Minulost

Visenya je nejstarší ze všech sourozenců, v jejím životě to však nehraje až takovou roli. Jako malá si užívala tu krásnou chvilku svého dětství, kdy byla jediným dítětem. Dva roky po jejím narození se její situace změnila a veškerá pozornost se upřela na Aegona, mužského potomka. Visenya se ale nenechala zahanbit, a když byl Aegon nucen pilně cvičit na cvičišti s mistry, mladá princezna se nebála utíkat od svých služebných, ukrást dřevěný meč a zezadu praštit nechráněného bratříčka. I když se Aegon snažil, vyrovnala se mu. Snad i proto její mladší bratr vzplanul spíše pro krásnou Rhaenys místo drsňácké princezničky. Dříve to Viseniy netrápilo, ale postupem času i ona začala podléhat svodům mužského těla, potřeby lásky a dalším pocitům, které ženy zažívají při dospívání. A nejblíže jí byl její bratr. Občas po něm házela očkem, flirtovala s ním, dobírala si ho, aby mu pořád byla nablízku. Ten si však vybral jejich mladší sestru, která byla vždycky ta pěkná, rozmazlená princeznička, na kterou všechny ženy mohly žárlit. Stejně tak na ni žárlila ale i její starší sestra. Jednou byla přistižena, jak vábí do své komnaty nějakého muže, pravděpodobně gardistu. Byla však přistižena a jeho osud byl zpečetěn tak rychle, že dějiny ani nezaznamenaly, o koho se jednalo. Když to nemohl být Aegon, ani nikdo jiný, zahořkla a veškeré úsilí vkládala do šermu na cvičišti a do svého draka, který pro ni rostl. Čím byla Vhagar starší a větší, stávala se také více drzejší a samostatnější. Potřebovala pevnou ruku, a proto se Visenya zaměřila na pouto mezi nimi. Bez Vhagar a svého meče, nebyla nic, a svou frustraci, že nemůže mít Aegona, si vybíjela na svém okolí. Kdejaký strážný přišel o ruku či alespoň prsty, v nejhorším případě také o oko, protože podle ní neplnil své povinnosti řádně. Od té doby měla Visenye myšlenku na vlastní jednotku, která by plnila její příkazy. Toho svým způsobem dosáhla v době, kdy se Aegon stal králem a ona jeho královnou, jedna ze dvou. Rhaenys je sice u jejich bratra na prvním místě, ale ona o svoji pozici také nepřišla a svými kroky si u Aegona našla své místo, na které je náležitě hrdá. Vždy mu stála a stojí po boku i s Vhagar, chrání mu zadek a nechráněná místa. Tam, kde zaostává, ona přebírá moc. Když mu tehdy ukázala, že jeho stráže jsou k ničemu, nechal se přemluvit a tak vznikla Královská garda, Zlaté pláště, které měly chránit krále a jeho rodinu. Pod palcem je má převážně Visenye, ačkoliv její bratr je oficiálním patronem na listinách. Čím je Visenye starší, tím více získává pevnou půdu pod nohama, je si jistější ve svých krocích a už také ví, co od života požaduje. A také ví, jak toho dosáhnout. Ve svém životě našla stabilitu a rovnováhu a její výbušná povaha se zmírnila. Drží se spíše v pozadí, hledí na svět od Aegonových zad, poslouchá a vyhodnocuje, radí. A když je to třeba, vypustí svou vnitřní Vhagar.