Lucan Paege

Titul: Lord, Ser

​

Narození/věk: 15AC, Fairmarket / 27 let

​

Partnerka: ~

​

Vztah ke králi/Sedmi: negativní / pozitivní

​

FC: Aaron Taylor-Johnson

​

Hráč: ProWr3cker

Charakteristika

Lucan Paege je muž, který si respekt nezískává hlasitými slovy ani okázalými gesty. Na první pohled působí klidně a zdrženlivě, ale pod touto vyrovnanou tváří se skrývá člověk s pevnou vůlí a neochvějným smyslem pro povinnost. Jen málokdy dává najevo své emoce. Naučil se je držet pod kontrolou, protože věří, že pán, rytíř i velitel musí zůstat rozvážný i ve chvílích, kdy se kolem něj hroutí celý svět. Právě tato schopnost zachovat chladnou hlavu z něj dělá přirozenou autoritu, které lidé důvěřují.

Od mládí vyrůstal s přesvědčením, že čest není něco, co člověk zdědí se jménem svého rodu. Musí si ji zasloužit vlastními skutky. Nikdy nepatřil mezi rytíře, kteří touží po turnajové slávě nebo obdivu dvora. Mnohem lépe se cítí v sedle během dlouhého tažení, na hradbách při obraně svého panství nebo po boku mužů, které vede do boje. Je přesvědčen, že velitel nemá stát vzadu a posílat ostatní na smrt. Pokud je třeba prolomit nepřátelskou linii, Lucan bude mezi prvními, kdo tasí meč.

Ke svým poddaným se nechová s přehnanou tvrdostí ani okázalou laskavostí. Každého posuzuje podle jeho činů, nikoliv podle původu nebo postavení. Věrnost dokáže odměnit, stejně jako zradu potrestat bez zaváhání. Není krutý pro vlastní potěšení, ale věří, že některá rozhodnutí musí být vykonána bez ohledu na osobní sympatie. Právo a pořádek mají podle něj větší cenu než vlastní pohodlí. Přestože působí odtažitě, lidé, kteří ho znají lépe, vědí, že své nejbližší chrání za každou cenu. Je ochoten riskovat vlastní život, pokud tím zachrání svého druha nebo splní přísahu, kterou jednou složil. Slib je pro něj závazkem, který nelze obejít výmluvami ani politickými intrikami. Právě proto si získal pověst muže, jehož slovo má stejnou váhu jako podepsaná smlouva.

V boji spoléhá více na rozum než na hněv. Pečlivě sleduje pohyb protivníka, využívá terén ve svůj prospěch a nikdy nepodceňuje ani zdánlivě slabšího nepřítele. Dává přednost rychlým a rozhodným úderům před zbytečně dlouhými střety. Jeho muži oceňují, že nikdy nevydává rozkazy, které by sám nebyl ochoten splnit. Díky tomu mezi nimi nepanuje strach, ale důvěra.

Lucan není bezchybný. Jen velmi těžko odpouští zradu a dlouho si pamatuje každou křivdu, která byla spáchána na jeho rodině nebo lidech pod jeho ochranou. Občas se až příliš spoléhá sám na sebe a nerad přenechává odpovědnost jiným, protože věří, že chyby velitele mohou stát životy nevinných. Přesto právě tato neústupnost, oddanost povinnosti a ochota nést následky vlastních rozhodnutí z něj dělají muže, kterého ostatní následují nejen kvůli jeho postavení, ale především proto, jakým člověkem skutečně je.

Minulost

Lucan Paege se narodil roku 15 AC jako prvorozený syn lorda rodu Paege. Už od útlého dětství na něj byly kladeny vysoké nároky, neboť bylo zřejmé, že jednou převezme odpovědnost za celý rod. Jeho otec nebyl mužem mnoha slov. Věřil, že budoucí pán se nevychovává lichotkami, ale disciplínou, prací a vlastními chybami. Lucan proto vyrůstal mezi vojáky, správci a mistry zbraní daleko častěji než mezi hudebníky nebo dvorními básníky. Zatímco jiní šlechtičtí synové trávili dny lovem nebo turnaji, on se učil rozumět lidem, vést účetní knihy, řešit spory mezi poddanými a především ovládat meč. 

