddaným – slíbil si proto, že tuto situaci za své budoucí vlády vyřeší, a to jakkoliv. Jeho otec zemřel 2 roky po dobytí. Daegar během posledního roku strávil změnou fungování administrativy, sídla a všeobecně všeho, aby vedení bylo zařízeno přesně na to, jak on uměl jednat – mezi ním a otcem byly totiž v tomto stále určité rozdíly. Vyměnil tak veškerý personál kromě svého mistra a septona na mladší, ale jemu známější a tedy snad i věrnější – pověřil je také jinými úkoly a některé předchozí přítomné pomocné práce nahradil dle něj užitečnějšími. Důležité je třeba zmínit, že veškeré vojenské záležitosti nechal na svém strýci a podřídil mu všechny v této oblasti. V sídle dal více na oči obrovskou sbírku knih, které on a otec nasbírali – namísto schované komory je dal do jednacího sálu, aby byla na první pohled jasná jeho vzdělanost. Zároveň dal pověsit obrazy s valyrijskou tématikou, aby byl ihned zcela známý jejich vznešený původ – v čele byl portrét jeho otce, který byl nakreslen ve stylu těchto valyrijských legend. Tyto záležitosti plánoval již roky před svým nástupem na trůn i s určitými přípravami – proběhlo to tak rychle. Teď však nastává doba nebezpečného neznáma, kdy začíná diplomacie s dalšími národy a splnění svého slibu uklidnění poloostrova Prasklepeta.