Charakteristika

„Úsměv je jen jiný způsob, jak ukázat zuby.“

Rogar Bolton je stvoření z temnot. Narodil se za hluboké noci, kdy na nebi nesvítila jediná hvězda. Dokonce i měsíc se raději skryl za mrak. A Rogar? Ten se v temnotě naučil žít. Čerpat z ní sílu. Ví, že křik je pouhá slabost a bolest nástrojem. Je mistrem ve svém řemesle. Zatímco jeho otec Malkar vládl tvrdostí a hrubou silou, jeho syn se vydal po jiné pěšině. Zvolil si ticho, šepot na hraně slyšitelnosti a dokonalý klam. Miluje kontrolu, manipulaci a přesné načasování. Velmi brzy zjistil, že kdo spěchá, ztrácí. On nikdy nespěchá. Trpělivost je jeho velmi silnou stránkou. Možná to byl jen úlet Starých bohů, ale Rogar nedostal do vínku jen krutost. V jeho případě se skloubila s inteligencí. Nezískal si důvěru svého otce pouhou poslušností. Byl lstivý. Naučil se, že když chce křičet, je lepší se usmát. Chválit, když chce bodnout. Jeho jazyk je sice sladký jako med, ale nitro má černé jako hrob. Navenek je vždycky velmi klidný a uhlazený. Jako kdyby snad ani do rodu Bolton nepatřil. Bláhový šlechtic by se mohl mylně domnívat, že s příchodem Rogara nastává nová, lepší etapa domu Bolton. Tento mladý lord mluví jemně a rozvážně s náznakem úsměvu. Občas přidá nenápadnou výhrůžku. Slabé varování. Ironii tak tenkou, že řeže jako břitva. Vše, co dělá, má účel. Vše, co dělá, slouží jeho cíli. A tím byl vždy Hrůzov – bez Malkara. Tento muž spíše než slovům věří v sílu ostří. Ale ne meče, byť že s ním také umí zacházet. On si oblíbil dýky. Ty krátké, nenápadné, které se dokážou zarýt pod žebra, zatímco se na tebe usmívá. A také jedům především těm pomalým. V těch nachází velké zalíbení a potěšení. Nezabíjí pro čest ani z nutnosti. Zabíjí, aby nechal stopu, šepot, strach a pochybnost. Je to tvor stínů, ne přímých bitev. A právě proto je nebezpečnější než samotný král Aegon s korunou na hlavě a svými draky.

Před svou matkou je jiná. Často u ní na klíně pokládala otázky strachu, zda bude jako její otec, zda bude taky tak krutá... Ta jí jen vždycky němě utěšovala, že je přece jen i po ní. Ano, je i z části po své matce, ale jak ta dopadla? K matce a své mladší sestře Lyanne byla v soukromí vždy usměvavá a empatická, snažila se je rozesmávat, i když se to ne vždy povedlo. 

Jejím jediným snem byla vždycky jedna věc. Život ve svobodě, kdy se nebude muset bát žádného muže, který se bude chovat jako její otec. Kdykoliv venku prší nebo sněží a ona má čas, jen tak stojí pod širým nebem dokud nepromokne. Studené kapky jí tak dávají vědět, že ještě žije. I když by umění manipulace ovládala skvěle, vyhýbá se tomu jako hádkám s otcem.