Charakteristika
Nyssa není ženou, na kterou by ostatní šlechtici ukazovali prstem, ale žádný z nich na ni nezapomene. Je v ní klid, který nelze přehrát ani naučit. Když vstoupí do síně, neozve se šepot, ale jako by se na okamžik zpomalil čas. Ne kvůli její kráse, ale kvůli její přítomnosti.
Držení těla Nyssy je rovné. Ne z pýchy, ale z vnitřního přesvědčení. Chodí pomalu, tiše, a přesto v její chůzi není nejistota. Nepotřebuje doprovod, nepotřebuje ničí svolení. Je jako strom, který stojí uprostřed zahrady, jenž nevydává zvuk, ale přesto je tím nejpevnějším prvkem.
Oči má barvy rozmáčeného jarního listu. Nejsou jasné, nejsou temné, ale živé a nepřehlédnutelné. Pohled má přímý, ale není dotěrný. Vstříc budoucnosti hledí beze strachu, ale i bez iluzí. Viděla bolest, ale nenechala se jí pohltit. Když na ni pohlédne král, neskloní zrak, a přesto v jejím postoji není neúcta.
Vlasy, kaštanově hnědé, nosí volně spletené do jednoduchého copu. Nesnaží se okouzlit, ani zaujmout. A právě tím zůstává v paměti. Nezdobí se stužkami ani perlami. Když fouká vítr, několik pramínků vlasů se jí vždycky uvolní a padá jí přes tvář.
Šaty nemívá okázalé, ale v každém stehu je promyšlenost. Látky volí jemné, ale odolné s tlumenými tóny zeleně, šedé a bílé. Výšivky, jimiž jsou ozdobeny, jsou jemným poselstvím Nyssy. Sedmikrásky pro pokoru, šípkové růže pro tichou sílu a bodláky pro odolnost. Každý z těch květů roste bez ochrany, ale přežívá zimu, vítr i čas.
Nyssa k ostatním mluví s tichou autoritou, která nevyžaduje ani gestikulaci, ani povýšený tón. Její slova jsou jako trávník, který prostupuje každým prvkem v zahradách, se kterým se setká. Když hovoří, její hlas je klidný a vyvážený, ale vždy zřetelný, jakoby žádné slovo nebylo náhodné. Nikdy neřekne víc, než je nutné.
K lidem přistupuje bez pýchy a povýšenosti. Respekt, který si získává, není skrze velkolepé proslovy nebo dvorské manýry, ale spíše prostřednictvím schopnosti naslouchat a rozumět druhým. Nyssa mluví s lidmi tak, že je nikdy neponíží. Pokud má vyjádřit nesouhlas nebo varování, udělá to s jemností, aby nevzbudila odpor.
Neříká, co si lidé přejí slyšet, ale to, co je nezbytné pro lepší pochopení probíraného tématu. Její tón je pevný, ale nikdy zraňující a její komunikace není nikdy nadřazená. Bez ohledu na postavení jednotlivce je její respekt ke všem stejný, protože ví, že skutečná síla spočívá v rovnováze a ne v podmanění si druhých.
Nyssa si je vědoma, že její slova mají moc, a proto je vybírá pečlivě.
Minulost
Před mnoha lety se do rodiny Tyrellů narodilo několik dětí včetně dvou děvčat. Nyssa a Laysa. Dvě sestry, dvě půlky jednoho jablíčka. Nyssa přišla na svět první s tiším pohledem, který jako by věděl, co přijde. Od prvních dnů byla jiná. Ne chladná, jen klidná. Dospělí si říkali, že je zamlklá, ale ona jen pozorovala. Svět pro ni byl něco, co si zasluhovalo tiché porozumění a ne hlučné reakce.
Dětství strávila bok po boku se svou sestrou. Laysa byla ta, která se smála nahlas, která zpívala, když vyšívala s matkou. Nyssa zpívala také, ale potichu a pro sebe. Vzpomínky na matku jsou v její mysli vrostlé jako růže do zdi s kořeny hluboko mezi kameny. Nikdy je nevypráví nahlas. Laysa se k nim vrací se sluncem v očích, Nyssa se svým klidem.
Když poprvé spatřila rytíře na turnaji, stejně jako její sestra, zatajila dech. Ale ne kvůli jejich kráse nebo síle. Spíš ji fascinovalo, jak je svět ochoten poklonit se iluzím. Nechtěla být tou, která předává věnec, ale tou, která chápe, proč po něm všichni touží.
Přesná, pozorná, s rovnými zády. Etiketa jí nikdy nevadila. Byla jako hra, kterou zvládla rychleji než ostatní. Tančila tak, aby nikdo neviděl její námahu. Mluvila tak, aby si lidé uvědomili, co vlastně chtějí. Ale za tou přesností byla touha. Touha pochopit, proč se lidé rozhodují tak, jak se rozhodují. Co je to za sílu, co žene ženu k manželství a muže k válce?