 

Ve čtrnácti letech byl poslán jako panoš ke zkušenému rytíři, jenž sloužil koruně už dlouhá léta. Právě během této služby pochopil, že skutečný rytíř není ten, kdo nosí blyštivou zbroj, ale ten, kdo dokáže zachovat klid i ve chvíli, kdy ostatní propadají panice. Pod jeho vedením procestoval značnou část Řekotočí, poznal život prostých lidí i šlechty a poprvé okusil skutečné nebezpečí při potlačování loupeživých tlup, které napadaly obchodní stezky. Nebyly to velké bitvy opěvované pěvci, ale právě tam získal zkušenosti, které ho později formovaly mnohem více než jakýkoliv turnaj.

V osmnácti letech byl pasován na rytíře. Mnozí očekávali, že se vydá hledat slávu na turnajová kolbiště, Lucan se však po obřadu bez většího rozruchu vrátil domů. Věřil, že jeho místo je po boku vlastního rodu. Otec mu postupně svěřoval správu menších statků, vybírání daní i velení části ozbrojenců. Nebylo to z nedostatku důvěry, ale naopak proto, aby se naučil nést odpovědnost za každé rozhodnutí. Každá špatná sklizeň, každý spor mezi vazaly i každá mince chybějící v pokladnici mu připomínaly, že vláda není výsadou, nýbrž břemenem. Krátce po svých dvaadvacátých narozeninách zasáhla rod nečekaná rána. Jeho otec podlehl zimnici, která se během několika dnů změnila v nemoc, již nedokázali zastavit ani léčitelé. Smutek však musel ustoupit povinnostem. Lucan převzal titul Lorda rodu Paege a spolu s ním i odpovědnost za všechny, kteří žili pod jeho praporcem. Mnozí starší vazalové zpočátku pochybovali, zda je mladý muž připraven vést rod v neklidných časech. Jejich nedůvěra ale postupně mizela. Lucan nenaslouchal jen hlasům mocných, ale také obyčejným lidem, jejichž práce držela celé panství při životě.

Na rozdíl od mnoha jiných šlechticů nikdy neusiloval o rychlé rozšiřování svého vlivu prostřednictvím intrik nebo výhodných sňatků. Byl přesvědčen, že pevný rod nestojí na slibech u dvora, ale na důvěře vlastních lidí. Často objížděl vesnice bez početného doprovodu, mluvil s kováři, sedláky i lovci a dobře věděl, jaké starosti trápí jeho panství. Díky tomu si získal pověst spravedlivého, i když přísného pána.

Vyrůstal v přesvědčení, že králi náleží úcta a poslušnost, neboť řád království stojí na tom, že lenní páni plní své přísahy. Přesto v něm vláda krále Maegora vyvolává rozpaky. Neodvažuje se zpochybňovat jeho nárok na Železný trůn ani veřejně kritizovat jeho rozhodnutí, avšak krutost a strach, jimiž si Maegor podmaňuje své nepřátele, nepovažuje za cestu, která může přinést dlouhodobý mír.

Lucan věří, že panovník má být především ochráncem svého lidu. Respekt si lze vynutit silou, ale věrnost se získává spravedlností. Dokud jeho král nepožaduje nic, co by porušovalo jeho čest nebo přísahy, splní svou povinnost jako každý jiný lenní pán. Pokud však jednou nastane den, kdy se povinnost vůči koruně střetne s povinností chránit vlastní rod a poddané, nebude to rozhodnutí, které by učinil lehkým srdcem.  

Byl vychován ve Víře v Sedm a její učení považuje za nedílnou součást svého života. Chrám navštěvuje pravidelně, sklání hlavu před Otcem, hledá moudrost u Babičky a před každou bitvou prosí Válečníka, aby dodal odvahu jemu i jeho mužům. Víru však nevnímá jako prostředek k získání moci nebo obdivu druhých.

S lidmi různých názorů jedná s respektem a nesoudí je podle toho, jak horlivě se modlí, ale podle jejich činů. Přesto věří, že znesvěcení svatých míst nebo bezdůvodné prolévání krve nevinných je hříchem, který nelze omluvit ani královským rozkazem. Pro Lucana není víra otázkou slov, ale svědomí, které mu připomíná, jakým mužem by měl být. 

Do roku 42 AC je Lucan Paege považován za schopného rytíře, zkušeného velitele a muže, jehož slovo má mezi vazaly váhu. Nevyhledává zbytečné konflikty, avšak pokud je ohrožen jeho rod nebo lidé pod jeho ochranou, neváhá tasit meč. Jeho jméno zatím nevstoupilo do písní pěvců ani do velkých kronik Sedmi království, ale ti, kdo jej znají osobně, věří, že jeho skutečný příběh teprve začíná.