Charakteristika

Gryff je mladý muž, vysoký zhruba sto osmdesát sedm centimetrů, s barvou vlasů podobných uzrálé pšenici. Jeho vlasy jsou vlnité až se někdy i zakulacují. Tvář jemná jako samotný samet, bez jediné jizvy na jeho opálené pleti z Dorne. Oči má upřímné, tajemné i nebezpečné. Na tváři i bradě mu lehce raší jemné vousy který se snaží vždy oholit. Postava pokrytá svalstvem. Ruce nemá hebké, nebojí se ušpinit práce nebo pomoci ostatním lidem. Sám pomáhal ve svém rodném městě stavět budovy. 

Ovšem je velice opatrný k lidem co nezná, občas mírně podezíravý, dalo by se říci že je velice obezřetný u koho se nechává pohošťovat. 

Svůj rod se snaží držet pohromadě i když jeho sestra byla provdaná tak ji stále navštěvoval aby se ubezpečil že je opravdu v pořádku. Dodržuje rodinné tradice, vlastně za ně bojuje aby se v nich pokračovalo jak jen to nejdéle jde. Je to starostlivý člověk když se jedná o rodinu. Neuctívá žádné bohy, jen osud který ho vede po tajemné stezce která stále nekončí a otvírá mu nové dveře.

Jeho věrnost nezná konce, svému pánovi je velice oddán a nikdy by nezpochybnil jeho vůli.

Mezi i jeho vynikající vlastnosti patří i ochota vůči ostatním, jeho oddanost Princi je obrovská. Věří že koná tak aby celé Dornské království mohlo jen vzkvétat a budovat mocnou říši za pomocí svých Lordů. 

Je laskavý i ohleduplný vůči ostatním. Pokorný, poctivý, vytrvalý, odvážný a milosrdný. 

Řídí se rytířským kodexem jenž zahrnuje: Bránit slabé a nevinné, chránit ženy a děti. Bojovat spravedlivě, čestně a naslouchat svým poddaným.

Jeho tabard je zbarvený do rodových barev, pozadí fialové jako samotná fialka a do něj je všitý bílý rodinný erb, padající hvězda s Mečem Rána skrz.

Meč Rána vždy nosívá na zádech pokud je ve svém tabardu, jestliže má na sobě společenský oděv nosívá ho připnutí kolem pasu vždy je jeho oblečení fialovo bílé jako barvy rodu.
Patří mezi obávané šermíře v Západozemí. 

Minulost

Gryff Dayne se narodil roku 18 BC ve městě Hvězdopád, vyrůstal se svou starší sestrou o tři roky. Jeho matka Jeyne Dayne se o něj velice dobře starala, učila ho už od ranných let k slušnému chování, rytířství a pokornosti. Matka na něj tlačila tyhle kritéria aby byla spokojená. Vždy když něco neudělal jak ho to učila, vyvedla nějakou scénu. Vždy když matka mu udělala ostudu ihned to vše šel napravit aby vyplnil její přání. Neustále na něj tlačila rytířský kodex, ten rodu vždy nejvíce slušel.  S otcem to bylo jiné, jejich rodinný meč čekal na dalšího vyvoleného kterým sám Lewyn Dayne bohužel nebyl, od něj vždy slýchával na dobrou noc pověsti o slavném Davosu Dayne který byl první držel rodového meče, vždy ho tak nesmírně vyzdvihnul že to mladému Gryffu utkvělo v hlavě stejně jak od jeho matky rytířský kodex. Čím stárnul tím se mu myšlenka více zarývala do jeho hlavy, neustále přemýšlel jestli byl Davos Dayne opravdu tak skvělý. Byl ním naprosto uchvácen že existoval někdo takový, nikdy jiný po jeho smrti meč rána nepozvedl. Začal se věnovat učení šermu jak jen nejlépe mohl, musel jako správný Dayne ovládat šerm aby nezostudil svou rodinu.  

Gryff pomáhal lidem ve městě, rozděloval se s nimi o každou minci jenž nepotřeboval. Jednou mu tohle město mělo patřit, musel se o ně postarat. Pomáhal stavět budovy, ochraňoval ženy či děti ale ta největší ochrana mohla vzniknout tak že se vymýtí zločiny. Začal proto jednat ve zájmu města, chtěl aby ženy, děti i staří byly v bezpečí a nemuseli se bránit. Hladovět nebo trpět na ulicích, to byl další důvod proč začal v neobsazených čtvrtí opravovat s řemeslníky starší domy nebo stavět menší přístřešky. Nepřipadal si nikdy výš postavený, byl to taky člověk z masa a kosti který se narodil jenom do lepší rodiny. To přeci pro něj neznamenalo že si s nimi nebude rovný, ba naopak chtěl ukázat svému lidu že je tu pro ně. Tím nabíral u lidí oblibu, byly mu vděčný a on se cítil spokojeně když viděl úsměv svého lidu.

Každý večer chodíval na posvátné místo kde byl vystaven Meč Rána, tendence na něj sáhnout a pozvednout byly velké ale stále to odmítal všelijak zkoušet. Co když nebyl toho hoden ani hoden nikdy nebude ? To byly myšlenky ještě poměrně mladého Gryffa, snil o tom od mala když mu otec povídal o Davosu Dayne. Povzdychl si nad tím tolikrát ale musel spoustu věcí dotáhnout do konce. Nejdřív se chtěl naučit skvěle bojovat, postarat se o rodinu a o svůj lid. To bylo pro něj to nejdůležitější. 

Když se konečně po dlouhých třech letech mu povedlo zabezpečit Hvězdopád. Posílit městské hlídky, víc potravin zabezpečit nebylo nic co mu stálo v cestě. Osobně se zlepšil v šermu, chování a panování. Otec stárnul, občas už nechával na svém nejstarším synovi aby se o to staral čímž byl Gryff. Bez svolení otce nedělal nic, díky jeho podpoře město mohlo vzkvétat jako nádherná růže.

Jednoho dne kdy opět večer navštívil posvátnou místnost, aby se na něj znovu podíval jestli je na svém místě. Když ho uviděl že je v bezpečí tak se následně otočil, přitom však zaslechl cinkání kovu. Kov který spadl z ničeho nic na zem. Gryff se zmateně otočil směrem kde upadl kov na zem a všiml si že stojan který držel Meč Rána spadl na zem. Meč Rána tam ležel jen tak pohozený, Gryff ho pomalu zvedl a cítil tu lehkost, jemnou rukojeť a vyváženost v ruce. Jen pár vteřin ho dřímal v ruce než se snažil stojan ve kterým byl meč usazen znovu vložit, pokaždé když ho tam vložil se znovu stojan rozpadl. Bral to jako znamení že si ho meč vybral jako nového držitele.