Minulost

Předně je důležité zmínit to, že Marq nikdy neměl být dědicem. Je potomkem až třetího syna lorda Broomeho. Rovněž jeho narození se neslo ve znamení skandálu. Jeho otec, tehdy patnáctiletý mladík, se na jedné hostině zamiloval do třináctileté lady Reyne. Slovo dalo slovo, venku bylo dost vhodných keřů... No, prostě a jednoduše dívku připravil o panenství. Když mladé lady došlo, co se stalo a co to znamená, s pláčem se svěřila vlastnímu otci. Tehdy musel zasáhnout sám král, Loren Lannister, jinak by se strhla válka. Lord Reyne byl opravdu velmi rozezlen. Ale štědré odškodnění a rychlá svatba jej nakonec uchlácholilo. O devět měsíců později se narodil Marq. Sice ne jako bastard, ale úplně čistý štít také nemá. Jeho matka při porodu zemřela, protože byla opravdu velmi mladá a nezvládla to. 

Pěkných pár let si chlapec žil na rodném sídle vlastně v poklidu. Do šesti let po něm nikdo nic nechtěl. Byl dítětem až třetího syna. I když byl jeho původ takový všelijaký a provázel jej onen skandál, nikdo mu nic nevyčítal. Tatík se k němu choval hezky, vlastně jej spíše rozmazloval a kazil. Děda byl přísnější, ale také to nebyla žádná hrůza. Vždyť se nejspíš půjde učit do Citadely, nebo jej pošlou na Zeď? Jedna z těchto možností měla být Marqova budoucnost. 

Jenže přesně toto se v jeho sedmi letech změnilo. Ohnivé pole, obrovská bitva, do které vyrazil dědeček se všemi svými syny. Dva strýcové zemřeli v plamenech a tatíka Marqa zasáhl šíp do oka. Lord Broome držel svého nejmladšího syna, když mu asi o dva dny později za strašlivých bolestí zemřel v náruči. Marq si pamatuje, jak se jeho děda vrátil. Tenkrát, při návratu, jej viděl poprvé a naposledy zlomeného. A tehdy se všechno změnilo. Už nebyl bezvýznamný vnouček, chlapec dobrý tak akorát pro černou barvu. Jeho výchova dostala jasný směr. Jediný mužský potomek, jediná naděje rodu. Stal se panošem svého dědečka. Kromě toho tráví celé hodiny s mistry a dalšími učiteli. Jistěže se zpočátku vztekal. Nechtěl sedět nad mapami, učit se slova všech domů. Nezajímala ho politika, v obchodu a číslech se vyloženě ztrácel. Jenže když se kluk nechtěl učit, léčba byla velmi rychlá a cílená. Vědro, hadr, kartáč. Za osobního dozoru svého dědy musel drhnout chodby rodného sídla. První měsíc nového života Marqa by se dalo jíst z podlahy, jak se leskla, neboť budoucí lord nepatřil mezi nejklidnější děti. Ale protože z podobné aktivity bolely paže i kolena, tak kluk nakonec usoudil, že ty erby vlastně nejsou až zas taková hrůza a při řešení příkladů ohledně obchodu s obilím vlastně může být ještě legrace, když se nebude chovat jako úplný rozmazlenec. Od té doby je poměrně pečlivý student a výuku odbývá jen vyloženě nárazově, kdy zkouší, zda děda náhodou na to vědro ještě nezapomněl. A hm... Paměť dědečkovi slouží skvěle. 

