Charakteristika

Lady Saera, bez všech příkras, září na dvoře svého muže, jako by jí bývali byli ukovali z hvězdné záře čepele jejích předků. Není jí však vlastní lesk právě onoho legendárního ostří, ale světlo mnohem teplejším, jako měkká záře úsvitu, který se rozlévá nad rudými písky Dorne - světlo, které více odhaluje, než skrývá. 
Mnoho žen by jí jistě nepovažovalo za vysloveně krásnou a vskutku není ten druh ženy, jejichž půvab umlčí místnost nebo vyvolají plamenné debaty. Síla lady Qorgyle spočívá v lehkém úsměvu, který ji hraje na rtech, když někoho škádlí, v způsobu, jakým se směje dobrým vtipům, a v pevném pohledu, když vyslovuje pravdy, jež by se jíní neodvážili říct. 
Druhá žena lorda Ordona je ovšem i chytrá – takovým způsobem, za který ji mohou muži obdivovat a zároveň se jí i bát. Má talent číst v lidech a skoro až zvláštní schopnost odkrývat v jejich slovech skryté motivy. U tak výjimečné ženy se ovšem nejedná o krutý dar; svůj vhled nevyužívá k tomu, aby zraňovala, ale aby zmírnila rány druhých a vytáhla na světlo jejich skrytí silné stránky. Však i její manžel se nechal slyšel, že dokáže několika dobře mířenými slovy proměnit největší selhání člověka v základ jeho triumfu. 
Ve věcech politiky se jí tak nadmíru daří. Ví, jak okouzlit, aniž by se musela snížit, jak dát druhým pocit, že jsou viděni a ceněni. Dokáže vstoupit do jakékoli místnosti - ať už to je síň intrikujících lordů nebo shromáždění zocelených vojáků - a vzbudit respekt, aniž by ho vyžadovala. Nikdy nemusela zvýšit hlas, a je to právě její mlčení, jehož se mnozí nejvíce hrozí, protože právě to dokáže řezat hlouběji než jakákoli čepel, jež její muž vlastní.
Saera však není jen vřelá a chápavá. Pod jemnou kůží v barvě leštěných slonovinových kostí hoří i divokost, stejně spalující jako písky jejich panství za poledního žáru. Tuhle výjimečnou vlastnost si paní domu šetří pro svého muže… poznalo ji ale i několik nešťastníků, jež táhnutí za provaz za jejím koněm, mohli ochutnat s jakou vášní lady Qorgyle brání ty, jež miluje.

Minulost
Život Saery by se dal rozdělit na ten před Ordonem a na ten po něm. A co bylo před ním, na tom tmavovlasé lady příliš nesejde. Kdyby se jí však někdo dotázala, vyprávěla by o dlouhých hodinách, jež strávila v sedle svého koně, o zahradách, jež její matka tolik milovala a o svých sourozencích. Vyprávění by to ovšem bylo krátké; Hvězdopád jí byl sice dobrým domovem, ale vždycky tak nějak tušila, že patří někam jinam.
Svůj pravý domov našla v o mnoho let starším vdovci, rodinném příteli, kterého naposledy viděla, když byla ještě dívkou. V té době už odmítla několik nápadníků a i její tec ji upozornil, že někoho si nakonec musí vybrat; samosebou, že jí pak nechtěl věřit, že když se u jejich stolu objevil Ordon, že chce právě jeho. Bylo to až příliš rychlé, příliš náhlé a nerozumné. Dobré vztahy a přátelství jsou jedno, ale dát svou milovanou dceru muži, kterému by spíše mohla být dítětem? A který už navíc má dědice, jemuž by se hodila spíš jako manželka než jako macecha? Z pracovny lorda Dayne se ozvalo rezolutní ne. První z mnoha.
O několik týdnů později však z Hvězdopádu vyjel posel, a než skončil rok, dosáhla Saera svého. Jejich svazek se setkal se šepotem a zdviženým obočím – rozdíl v jejich věku byl pro zlé jazyky příliš velkým terčem, než aby mu odolaly, a mnohým se zdálo, že Saerina náklonnost k jejímu manželovi hoří jasněji než jeho k ní. I ty nejvytrvalejší kritici ale nakonec utichly, snad proto, že se na obzoru objevilo něco nového, o čem mohli mluvit.
Kratičké štěstí z narození prvního potomka, silného chlapce s purpurovýma očima, ale Saeře brzy odloudily zkazky ze severních zemí. Dorne sice odjakživa bylo svým vlastním královstvím, nezlomným a nepokořeným, ale Saera až příliš dobře znala svého muže a mužské ambice. Nemýlila se. Když se tak její břicho zakulatilo už podruhé, zapřísahala svého muže, že své dítě musí vidět, že ho musí pojmenovat a vidět růst. Až dosud ten tiše šeptaný slib zůstává neporušený. Je tedy jen otázkou, zda tomu tak zůstane…