Zatímco Laysa hledala lásku, Nyssa hledala smysl. Nesnila o svatbě, ale když její sestra plakala, že jí nikdo nechce, Nyssa s ní sedávala dlouho do noci. Neutěšovala ji, neříkala lži. Jen tam byla. Její přítomnost byla jako kořen stromu... hluboká a pevná.
Když Laysa poprvé krvácela, Nyssa už věděla, co ji čeká. Když Laysa prosila Thea, aby ji provdal, Nyssa ho nežádala o nic.
Když Theo domlouval sňatky a mluvil o lordech jako Colin Hightower, Tyreon Lannister nebo Royce Tully... Jména, která zněla váženě, ale pro Nyssu znamenala jen svěrací kazajku. Ti muži jí nic neříkali. Jejich svět byl vzdálený a cizí. Věděla, že pokud řekne "ano", stane se jen další paní ve stínu většího muže. A tak odmítla. Jednoho po druhém. Se vší zdvořilostí a chladnou důsledností, až Theo v jejích 22 letech zmlkl.
Nakonec přišlo jiné řešení a to dvorní dáma královny Rhaenys. Na oko čest, ve skutečnosti rafinovaný nátlak. Theo řekl, že by jí přítomnost na dvoře prospěla. Že by se mohla naučit, co znamená politika. Ale v jeho hlase byl podtón únavy. Chtěl ji mít z krku, odstavit z cesty jako figurku, která se nechce pohnout podle pravidel a on ji měl až příliš rád na to, aby ji nutil.
Nyssa to pochopila. A proto kývla. Ne jako oběť, ale jako hráčka. Dvůr byl polem jiných her a královna Rhaenys jinou ženou než všechny ostatní. Možná právě tam najde, co hledala a to svobodu, vliv a možná i někoho, kdo jí nebude chtít změnit, ale naslouchat.
Rodina
† Otec - Harlan Tyrell
Byl to dobrý muž. Spravedlivý, klidný, ale příliš zaměstnaný, než aby si všímal detailů, kterým byla i ona. Nyssa ho respektovala, protože byl jejich otec, ale naučila se nečekat víc. Když mluvil, poslouchala. Škoda, že jen málokdy mluvil k ní.
† Matka - Celesta Tyrell (Ashford)
Její tvář si pamatuje jen z portrétu v hale a ze snů, které přicházejí jednou za dlouhý čas. Vzpomínky blednou, ale v duši po ní zůstala prázdnota. Možná proto zůstala tak opatrná v citech.
Starší bratři - Theo a Erin Tyrell
Theo byl vždy ten laskavý a ten, kdo se pokusil rodinu udržet pohromadě, když matka zemřela. Laysa ho miluje a Nyssa? Ta vlastně vlastně taky. Ale Theo zklamal, když z ní chtěl udělat nástroj. Není si jistá, zda jí někdy doopravdy rozuměl.
V jeho přítomnosti se naučila být potichu. Opilý je prudký a jedovatý. Střízlivý je chladný. Nyssa se naučila včas odejít z místnosti, než začne být cítit vínem.
Mladší sestry - Laysa Tully a Sayra Tyrell
Malá Laysa, která pořád něco řešila. Která běhala s látkou nebo s výšivkou a čekala na souhlas, jako by bez něj nemohla dýchat. Nyssa ji má ráda. Někdy ji hladila po vlasech, někdy se jen usmála, aby jí dodala klid. Ale nedokáže být tak blízko, jak by Laysa možná chtěla. Každá jsou jiná půlka stejného jablíčka.
Sayra je zrcadlem, které ukazuje vše, co Nyssa nikdy nebyla. Smělá, hlučná a bez zábran. A přesto, nebo právě proto, jí Nyssa odpouští věci, které by neodpustila nikomu jinému. Dvojče Laysy, ale Nyssa se někdy ptá, proč se nezdají být jako jedna duše. Sayra je… nebezpečně slepá ke stínům.
† Švagr - Royce Tully
Jeho jméno se kdysi objevilo i na seznamu jejích nápadníků. A ona ho odmítla. Laysa ne. Jako manželé byli zřejmě šťastní. Nyssa to respektuje. Royce nejspíše dával Layse volnost. Možná proto si ho Nyssa vážila víc, než původně čekala.
Synovec - Jeremy Tully
Malý chlapec s krásnými vlásky a očima, které připomínají jejich matku. Laysa si ho drží příliš blízko a Nyssa se bojí, že jí jednou uteče jen proto, že se ve společnosti své matky nebude moci volně nadechnout. Nyssa se na něj dívá z dálky a někdy, velmi potichu, se za něj modlí.