Upřímně řečeno, Marq je takové kvítko z čertovi zahrádky. Když uplyne týden a nerozčílí dědu, asi by se to mělo slavit. Co on se navyváděl hloupostí... Mezi jeho oblíbené aktivity patří snaha o zapůjčení dědova meče. Bez ptaní, samozřejmě. Stačí chvilka nepozornosti a lord Broome je bez své osobní zraně, se kterou je následně pícháno do všelijakých věcí. Jednou dokonce i do kupky hnoje, protože se z ní kouřilo a Marq měl pocit, že by se tam mohl schovávat drak. Nebo dědův hřebec? Kluk má samozřejmě svého koně, který byl vybrán úměrně jeho věku. Ale dědův je lepší. Párkrát jej tento oř shodil, asi dvakrát málem pokopal. Rovněž mu několikrát utekl, když jej vyvedl ze stáje a vrátil se domů dřív než malý darebák. Ale to, co kluk vyvedl před několika týdny, tak to už přesáhlo všechny meze. S podobně starými hochy běhali po přístavu. Pak se chtěli slunit a usnuli na jedné z lodí. Trvalo čtyři dny, než se dostali domů. V celých Západních zemích nebylo schlíplejších děcek, protože všichni se vraceli s omluvami a prosíkem. Ani následný trest Marq dědovi vlastně nevyčítal a byl na své obvyklé poměry opravdu velmi dlouho hodným klukem, který nereagoval ani na slovo. Než mu otrnulo, stačilo pouhé gesto.

Ale přes všechny své klukoviny je občas znát, že z něj jednoho dne bude dobrý lord. Když se objevila zpráva o lupičích v blízkosti sídla, byl to Marq, kdo to v dědově nepřítomnosti vyrazil s vojáky prověřit. Vzal si dostatečný počet mužů, situaci nepodcenil a nehnal se do nějakého střetu bez rozmyslu. Působil sebevědomě, obklíčil údajný tábor. Pak se sice ukázalo, že to byla jen skupinka potulných herců, ale omyly se občas stávají. A když se s dědečkem potkal na půli cesty domů? Za to hlášení by se nemusel stydět ani dospělý rytíř. 

Nebo když viděl, jak jeden starší panoš chce líbat služku a ta se bránila. Skočil po něm. Děvče uteklo, onen panoš přišel o dva zuby. Marq sice dostal od staršího chlapce pořádný výprask, ale děvče uteklo. Zachránil ji. Děda byl pak pyšný a chlapec? Ten se i přes pohlavek nadnášel zbytek dne jako páv. 

Aby lord Broome opravdu neměl na stará kolena lehké, zrovna před několika dny se stala taková událost, díky které se s ním milovaný vnouček odmítá bavit. Respektive k dědovi si toho moc nedovolí, na otázku samozřejmě odpoví. Ale sám konverzaci nevyhledává a od společného jídla raději utíká. Vše začalo vlastně tím, když Marq viděl, jak jeden z rytířů dědečka bije na chodbě svou manželku. Těžko říct, zda to bylo po právu, ale to mladého hocha nezajímalo. Ihned dané lady nabídl, že se stane jejím rytířem a tohoto sera vyzval na souboj mečem. Kdyby se jednalo o běžného rytíře, chlapci se vysměje. Jenže tento nižší šlechtic byl zrovna nedávno veřejně ponížen lordem Broomem, neboť se dopustil poměrně závažného přešlapu a chtěl se tedy mstít. Zabít jedinou nadějí starého lorda při souboji by nebyla vražda. Proto byla klukova výzva přijata. Souboj se měl konat za soumraku téhož dne. Už při večeři byl chlapec takový bledý a zamlklý. Docházelo mu, co způsobil. Ani pořádně nejedl a lord Broome měl podezření, že je snad nemocen. A když se děda de facto náhodou dozvěděl, co se chystá? V plné zbroji vyrazil na místo souboje. Onoho rytíře samozřejmě poslal na onen svět, jenže vnouček se cítil ponížen. I když měl strach a sevřený žaludek, chtěl bojovat. I proto překročil jasně vymezenou mez a na dědu dokonce zvýšil hlas. Pohlavky pak nestačil počítat. V soukromí dopadl samozřejmě o trochu hůř, ale to jej tolik netrápilo. Dědeček mu neumožnil spravedlivý souboj dle tradic předků. V celé té uraženosti mu samozřejmě nedochází, že mu děda zachránil život. V každém případě se teď s lordem Broomem nebaví, ale pořád je to děcko a netrucuje poprvé. Když bude opravdu velmi urputný, vydrží mu to tak do konce měsíce.