Minulost

Narozen v Ryamsportu na ostrově Arbor stejně jako jeho otec, byl prvorozený chlapec ale druhorozené dítě. Při narození pro něj svět nebyl jako pro ostatní děti, bylo tu něco co mu dělalo překážku a to jeho oči. Vše bylo v pořádku aspoň tak si to myslel otec s matkou ale pravdou byl opak. Leon jak začal dospívat sám si uvědomoval že lidé či rodiče mluví o barvách které nevidí, matka často nosívala rudé šaty jako víno ale on je neviděl, viděl šedivé až bledě šedivé odstíny barev. Červené či zelené víno viděl stejně i když si zkoušel vždy mnout oči jestli to není jen nějaká fata morgána nebo jen výplod jeho nevinné a čisté fantazie, bohužel tomu tak nebylo. Jak stárl uvědomoval si že ho to může ohrozit. Jeho otec byl veliký znalec vína, podle barvy jen dokázal poznat jestli je zralé ale jak jeho prvorozený syn mohl pokračovat v takových tradicích když to neviděl ? Chtěl se mnohokrát obrátit na někoho z rodičů a říct mu o svém problému ale neměl na to odvahu a snažil se na to nemyslet. Když vyrůstal mezi sourozenci kteří věděli co jak vypadá si občas Leon připadal odstrkovaný ne nimi ale sám sebou že jsou věci které by mohly vypadat tak krásně než jen šedivě. Jak čas plynul tak s otcem trávil poměrně dost času, učil ho jezdit na koni, učil ho šerm než pro něj nakonec našel učitele šermu který dával mladému Leonovi dost zabrat. Učil ho nejen šermu ale disciplíně, vytvořil mu takovou trasu kolem sídla kde musel běhat, šplhat, plazit se nebo něco přeskakovat. Nejde jen o to aby udržel meč a uměl s ním máchat i sekat. Byl to jako tanec akorát se smrtí místo s dámou. Učitel na něj v pozdějších fází byl velice pyšný že se zlepšuje a mohl by z něj být dobrý rytíř, voják nebo i pán co se týče šermířské dovednosti ale do toho už mluvit nemohl a nechával to na Lordu Redwyne. Mimo to ho i samotný otec brával na lov zvěře, pomalu každý třetí den nebo když se samotnému otci chtělo, byl za to velice rád vděčný. Snažil se otce v těchto věcech nezklamat, aspoň v něčem. Od otce získal ve svých deseti letech prvního koně, velkého černého Destriera bylo mu kolem sedmi let, byl divoký a když ho někdo chytl za úzdu většinou hrozilo že ten dotyčný nepřežije. Mladý Leon byl však velice ohromen tou výškou a dominantním pohledem koně. Láska snad na první pohled kdy se Leon zamiloval do tak krásného koně, co bylo první tak mu nechal sám odepnout otěže a vypustil ho do ohrady aby si začal zvykat. Chlapec každé ráno i večer navštěvoval svého oře než po dlouhých pár dnech si zvykl na chlapcovu přítomnost. Přeskočil pomalu ohradu a plížil se k němu, jemně k němu natahoval ruku než se sám Destrier rozhodl do jeho tváře šťouchnout svou hlavou, nad tím se musel zasmát a začal jemně hladit koně po srsti. Chtělo to jen trpělivost která přináší růže. Doteď ho vlastní a pojmenoval ho Steel, byl tak velký, tvrdý a zběsilý jako samotná ocel. Po smrti matky to Leon nesl velice špatně, začal více bojovat sám sebou vnitřně a svůj smutek začal utápět na cvičišti proti panákům který byl schopen během jednoho zníčit pomalu všechny, rostla v něm agrese, smutek a hněv vůči všemu. Nebýt otce který za ním často chodíval se ptát jestli je v pořádku tak by asi upadl v zoufalství a zármutku, otec dokázal využít jeho agresi i hněv k lepším výsledkům s mečem. Byl to správný otec, podporoval své dítě když bylo ohroženo vlastní mocí. Byly tu i ostatní sourozenci kterým musel pozdější fázi taky ukázat že se z toho nějak vzchopil i když mu párkrát před oči vlétnou myšlenky na matku.