Robert Corbray

Charakteristika

Na první pohled působí Ser Robert Corbray jako muž, kterého jen máloco dokáže vyvést z rovnováhy. Mluví klidným hlasem, nikdy nezvyšuje tón a jen zřídka dává najevo své emoce. Jeho tvář bývá většinu času nečitelná, což mnohé vede k domněnce, že je chladný nebo odtažitý. Ti, kteří jej znají lépe, však vědí, že za jeho zdrženlivostí se skrývá člověk s pevnými zásadami, hlubokým smyslem pro čest a neobyčejnou empatií. Není mužem mnoha slov, ale pokud už něco řekne, jeho slovo má váhu. Nikdy neslibuje víc, než může splnit, a právě proto si získal respekt nejen šlechty, ale i prostých lidí.

Od mládí byl veden k přesvědčení, že rytíř není jen válečník, ale především ochránce. Přísahu bere jako něco posvátného a nikdy by ji neporušil kvůli vlastnímu prospěchu. Je přesvědčen, že věrnost se neprokazuje slovy, ale skutky. Pokud někomu slíbí ochranu nebo pomoc, splní svůj závazek bez ohledu na následky. Právě tato neochvějná loajalita z něj udělala muže, kterému lady Jocelyn důvěřuje více než většině vlastních vazalů. Nejednou riskoval vlastní život, aby ochránil lidi, kteří se sami bránit nedokázali, a nikdy nečinil rozdíly mezi lordem a obyčejným rybářem. V jeho očích mají lidské životy stejnou hodnotu bez ohledu na rodové jméno.

Robert je rozvážný a trpělivý. Nejedná impulzivně a než vytasí meč, vždy se nejprve pokusí najít jiné řešení. Ne proto, že by se bál boje, ale protože dobře ví, že každá prolitá krev má svou cenu. Přesto pokud dojde na střet, neváhá. V boji je soustředěný, disciplinovaný a neúnavný. Nepatří mezi rytíře, kteří spoléhají na hrubou sílu nebo okázalost. Jeho největší předností je schopnost zachovat chladnou hlavu i ve chvílích, kdy ostatní propadají panice. Jen málokdy ztrácí sebekontrolu a právě proto bývá často tím, kdo uklidňuje situace dříve, než přerostou v otevřený konflikt.

Přestože pochází z urozeného rodu, nikdy se nepovyšuje nad obyčejné lidi. Dokáže stejně přirozeně jednat s lordy jako s městskou stráží, námořníky nebo řemeslníky v přístavu. Ví, že respekt si člověk nezíská rodovým jménem, ale tím, jak se chová k ostatním. Právě díky tomu je mezi vojáky i obyvateli Gulltownu oblíbený a těší se jejich důvěře. Naslouchá více, než mluví, a často si všimne detailů, které ostatním uniknou. Má dobrý odhad na lidi a jen málokdo jej dokáže obelhat.

Ve společnosti působí zdrženlivě. Nepatří mezi muže, kteří by vyhledávali pozornost nebo bavili dvůr hlasitými historkami. Raději stojí opodál a tiše pozoruje dění kolem sebe. Dvorské intriky jej unavují a lichotky považuje za prázdná slova, pokud za nimi nestojí skutky. Stejný přístup má i k ženám. Přestože je pohledným mužem a mezi urozenými dámami Údolí bývá častým předmětem zájmu, nikdy své postavení ani vzhled vědomě nevyužíval. Na rozdíl od mnoha rytířů nevyhledává krátkodobé románky ani náhodná milostná dobrodružství. Nepohrdá muži, kteří tak činí, ale sám v tom nikdy nenacházel smysl.

Ženy si váží především pro jejich charakter. Mnohem více než půvab jej přitahuje odvaha, rozum, rozhodnost a schopnost obstát ve světě, který jim často přeje méně než mužům. Věří, že skutečná krása nespočívá v dokonalé tváři nebo bohatých šatech, ale v síle člověka. Právě proto jej nikdy nezaujaly dvorní dámy, které se snažily získat jeho přízeň sladkými slovy nebo okázalým flirtováním. Dává přednost ženám, které se nebojí říct svůj názor, postavit se překážkám a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Manželství podle něj nemá být pouhým spojenectvím dvou rodů, ale svazkem založeným na vzájemné důvěře, úctě a oddanosti.

Nikdy se neoženil, přestože mu bylo během let nabídnuto několik výhodných sňatků. Většinu z nich odmítl, protože svou službu vždy stavěl před vlastní život. Mnozí se proto domnívají, že je ženatý se svou přísahou a mečem. Robert však dobře ví, že pokud by jednou některé ženě daroval své srdce, nebylo by to po několika tanečních večerech ani po vítězství na turnaji. Musela by si získat jeho důvěru stejně, jako si on získává důvěru ostatních – trpělivostí, činy a časem. Jeho láska by byla stejně pevná jako jeho přísaha. Právě proto své city drží pod zámkem a jen málokdy si připustí, že by mohl cítit něco víc. Povinnost totiž vždy stavěl nad vlastní štěstí.

K lady Jocelyn se chová s naprostým respektem. Nikdy nezpochybňuje její autoritu před ostatními, avšak v soukromí se nebojí říct svůj názor, pokud se domnívá, že se mýlí. Nevidí v ní pouze svou paní, ale ženu, kterou znal ještě jako dítě a jejíž proměnu ve vládkyni Gulltownu sledoval na vlastní oči. Obdivuje její odhodlání, odvahu i schopnost obstát mezi muži, kteří ji po celý život podceňovali. Je jedním z mála lidí, kteří si mohou dovolit s ní nesouhlasit, aniž by to považovala za urážku. A právě proto mezi nimi vzniklo pouto založené na vzájemné důvěře, které jen málokdo z jejich okolí skutečně chápe.

Není však bez chyb. Robert bývá až příliš tvrdohlavý a jen nerad přiznává vlastní omyl. Těžce nese zradu a odpouští jen výjimečně. Své city si nechává pro sebe a jen málokdo ví, co se mu skutečně honí hlavou. Často přebírá odpovědnost i za věci, které nemohl ovlivnit, a má sklon stavět povinnost před vlastní štěstí. Kvůli tomu si jen zřídka dopřává odpočinek a někdy zapomíná, že i ten nejpevnější štít může jednou prasknout. Právě tato neschopnost otevřeně mluvit o vlastních citech je jeho největší slabinou – raději je pohřbí pod další přísahu nebo službu, než aby riskoval, že kvůli nim selže jako rytíř.

Přesto je mezi rytíři Údolí považován za ztělesnění toho, čím by měl pravý rytíř být – mužem, který své slovo nikdy neporuší, meč tasí pouze tehdy, když je to skutečně nutné, svou čest nenosí na erbu, ale v každém svém činu, a jehož věrnost nelze koupit zlatem ani mocí. Za svou paní, svůj rod i své přesvědčení by bez váhání položil život.